Slovo na leden

Slovo na leden

Už zase další rok! Je to jako s tou sklenicí, piva, která může být poloplná nebo poloprázdná, co je lepší? Hrůza, že stárneme nebo radost z toho, že jsme se toho dožili? Jako nenapravitelná optimistka se kloním k druhému výkladu. Takže hurá, mohu psát svůj další úvodník a radovat se z možnosti svobodně se vyjadřovat, což nebylo vždycky tak samozřejmé.

Jak jste si možná už přečetli v Aktualitách v článku Děkujeme…, tak víte, že máme novou spolupracovnici Ladu Topinkovou. Z té mám taky radost. Nejen, že pomáhá s administrativou, ale je ochotná a schopná přispívat i redakčně…

Bude například uvádět seriál o zahraničních časopisech, což jsem doposud dělala jen občasně a namátkově. A přitom si pozornost tvůrci těchto časopisů, zpravodajů, besed, věstníků, bulletinů aj. velice zaslouží. Udržují povědomost o českém jazyce, sdružují čtenáře, informují je o lecčems, co v jiných publikacích nenajdou atd., však víte. Některé jsou jednoduché, některé obsažnější, ale vždy je tu snaha o podstatu – udržovat styky mezi dobrými lidmi stejného jazyka a původu. Mám vždy radost, když mi taková tiskovina dorazí z Mnichova, Daruvaru, Canberry, Vancouveru, Sydney, Melbourne, Vídně, Osla, Bruselu nebo z Košic. Začtu se téměř hladově a umiňuji si, že musím o tomto vydání tiskoviny napsat. Ale – přijdou jiné povinnosti a – konečně mám nyní milou Ladu, která se toho se zájmem ujala. A ona není rozmazlená pětadvaceti lety mé práce s českou komunitou v zahraničí, kdy se mi zdá, že už snad všechno o ní vím… jí to opravdu čerstvě zajímá.

Tak to je moje radostná novinka do nového roku.

Co se týká politiky, mohu být zticha, vypsala to za mně Venda ve Stalo se.  Jsem ráda, že o tom nemusím psát, nic hezkého by to nebylo.

A nakonec – jsem v obležení psychiatrů! Tedy ne opravdicky, jen knižně (zatím). Jak jste si mohli přečíst v rubrice Knihy, napsala jsem recenzi na knížku dr. Hnízdila, která mne velice rozveselila, tento pan doktor je mi velice sympatický. Celý život jsem se řídila jeho heslem (ačkoliv jsem ho ještě neznala): nechoďte k doktorům, nejezte prášky a budete zdraví. Druhá kniha byla Radkina Honzáka Všichni žijeme v blázinci, o které napsal Jaromír Novotný. Také jsem se pobavila. Třetí je Stres mezi lékařem, pacientem a zdravou osobou. Je to kniha, kterou zatím nikdo nenapsal. Neválela jsem se při jejím čtení sice po podlaze smíchy jako při Hnízdilovi, ale uznala jsem, že je to čtení a psaní velice užitečné pro obě zmíněné strany v titulku knihy. Vždyť kolikrát mně moje (jinak moc hodná a milá) obvodní lékařka uzemnila svým nezájmem o to, co jsem jí chtěla říct. Přece ona ví všechno a já blbý pacouš nic.

Ale doba se trochu mění. Když jsem k ní asi po dvaceti letech přišla s boreliózou od klíštěte, nejdříve řekla, že mne pošle na infekční na Bulovku, ale pak si to rozmyslela a docela úspěšně mne vyléčila. A mohly jsme si i hezky popovídat.

Vidíte, zase pozitivní věci na konec!

Takže krásný rok 2015!

Eva Střížovská