Náš historik v Limě

Historik umění Francisco Stastny
Na prvním místě musí být uveden Francisco Stastny[1] (bez háčků a bez čárky), někdejší ředitel Muzea umění v Limě, byl emeritním profesorem dějin umění na Univerzitě sv. Marka v Limě. Je Čechem druhé generace vystěhovalců, která již prakticky nepoznala vlast svých rodičů (narodil se sice v Praze r. 1933, ale krátce na to se dostal s rodiči do Peru, a Prahu poznal prakticky až při své cestě v roce 1993). Ke svému českému původu se ale důsledně hlásí; měl jsem příležitost setkat se s ním dvakrát v Latinské Americe, naposledy v Caracasu na mezinárodním sympoziu o synkretismu.[2]
Vystudoval roku 1956 na katedře dějin umění Univerzity sv. Marka v Limě a dalšího vzdělání se mu dostalo v Paříži (na Sorbonně a v École du Louvre), dále studoval v Římě (Instituto di Archeologia e Storia dell´Arte, Universitá di Roma a v Istituto Centrale del Restauro), Bruselu (Institut Royal du Patromoine Artistique) a v Londýně (The Warburg Institute), kde získal i příslušné diplomy. Doktorátu dějin umění dosáhl na Univerzitě sv. Marka v Limě roku 1961 prací o Mateo Pérezovi de Alesio a malbě 16. století v Peru, která vyšla v roce 1969. Dlouhou dobu působil jako profesor dějin umění na peruánských vysokých školách (v Limě), a kromě toho jako hostující profesor na Univerzitě v Pittsburghu v USA a v Londýně. V letech 1964–1969 působil jako ředitel Muzea umění v Limě. Muzeum umění v Limě, založené r. 1957 má rozsáhlé sbírky peruánských kultur doby předincké a incké: Chimú, Paracas, Mochica, Masca, Chavín, Tihuanaco, Cancay, atd. Koloniální baroko je zde zastoupeno uměleckým řemeslem, zejména stříbrem, a malbami umělců domácích škol Cuzka a Limy, jejichž nejvýznamnějším představitelem byl Diego Tito Quispe, ovlivněný flámským uměním, který tvořil kolem r. 1680. Muzeum vlastní navíc velkou kolekci moderního současného umění této latinskoamerické země. Tyto sbírky zachytil Francisco Stastny (se spoluautory) v knize věnované umění Peru.[3]
Byl činný jako expert UNESCO pro Latinskoamerickou školu muzeologie v Bogotě (Kolumbie) a současně působí jako poradce argentinských a mexických ústavů dějin umění. Mezitím stačil ještě využít badatelských stipendií Guggenheimovy, Fordovy a Gulbenkianovy nadace, a pracoval v The Getty Center for the History of Art and the Humanities v Los Angeles.
