JAK SE NÁM NEPOVEDL PRVNÍ ÚDAJNĚ NON-RACIAL PREZIDENT

Ota Ulč 12 2014 Aktuality česky

Ota Ulč

JAK  SE  NÁM  NEPOVEDL  PRVNÍ  ÚDAJNĚ  NON-RACIAL  PREZIDENT

Tolik bylo slávy ze stoprocentního volebního vítězství  poločernocha, s jeho ujišťováním, že bude prezidentem nás všech. Leč v Bílém domě se dost značně obklopil osobami jinačího druhu.  Mezi nimi se sice neuplatnil jeho tuze intimní mentor, reverend Jeremiah Wright, mimořádně agresivní rasistický zuřivec, proklínající bílou rasu, s obviňováním z nejhrůznějších zločinů.  Časem se mu v přízeň úspěšně vlísal jiný reverend, či přesněji pseudoreverend Al Sharpton, se zaslouženou pověstí  hochštaplera - černocha z povolání, nyní Bílým domem povoláván k rasově zvlášť delikátním úkolům.

Obama netrpí nedostatkem spolehlivých spojenců mezi miliardářskou elitou -  bankéři, investoři, hollywoodští mogulové - a tuze důležitou, vlivnou podporou má mezi potentáty v nejvíc vlivných mediálních kruzích.  Pro ilustraci jich vyjmenuji jen pět:

Ian Cameron, producent televizního kolosu ABC News, manžel významné osobnosti Susan Rice, ve velevýznamné funkci  poradce- poradkyně (National Security Adviser), nezřídka svým vlivem deklasující ministra zahraničních věcí.

David Rhodes, prezident konkurenčního kolosu CBS, bratr Bena Rhodese, ve funkci Obamova  Deputy National Security  Adviser  for  Strategic Communications, který se značně zasloužil o lživou kamufláž v případě okolností násilné  smrti amerického velvyslance v Libyji.

ABC korespondentka Claire  Shipman , jejíž manželský partner  Jay Carney funguje v Bílém domě  jako Press Secretary.

ABC News Matthew Jaffe má za manželku Katie Hogan,  Obamovu  Deputy Press Secretary .

ABC prezident Ben Sherwood je bratrem Elizabeth Sherwood, Obamovy

Special  Adviser ("Zvláštní poradkyně").

Oficiální establisment  sdělovacich prostředků rozhoduje, co se smí či nesmí sdělovat. Proto ani slovo o Obamově dřívějším tvrzení, že se narodil v keňském přístavu Mombasa, že získal přijetí na kalifornskou  Occidental College, obdařen stipendiem rezervovaným pro zahraniční studenty, jímž se jménem Barry Soetoro vskutku byl.  Řada dalších záhad -  jeho cesta do Pakistanu v roce 1981, kam žádný Američan s americkým cestovním pasem nemohl vstoupit. Jeho podvodná identifikace (Social Security Number) vystavená ve státě Connecticutu, v němž nikdy nežil.  Obamovu minulost pohřbilo důkladné embargo, plno milionů pozřely advokátní výlohy, jimiž se úspěšně podařilo zabránit zjištění pravdy soudní cestou.

-     -     -

Načež nastala druhá polovina roku 2014, když v předměstí Fergusonu, státu Missouri,  dvoumetrový, obr Michael Brown po setmění sebral v obchodě kuřivo, zmlátil nesouhlasujícího zaměstnance, odešel bez placení, poté napadl  policistu poloviční velikosti, snažil se zmocnit  jeho služební zbraně, vyšly rány, které  obr nepřežil.  Vypuklo rozhořčení davů, s následným vyrabováním obchodů, končících v plamenech. Bílý dům v dalekém Washingtonu zareagoval tlakem na místní policii ve Fergusonu, aby došlo potlačení záznamu bezpečnostní kamery, jak lupič loupí.  Onen obr byl okamžitě mediálně přetvořen s eufemismem  gentle giant (gigant "mírný, jemný, lahodný, krotký, laskavý")  tlučhuba pseudovelebníček Al Sharpton byl  Obamou vyslán do Fergusonu k politicky užitečnému účelu morálně popuzených a kriminálně motivovaných davů.       Na přemnoha místech amerického kontinentu vypukly rozhořčené demonstrace, skandování požadavků "Kill the cops!'", výzvy k zabíjení policistů,. Nejen v  New Yorku ulice, mosty blokovány  a nejeden politik  spíš než činem, tak mnohým slovem  podpořil destruktivní iniciativy.    Nejen basketbaloví dlouháni, s tričkem zdobeným zoufalým voláním "Nemohu dýchat", zvedáním paží, že oběť se vzdává, nicméně  bělošská rasistická policie jakoby se  násilnostmi nemohla nabažit. V Kongresu ve Washingtonu nejeden černošský kongresman a kongresmanka povstali, s rukama nad hlavou - gesto, že se vzdávají.  V New York City, víc než dvoumetrový primátor Bill DeBlasio  před televizními kamerami se svěřoval se svými starostmi, jak vysvětlovat svému dítěti, jehož matka je černoška, že venku se střetne nejen s nebezpečím policejní rasistické nenávisti.

