Z Bruselu do rozbouřené Prahy

Miloš Šuchma 12 2014 Naši ve světě česky

Z Bruselu do rozbouřené Prahy

 

 

Dostal jsem oznámení a pozvání na výroční schůzi Platformy evropské paměti a svědomí, která se konala 4.-5. listopadu 2014 v Bruselu. Proč v Bruselu? Protože tam je sídlo Evropského parlamentu a vedle kanceláře Platformy v Praze, byla otevřena kancelář také v Bruselu, aby kancelář mohla být k dispozici všem 49 organizacím, které tvoří Platformu a mohl být navázán užší kontakt s poslanci EU, pro které Platforma uvažuje také pořádat přednášky a semináře s vybranými odborníky na témata, která by poslance více informovala, zejména na témata ukrajinsko-ruského konfliktu a další středoevropskou a východoevropskou problematiku. Schůze se konala v místnostech Evropského parlamentu, díky maďarským a baltickým poslancům. Čeští poslanci se zatím neprojevili, jen evroposlanec Mach za Svobodné se obrací zády když se hraje Evropská hymna, ale rád každý den za tuto službu pobírá 300 Euro denně, stačí se ráno jen zapsat.

 

K 43 stávajícím organizacím (z 13 evropských zemí, členů EU, dále z Ukrajiny, Moldavska a Islandu) a z mimoevropských, z Kanady a USA, na výroční schůzi bylo přijato dalších 6 organizací. A to včetně českého Centra pro dokumentaci totalitních režimů a Konfederace politických vězňů. Centrum pro dokumentaci totalitních režimů je vlastně velmi kvalitní skupina z těch, kteří byli v poslední době z Ústavu pro studium totalitních režimů propuštěni nebo mají rozdílný názor na celkovou práci Ústavu. Pokud se nepodaří Ústav reorganizovat, je nebezpečí, že Ústav zanikne, což by bylo přání zejména komunistů.

Hostem platformy byly dvě mladé ženy z organizace lidských práv Memorial z Moskvy. Tato organizace informuje o politických represích z doby SSSR, ale i nyní o současném  porušování lidských práv. Je ale otázkou jak dlouho tato organizace v současném Rusku přetrvá.

Během schůze byla vyslechnuta přes video spojení z Londýna neradostná zpráva informovaného britského novináře Edwarda Lucase, který žil několik let v Rusku a situaci velmi sleduje.

 

Pro seznámení se s prací Evropského parlamentu, zúčastnili jsme se také několika schůzí Komise občanských svobod a spravedlnosti a také diskuse se skupinou Evropského historického smíření, vedenou evropskou poslankyní a bývalou ministryní zahraničí Lotyšska Sandrou Kalniete. V této skupině jsou také čeští evroposlanci Michaela Šojdrová a Pavel Telička.

Během jednání Komise občanských svobod a spravedlnosti mne zaujaly dva body pořadu. Jednak diskuse o Rovném zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání  nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci. Vystoupila německá evroposlankyně za Zelené, která si stěžovala, že jako lesbička nemá zaručenou garanci k pronájmu bytu. Jeden polský evroposlanec řekl, že v Polsku tento problém není aktuální, protože Polsko se řídí rodinným právem od doby římského práva. Ostatně myslím, že umožnění pronájmu bytu je věcí majitele bytu, který má mít právo byt pronajmout tomu či onomu, nebo také ne. Dalším bodem pořadu, který mne zaujal byla Dohoda mezi Kanadou a Evropskou unií o předávání a zpracovávání údajů jmenné evidence cestujících v letadlech, aktuální požadavek pro Kanadu. Opět jeden německý evroposlanec, žijící pravděpodobně ve vakuu, argumentoval, že tento požadavek asi narazí na evropské právo. Bohužel jsem musel jít na další jednání, protože jinak bych velmi rád si s ním promluvil.

