Slovo na prosinec

Na konci listopadu nic veselého. V pouhých sedmdesáti letech zemřel Petr Hapka, jedna z nejvýraznějších postav naší populární, filmové a jiné hudby. Skladatel a bohém. Krásný člověk tělem i duší. Jeden zamindrákovaný novinář o něm sice napsal, že byl nadhodnocený kýčař, ale to si jen vyplivl slinu své ubohosti, tak jako plival náš prezident Zeman nedávno na všechny strany. Jeden novinář o tom zase napsal, že to bylo proto, aby se pozornost obrátila od důležitějších a nebezpečnějších věcí, které se v této zemi dějí. Škoda, že je nejmenoval, srab.  Ano, válka, kterou vyhrožuje Putin je jistě horší než sprosté výrazivo opilce z Hradu a horší je i jeho náklonnost k Putinovu Rusku. Snad jste si přečetli slova Martina Mejstříka v našich Aktualitách ze 16. 11., kde se těší až zločinci Klaus a Zeman budou odsouzeni. Také bych se toho chtěla dožít... Druhý rok se táhne proces s Davidem Rathem, který si k sobě „odklolnil“ nějaké miliony z veřejných zdrojů. Ale on je jen malá rybka, předhozená veřejnosti jako návnada, jako ukázka, jak hezky u nás funguje spravedlnost. Ty velké ryby vesele kradou dál.

Právě jsem dočetla druhou autobiografickou knihu Milana Matějčka Cesta za svobodou a také mne moc nerozveselila, i když se čte báječně. Zajímavé, jak lidé z kanadské dálky (není v tom sám) mají naše domácí události hezky srovnané. Však on sem často jezdil. Například  i  kvůli restituci vlastního domu, což se táhlo díky komunistické soudkyni téměř dvacet let.  Když soud přes všechny vyšší instance konečně vyhrál, našel dům v takovém stavu, že ho nechal zbourat.  Jeho kniha je hodnotná i tím, jak je z ní patrné, že emigrantům v zahraničí nelítají pečení holubi do úst, jak si tady ještě mnozí přiblblíci myslí.  Matějček při svých cestách do ČR navštěvoval i školy a mluvil se studenty, tak jak to např. dělá také spisovatel Jiří Stránský. A oba pánové vyslovují jistou naději o budoucnosti díky studentům, kteří mají vlastní rozum. Vidím to i na svých vnučkách, které studují literaturu a jazyky, čtou knihy a zajímají se o historii. Jestli z té mladé generace bude někdo např. ve vedení veřejnoprávní televize, jistě se tam nebudou objevovat takové paskvily jako je seriál Vyprávěj, kde v šedesátých létech měli všichni telefon a měli kde bydlet. Ano, objevil se tam jeden mladý disident a dva estébáci, ale to bylo spíš legrační.  Já jsem nedávno dala na naše stránky fejeton Bez telefonu a jedna moje kolegyně mi vyprávěla, jak se svou sestrou-dvojčátkem spaly téměř až do dospělosti obě v jedné dětské postýlce v maličkém bytě plném dalších členů  domácnosti. A jak, když jim nohy už koukaly ven, přidala tam  maminka staré křeslo.

Blíží se vánoce a s nimi i obchodní šílení. Není jen v Česku, je to ve všech tzv. vyspělých zemích. Prachy, prachy, věci, nepotřebné krámy, hlouposti, zbytečnosti, to je zlaté tele dnešního světa, bohužel.

Přeji vám, aby se vám dařilo se tomuto trendu vyhnout a užít si svátky v pohodě a klidu se svými bližními, které máte rádi a oni mají rádi vás.

Eva Střížovská