Čtyři měsíce takové kanonády.

"Tohle dobře nedopadne," jsem se ujišťoval a pravdu jsem měl, jak potvrzeno v brooklynské čtvrti  Bedfort Stuyvesant v sobotu 20. prosince ve tři hodiny odpoledne.

-     -     -.

Předchozí čtvrtek, 18. prosince, jsem napsal, aniž stačil odeslat článek s názvem NETRPÍME  NEDOSTATKEM  POLITICKY  KOREKTNÍCH  NESMYSLŮ.

Z něho teď trošku ociťuji:  Například tak činíme zdůrazňováním tzv. diversity -  při povyšování, nikoliv podle talentu, schopnosti uchazečů,  ale zcela jiných kriterií jako národnost,  vlivné  rodinné zázemí a v mnoha případech, včetně toho amerického, v dnešní době  zejména správné rasy. To vše se tuze zdůrazňuje k údajnému vylepšení celonárodního prospěchu.  (Však i naše rodná zem, zejména v ranných dobách jalového budování beztřídní nirvány,  takto dovedla zazářit. V uruquayském Montevideu svou českou vlast reprezentoval diplomat s perfektním proletářským původem a naprosto nulovou jazykovou kvalifikací. Neovládal ani svou mateřskou řeč, neboť silně koktal.)

Ono zejména racial profiling je v nynější Americe přísně zakázáno. Jak už jsem se zmínil v jednom z předchozích textů, Erich Holder, donedávna vysoký vládní činitel Obamova teamu, již začal trestně postihovat školy, kde dosud docházelo k disciplinárním trestům těch pachatelů, kteří nepravosti páchali, a nikoliv podle politicky korektních předpisů rasového a etnického složení školy.  Poněvadž nejvíc prohřešků působí mladí černoši a nikoliv mladé nečernošky a podle skutečných provinění se dřív trestalo, něco takového se již nesmí. Na letištích se dřív pozornost soustřeďovala na mladé vousaté muslimy, de facto monopolisty, věnující se  modernímu teroru. Bezpečnostní orgány jim věnovaly víc pozornosti než třeba eskymáckým babičkám. To je ovšem diskriminace, něco takového je přece zakázáno a přísně trestáno.

V těchto dnech a týdnech valná část Ameriky se otřásala mravním rozhořčením, se zdůrazňováním černošské menšiny (12.61%), trpící pod bělošským rasistickým jhem.  Jenže víc než 90 procent všech vražd v jejich vlastních řadách páchají jejich soukmenovci. V televizních debatách, když se občas, ne příliš často, najde dostatečně odvážný tazatel s otázkou, proč si nikdo nepamatuje jméno aspoň některé černošské oběti některé černošské vraždy, taková otázka se ignoruje jakožto rasistická provokace. Ve Fergusonu, řádení, loupení, žhářství, křík proti bělošské policii ano, velice moc, ale když v téže ulici došlo k černošskému zavraždění bělošského mladíka (uprchlík z Bosny), sdělovací prostředky z opatrnosti se události pramálo či vůbec nijak nezmínily.

Jak je tomu s dědictvím otroctví na věčné časy: V roce 1950 pouze 18 % černošských domácností vedla žena.  Nyní je těch procent téměř 70. V 19. století tři čtvrtiny rodin žily pohromadě s dětmi a oběma rodiči.  V roce 1925 v New York City takových rodin bylo 85% . V roce 1940, 14%  černošských dětí se  rodilo mimo manželství. V současné době jich je víc než 70 %, v některých městech přes 80%. Jak si tedy vysvětlovat trvající dopad takového dědictví? Že v dobách oficiálně otrokářských bylo té svobody víc?