 

Debata a naše doporučení se skupinou Evropského historického smíření se soustředilo hlavně na situaci na Ukrajině v souvislosti s invazí Ruska na východní Ukrajinu. Naše doporučení byla nepovolit se sankcemi vůči Rusku, pokud nedojde k podstatné změně, odchodu ruských vojsk, a zároveň podpořit Ukrajinu v jejím boji za vlastní samostatnost, nejen prohlášením, ale hlavně pomocí.

 

Jako prozatimní host a doufejme v budoucnu i člen Platformy byla přítomna předsedkyně Federace pro demokratickou Čínu Sheng Xue, která informovala o situaci v komunistické Číně, kterou jí čínská vláda po 20 let neumožňuje navštívit. Účastníci Platformy se zúčastnili pochodu kolem Evropského parlamentu s deštníky jako protest proti perzekuci studentů v Hong-Kongu. Několik členů Platformy, včetně mne, promluvilo do čínského demokratického vysílání televize na podporu statečných studentů. V mém případě to bylo na základě mé zkušenosti z návštěvy Hong-Kongu. Je bezesporu, že bez mezinárodní podpory šance studentů na úspěch je velmi omezená.

 

Účast na výročním zasedání Platformy byla přínosná, nejen pro vyslechnutí a porovnání názorů účastníků setkání, ale i pro začátek výměny názorů s poslanci Evropského parlamentu, z nichž mnozí jsou málo informovaní o dění na východ od zemí, které reprezentují.

 

Praha

 

Do Prahy jsem jel nejen z důvodů nešťastné tragické smrti mého oblíbeného bratrance, ale i pro získání informací o současné politické situaci a 25. výročí sametové revoluce 17. listopadu 1989.

8. listopadu se konal pamětní koncert k 25. výročí pádu Berlínské zdi a železné opony v Evropě (tato opona se ale péčí V. Putina a spol začíná nebezpečně opět stahovat) v pražském Rudolfinu. Koncert byl organizován agenturou CZECH Artists Management International ve spolupráci s německou Opera Classica Europa a Platformou evropské paměti a svědomí. Koncert byl podporován Ministerstvem zahraničí Spolkové republiky Německo, Ministerstvem kultury České republiky a vládou Mecklenbursko-Přední Pomořansko. Osobní záštitu převzali velvyslanec Spolkové republiky Německo Arndt Freiherr Freytag von Loringhoven a ministr kultury České republiky Daniel Herman. V průběhu koncertu také poděkoval německý uprchlík, který v 80. letech nalezl azyl na západoněmeckém velvyslanectví v Praze, a materiální podporu od Pražanů v té době.

Hrála severoněmecká filharmonie Rostock pod taktovkou Ulricha Beckofena,  bývalého vězně Stasi, zpívala česko-německá sopranistka Romana Vaccaro, tenorista  Alexander Spemann, Kühnův sbor a jako zvláštní host Marta Kubišová, která s filharmonií (řekla, že poprvé) zazpívala Motlitbu za povstání všech diváků.

Na pořadu koncertu byla předehra Egmont, op. 84, Ludwiga van Beethovena, ke stejnojmenné tragédii J. W. Goetha. Dále Biblická píseň č. 3 “Slyš, ó Bože! Slyš motlitbu mou” Antonína Dvořáka, Árie Florestana “Ó tma tady” z opery Fidelio a Sbor vězňů z opery Fidelio Ludwiga van Beethovena. Koncert uzavřela Symfonie č. 5 d moll, opus 47 Dmitrije Šostakoviče.

 

Nutno říci, že politická situace v Praze, ale víceméně ve všech městech, snad s výjimkou venkova byla a je velmi bouřlivá z důvodu chování současného prezidenta Miloše Zemana a jeho předchůdce Václava Klause.