Census Bureau uvádí stav chudoby mezi černochy 28.1 procenty.  Jenže neuvádí, že v černošských rodinách s oběma rodiči, je chudoba pouze 8.4 procentní.  Ačkoliv černoši tvoří jen necelých 13% národa, současně jsou z 50% obětmi všech vražedných zásahů, zejména z iniciativy vlastních soukmenovců.  Pravděpodobnost takového osudu je šestkrát větší než mezi bělochy. Ovšem vina je vždy něčí jinačí. Příště bych se měl pustit do zjišťování, kdo že z tohoto velikánského amerického společenství nejvíc svou vlast nenávidí, za oběť krutého útlaku se pokládá.  Zda intelektuálové, mohamedáni, nějací takoví.

-      -       -

Je ona sobota,  v Baltimore přemnohokrát nedostatečně trestaný  Ismaiyl Brinsley střelil svou družku, která však přežila, vsedl do autobusu, dojel do New Yorku, v Brooklynu přistoupil k parkujícímu policejnímu vozidlu. V něm dva příslušníci - jeden čínského, druhý hispánského původu, oba jeho zásluhou na místě mrtví. Pachatel se rozběhl ke stanici metra a tam se zastřelil.  Po čtyřech měsících protipolicejní nenávistné averze, s notnou jak mediální, tak oficiální, politicky korektní podporou, nebyl důvod k podivu.  Bernard Kerik, bývalý policejní komisař NYPD, neváhal obvinit primátora, že má na svých rukách jejich krev a omluvy, výmluvy nepostačí. O ty se deBlasio  pokusil, po značně nejapném úvodu, že tohle přece nemá nic společného s politikou a nutno se soustředit na vyjádření kondolence osiřeným rodinám.  Když se deBlasio  prodíral k mikrofonu, přítomní policisté se od něj ostentativně odvraceli.

Obama, momentálně svým prezidentským letadlem dopraven na havajské ostrovy k slunci a svému oblíbenému golfu, se připojil s vyjádřením své soustrasti.

V neděli konkurenční televizní zdroje ABC,CBS,NBC,CNN, se poněkud o brooklynském zabíjení zmínily, hlavní událostí pro ně ale  byla nevraživá severokorejská reakce na nejnovější hollywoodský  produkt.  Pouze  Obamovi příznivě nenakloněná televize FOX se zabitím důkladně zabývala v diskuzi s Rudy Guilianim, bývalým primátorem. V době 11. září 2001 mohamedánského útoku na mrakorapy, Guiliani, jakkoliv  běloch italského původu, se velice zasloužil o důkladnou redukci zločinnosti v metropoli, a oprávněně zdůrazňoval, že svou iniciativou se konalo daleko méně černošských pohřbů.  Pokusy o podobná porozumění většinou ale připomínaly debatu mezi hluchoněmými.

-     -     -

Víc než devadesát procent všeho násilí a vraždění v řadách této mediálně zdůrazňované menšiny se koná zásluhou jejich soukmenovců. Jména se nikdy nedozvídáme, však pro potřebu politicky korektních kruhů nejsou zajímavá.

Proto se značným zájmem jsem se seznámil a několikrát si zopakoval video (6 minut, 18 vteřin), začínající obviněním z řad mluvčích protestujících davů o existující epidemii zločinnosti bělošské policie, napadající nevinné neozbrojené černochy.

Bill Whittle: Ferguson and the real race  war

www.TruthRevolt.org

A Project David Horowitz Freedom Center

https://www.youtube.com/embed/iGTUcS.yQtQ

Začíná se tvrzením, že epidemie existuje, jenže je značně opačná.  Podle údajů FBI v roce 2009 došlo k 408.217 loupežím, v průměru tedy 1.100 denně, a jedna každou minutu.

Údaje National  Crime Victimization Survey:

62.593 černochů obětmi bělošského násilí

320.082 bělochů obětmi černošského násilí. (V porovnání počtu obyvatelstva -  38 milionů černochů a 197 milionů bělochů - černochy páchané násilí je 25krát častější a v případě zvlášť těžkého ublížení ("aggravated assault") je to kontrast 200krát větší.

Znásilnění: případy, kdy pachatel černoch - 13.000.

V opačném případě statisticky je minimální, nedosahuje ani jednoho procenta.

Závěry: rasismus v bělošské Americe tolerován není, kdežto mezi černochy je užitečným, otevřeně podporovaným  pojítkem závisti, nenávisti, zloby, vzteku,  domáhání  se preferenčního zacházení, redistribuce výsledků, dosažených  jinými,

trilion výloh u toho a to vše v době vlády prvního, údajně post-racial prezidenta.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012