Především nedávná návštěva Miloše Zemana v Číně byla neuvěřitelně podlézavá, kdy řekl, že podle vzoru komunistické Číny by Česká republika se měla učit stabilizovat společnost a že Hong-Kong i Taiwan patří Číně. Čínský disident Šao Ťiang se podiveně ptá: “Učit se od Číny stabilizovat společnost? Copak se chcete vrátit do minulosti?  Taková slova jsou nejsou jen kontraverzní, ale nesmírně nebezpečná. Současná čínská vláda říká, že masakr na náměstí Nebeského klidu neexistuje. A dnešní situace: prezident Ši Ťin-pching je u moci jen rok a půl. Za tu dobu stihl pozavírat víc disidentů, než se podařilo předchozí vládě za deset let.”

Stejný den co byl koncert k 25. výročí pádu železné opony, Lidové noviny ve vlastnictví A. Babiše uveřejnily neuvěřitelně demagogický rozhovor s bývalým generálním tajemníkem ÚV KSČ, nyní 92 letým Milošem Jakešem na 3 strany, začínající na titulní straně s fotkou Jakeše a velkým titulkem “Listopad šlo zastavit tanky. Jako v Číně.” Proč předkládat čtenářům názory tohoto demagogického starce je nepochopitelné.

Zemanovy názory nezůstávají jen u Číny. Zeman je pravidelným návštěvníkem ruského velvyslanectví, z kterého se vrací opilý. Pro 1. kanál ruské televize sdělil, že pomoc Ukrajině nemá smysl, protiruský sankční seznam je nesmyslný, Ukrajinci si za své problémy mohou sami. Jakákoliv pomoc Ukrajině je teď nesmyslná. Rozhovor pro ruskou televizi měl v ruských médiích velký ohlas (Komsomolská pravda, Novaja politika, informační agentura RIA Novosti). Paradoxní je, že redaktorka, která se Zemanem dělala rozhovor ho ruským posluchačům v hlavním ruském programu představila jako disidenta a bojovníka za lidská práva.

Podle Zemana by se měla Ukrajina finlandizovat. Snad si Zeman ani neuvědomuje, že Finsko velmi vážně uvažuje vstoupit do NATO, protože chce mít větší ochranu před Ruskem, s kterým má historicky špatné zkušenosti.

Velký poprask a ostuda vznikla když Zeman v Hovorech z Lán, což má být oduševnělý rozhovor, kritizoval skupinu Pussy Riot z Moskvy, která v katedrále Krista Spasitele začala křičet text písně „Bohorodičko, vyžeň Putina“. Zeman snad, aby vysvětlil novináři význam slova „pussy“ začal používat české vulgární výrazy a tím popudil posluchače.

Zeman začíná být velkým problémem nejen pro obyvatelstvo, ale i vládu, která musí jeho prohlášení dementovat. Bohužel Miloš Zeman je typ člověka, který neuzná chybu a není schopen rezignovat a to také neumožňuje česká Ústava, i když při trochu snaze by to asi bylo možné, protože to jsou prohlášení proti zájmu státu. I když lidé na venkově tyto věci tak nesledují, je zcela nepochybné, že za současné situace by nebyl zvolen, jeho preference klesly na 37 procent a to všem dnům není konec.

Dokonce jeho bývalý přítel a šedá eminence Miroslav Šlouf o něm říká:

„Jednání Miloše Zemana postupem času bohužel stále více určují tři jeho pozoruhodné špatné vlastnosti. Dříve je měl aspoň většinou pod kontrolou, ale v posledních letech jakoby se utrhly ze řetězu, což způsobuje rychlou degeneraci osobnosti. Jednak je to nevypočitatelná náladovost. Dále je to pak urputná zatvrzelost. Poslední jeho sebezničující vlastností je velmi nízká, prakticky nulová sociální inteligence.” Já bych dodal, že jeho alkoholismus, kouření a pravděpodobně psychické problémy k tomu přispívají.

Václav Klaus, byť již jen exprezident se také nechává slyšet a i jeho předchozí příznivci v něm naprosto pozbyli důvěru. Klaus říká, že za problém na Ukrajině může Západ. Někteří čtenáři si pamatují jeho projev při úmrtí Václava Havla, kde jeho zásluhy ocenil (ať již upřímně nebo z důvodu úmrtí). Tato situace se nyní změnila, Václava Havla zatracuje ve všech směrech, což má až pomstichtivý a závistivý nádech. Klaus se stal trapnou postavou a mnoho lidí se domnívá, že s ním není zdravotně něco v pořádku.

 

Zúčastnil jsem se manifestace na Albertově, kde 17. listopadu před 25. roky začal pochod studentů, který vyvrcholil na Národní třídě, kde byli studenti zbiti a tím vlastně začala sametová revoluce.

Tentokrát Miloš Zeman udělal velikou chybu, nezúčastnil se vzpomínky na Národní třídě, kde několik tisíc demonstrantů zvedlo proti Zemanovi červenou kartu, jako výraz naprostého odmítnutí jeho osoby. Zeman přivedl čtyry prezidenty Německa, Polska, Maďarska a Slovenska na Albertov k odhalení pamětní desky, ale také k pronesení projevů. Jako mluvčího si také přivedl Jiřího Ovčáčka, novináře s Haló noviny, komunistický tištěný paskvil, snad nejhorší noviny, které v republice vycházejí. I o tom svědčí neschopnost výběru někoho přijatelného. Projev Zemana byl naprosto přerušen po celou dobu hvízdotem současných, i minulých studentů, jakož i dalších z asi dvou tisíc přítomných. Byly zvednuty červené karty jako na Národní třídě a mnoho cedulí s nápisy „Zeman do koše“, „Zeman je ruský agent“ a mnoho dalších vulgárních nápisů. Protestující po Zemanovi začli házet vajíčka a rajčata, takže bezpečnostní ochranka musela používat velkých rozevřených deštníků, aby zabránila nejhoršímu. Na druhé straně proslovy dalších prezidentů byly kvitovány potleskem.

Zeman druhý den řekl, že to byla ostuda pro celou republiku, aniž by se zmínil či přiznal, že to byla především obrovská ostuda pro něho, který republice dělá velkou ostudu a nikdo neví co od něho příště může čekat doma, ale hlavně v zahraničí. Jeho zvolení byla obrovská chyba.

 

Mezinárodní situace je velmi napjatá, nejen pro boj s islámskými bestiálními zvrhlíky v Sýrii a Iráku,  ale také díky velmi napjaté situaci s Ruskem. Ve Spojených státech, Republikáni vyhráli volby v obou komorách, jak v Kongresu, tak i v Senátu a Obama nyní je jak chycená ryba, kde jeho původní heslo „Yes, we can“, je spíše vtipem.

Ruský Putin je v zahraničí naprosto izolován, o čemž svědčí např. jeho účast na zasedání G20 v australské Brisbane, kde s ním téměř nikdo nechtěl mluvit, a když tak kriticky, seděl osamoceně a při fotografování na kraji levého křídla shromážděných. Také předčasně odletěl. Jeho poslední návštěvy byly v Číně a Mongolsku. Byla do Moskvy pozvána severokorejská delegace, která mluvila s Lavrovem, ruským ministrem zahraničí, hlásnou troubou Putina. Severokorejcům byla slíbena hospodářská  pomoc, předpokládám, že i vojenská. A jejich mladý ztřeštěný vůdce má přijet také do Moskvy. Rusko také ignoruje usnesení OSN ve věci zločinnosti Severní Koreje. Gubernátoři v Rusku jsou nabádáni, aby byli připraveni na válku, na Ukrajině je stále velký počet ruských vojáků a munice, protože Putin si nemůže připustit, že by na východě Ukrajiny prohrál. Na druhé straně ukrajinský prezident Porošenko prohlásil, že Ukrajina zažádá o členství v Evropské unii, hned jak budou pro to vytvořeny podmínky, a stejně tak i do NATO.

Mezinárodní sankce vůči Rusku jsou velmi účinné, protože Rusko ztratilo celou škálu dovozu a jejich jedinou komoditou vývozu je olej, plyn a zbraně. Některé země se začínají orientovat na neruské zdroje oleje a plynu. Ruský rubl klesl o 30 procent a musí být dotován ruskou Státní bankou. Oligarchové v Rusku jsou na černé listině zákazu víz a ztrácejí příjmy. Putin a Rusko se snaží nedostatky nahradit obchodem s Čínou za pro Rusko nevýhodné ceny.

Celým počínáním Ruska se prolíná lhaní, bez jakéhokoliv studu. Připomíná mně to slova Michala Kocába, který byl hlavním vyjednávačem odchodu ruských vojsk z Československa v roce 1990. Řekl, že Rusové lhali bezostyšně celou dobu, je to pravděpodobně součást jejich charakteru.

 

Neradostná situace je také vnitrostátně v České republice. ODS bude trvat ještě nějakou dobu než se vzpamatuje z rezignace Petra Nečase a jeho vlády, a ztráty většiny v Parlamentě zásluhou aféry se zkušenou ženou, nyní Nečasovou novou manželkou. A také z afér kmotrů této strany.

Nicméně v Praze jsem byl na diskusním večeru, kde Petr Fiala, současný předseda ODS, profesor politologie a bývalý rektor Masarykovy univerzity v Brně pronesl upřímný a politicky velmi atraktivní projev. Osobně se domnívám, že patří k nejlepším politikům současnosti, i když média mu mnoho nepřejí. Změna si ale vyžádá určitý čas.

TOP 09 je na sestupu a nevím jak se jí podaří nabýt opět předešlých výsledků. Především by neměla kritizovat ODS, protože to jsou pro ně vlastně spojenci. Zdá se, že Miroslav Kalousek nemá co nabídnout a nepatří k populárním politikům, i když jeho bystrost a politická ostřílenost jsou jedny z nejlepších. Karel Schwarzenberg by jistě byl lepší prezident než Zeman, který proti němu používal podpásových taktik. Nicméně je ve věku, kdy by si již potřeboval od politiky odpočinout.

Komunisti se drží na přibližně 13 procentech a nikdo je nebere v úvahu, i když předsedovi ČSSD Bohuslavu Sobotkovi by to nebylo proti srsti, protože jeho názory jsou nestálé. Velkou chybou od doby V. Havla až po dnešek bylo, že tato strana nebyla zrušena, protože to je skvrna pro republiku, nejen pro zločiny, kterých se před sametem dopustila, ale také proto, že stále má dostatek starých a dožívajích, ale přesto voličů. Pokud se někdo nevypořádá s minulostí, má to důsledky do budoucnosti.

Vládní koalice, tvořená ČSSD,  ANO a KDU-ČSL má také své problémy, které veřejnost ještě nerozeznala nebo nevyplynuly na povrch.

Někdo mně řekl, že A. Babiš, lídr ANO sdělil, že jeho největšími nepřáteli je M. Kalousek a B. Sobotka, předseda ČSSD a předseda vlády. To není dobrá zpráva zejména pro Sobotku, který má vnitrostranickou opozici, která čeká na příležitost, ale hlavně proto, že preference ČSSD se pohybují kolem 20 procent, zatímco preference ANO přesahují 30 procent, téměř většinový mandát, jestliže situace bude takto pokračovat.

K tomu přichází ještě skutečnost, že nový Služební zákon bude vyžadovat od všech zaměstnanců lustrační osvědčení, které se ale nebude vztahovat na ministry a politické náměstky. Bude tak možné, že republika bude řízena nejen minulými komunisty, ale i minulými spolupracovníky StB, aniž by např. jako kandidáti do voleb byli lustrováni.

Důkazem toho je skutečnost, že Andrej Babiš, který stát chce řídit jako podnik a vše „nějak zařídí“ byl spolupracovníkem StB, bez ohledu na to, že bratislavským soudem v první instanci nebyl takto označen, protože paradoxně v jeho prospěch u soudu mluvili příslušníci StB, kteří ho v 80. letech řídili.

Andrej Babiš je veden v StB svazku pod č. 25085, StB s ním navázala jednání od listopadu 1980 a 11. 11. 1982 s ním byl vykonán vázací akt ve vinárně U obuvníka v Bratislavě. Vázací akt podepsal, s tím, že bude mít krycí jméno Bureš. Protože blízko na to jel do Rakouska a NSR za firmu PZO Petrimex (původně Chemapol), byl úkolovaný k plnění obranných úloh. StB napsalo, že k tajné spolupráci přistupoval agent Bureš odpovědně. Byl přesvědčen o boji proti vnitřnímu i vnějšímu nepříteli, se spoluprácí byl spokojen, ale vyjádřil obavy, aby jeho styk s StB nebyl prozrazen. V roce 1987 byla s ním spolupráce přerušena, protože odjel na delší dobu služebně do Maroka, s tím, že spolupráce bude s ním opět navázána po jeho příjezdu. K tomu z důvodu sametové revoluce již nedošlo.

Babiš zbohatl na transformaci státních podniků, na které si vypůjčil peníze, koupil největší české deníky Lidové noviny a Dnes (z nezávislých tiskovin toho již mnoho nezbývá, nedávno někteří uprchlí novináři začli vydávat týdeník Echo) a ke spolupráci si Babiš vybírá jednak lidi ze své firmy Agrofert nebo „neznámé objevy“, které z počátku platí jako „seznamovací poplatek“ částkou 100.000 Kč měsíčně, aby je pak aktivizoval podle potřeby. Je to tedy kmotrovství velkého rozsahu. Např. rekrutována byla Radmila Kleslová, rozvědčice před sametem, vedená pod krycím názvem Lia, služební průkaz StB č. 240361, která je šéfkou pražské organizace ANO a stala se starostkou na Praze 10. Primátorkou Prahy se stala Slovenka Adriana Krnáčová, která v rozhovoru s televizní novinářkou Drtinovou byla nesmírně arogantní, neměla žádný program, řekla ale, že „vše zařídí“ a že je ráda, že je vedena A. Babišem. Takže takto vyhrála primátorské křeslo, rozdílem jednoho (svého hlasu), kdy odmítla na úvod pronést představy co chce dělat, ale požádala ministra vnitra o osobní ochranu. Protože volba byla tak těsná, není vyloučeno, že zvolení nepřežije.

Velkým zklamáním, je, že koaliční strana KDU-ČSL se spojila se Zelenými a tím se Matěj Stropnický junior, který neprošel na Praze 3, i když kandidoval za populární název strany „Žižkov (nejen) sobě“, se mohl stát náměstkem primátorky, protože strana Lidovců se Zelenými je v koalici.

Je tedy možné, že strana ANO vyhraje příště volby, když již  vesměs neinformovaným voličům je jedno, zda někdo byl komunistou (možná brzy i současným) nebo spolupracovníkem StB, nebo jako v případě  Kleslové dokonce rozvědčicí. Byla by to tragikomedie, pokud by to bylo hra. Tato hra je ale velmi nebezpečná a rdousící. K této situaci se ale politická situace v České republice blíží. Z českého politického dění proto mám dost pesimistický dojem. A nástup mladé, nepoznamenané generace je tak 20 let daleko.

Miloš Šuchma

 

(Autor žije v Kanadě. byl šéfredaktorem  časopisu Západ, který dnes můžete číst na internetu – www.ustrcr.cz/cs/archiv-casopisu-zapad-1979-1993

V roce 1968 byl v hlavním výboru KANu, v Českém a slovenském sdružení v Kanadě byl s přestávkami 16 let předsedou, nyní je místopředsedou. (ES)

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012