Dnes působí jako profesor ději koloniálního (barokního) umění v Peru a muzeologie. Zúčastňuje se závažných umělecko-historických kongresů v Latinské Americe i v Evropě. Publikoval několik významných studií o barokním umění Peru a o metodologii a ikonografii dějin umění, zejména o Panofského ikonologii, kterou uvedl do Latinské Ameriky jako jeden z prvních badatelů v r. 1965 studií Styly a motivy v ikonografickém studiu. Esej o metodologii dějin umění v r. 1965.[4] Dodnes pracuje na souhrnných dějinách umění Peru, včetně umění Incké říše. Rozsah jeho znalostí a publikací je až udivující:
V roce 1967 publikoval Stručné dějiny umění v Perú,[5] věnoval se i modernímu umění v Latinské Americe,[6] manýrismu a klasické tradici v koloniálním umění[7] a studii v kolektivní práci o antické tradici v místokrálovském Peru,[8] o lidovém a užitém umění své adoptivní země,[9] sestavil katalogy řady sbírek jako např. katalog uměleckých děl z majetku Univerzity sv. Marka v Limě[10] a na neposledním místě se věnoval i památkové péči, restaurování[11] a muzeologii, ikonografickému a formálnímu rozboru celých cyklů maleb.[12]
Publikoval i v mezinárodně známých časopisech o freskách v Sixtově kapli ve Vatikánu[13] nebo o „ikonografii“ univerzity.[14]
Ocenění práce Franciska Stastneho dosáhlo vrcholu v roce 2005, kdy bylo uspořádáno sympozium o peruánském umění nesoucí jeho jméno. Zúčastnili se jej četní domácí i zahraniční specialisté a byla vydána akta.[15] Úplný soupis jeho děl vypublikovala nedávno Sara Acevedo Basurto, na jejíž práci, dnes přístupnou, lze odkázat.[16]
Manželka Francisca Stastneho, Věra, významná baletka, je také Češka z emigrace, kam se dostala v šesti letech se svými rodiči. Ač její adoptivní vlastí byla Anglie, seznámili se v Paříži, a po sňatku se zapojila do baletního soboru v Limě. Absolvovala Royal Ballet School v Londýně a posléze studovala v Paříži. V Limě se stala vedoucí Národního baletu a pozváním světových mistrů v oboru pozvedla tamní baletní školu na špičkovou mezinárodní úroveň.[17]
Pavel Štěpánek
(Ukázka z knihy Pavel Štěpánek, Čechy a Peru. Dějiny a umění. Historie vzájemných vztahů. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013, 700 str.
[1] Pavel Štěpánek, Všude najdeš Čecha (Francisco Stastny). Lidová demokracie, 7. 3. 1968. – Odborně viz ibid., Historik umění Francisco Stastny. Bulletin UHS, 21, 2009, č. 2, s. 22–23. Dostupné na http://www.dejinyumeni.cz/bulletin/UHS_2_2009.pdf.
[2] Sincretismo. Museo de Bellas Artes de Caracas, del 8 de Diciembre de 1992 al 11 de Marzo de 1993.
[3] Francisco Stastny, Natalia Majluf, Cristobal Makowski, El Arte En El Peru: Obras en la Coleccion del Museo de Arte de Lima, Lima: Museo de Arte de Lima 2001.
[4] Francisco Stastny, Estilo y Motivos en el Estudio Iconográfico. Ensayo en la metodología de la historia del arte, Lima 1965.
[5] Francisco Stastny, Breve historia del Arte en el Perú, Lima 1967.
[6] Francisco Stastny, La pintura en Sud América de 1910 a 1945, Lima 1968.
[7] Francisco Stastny, El manierismo en la Pintura Colonial Latino-Americana, Lima 1981.
[8] Francisco Stastny, La Tradición Clásica en el Perú Virreinal. Temas Clásicos en el Arte Colonial Hispanomaericano, Lima 1998.
[9] Francisco Stastny, Las Artes Populares del Perú, Madrid 1981. – ibid., Mayólicas y Vidriados, Lima 1986. – ibid., Plata y Plateros del Perú, Lima 1997. – Podílel se i na publikaci Tradición y sentimiento en la platería peruana (ed. : José Torres della Pina, Victoria Mujica). Córdoba : Publicaciones Obra Social y Cultural CajaSur, 1999.
[10] Francisco Stastny, Catálogo de los Bienes Artísticos de la Universidad Nacional Mayor de San Marcos (2 sv.), Lima 1978 a 1981.
[11] Francisco Stastny, La Preservación del Arte Colonial del Perú, Lima 1986.
[12] Las Pinturas de la vida de Santo Domino en el Convento de la Orden de Predicadores de Lima, Lima 1998.
[13] Francisco Stastny, A note on two frescoes in the Sistine Chapel, Burlington Magazine, 121, 1979, č. 921, s. 777–783.
[14] The University as Cloister, Garde nand Tree of Knowledge, The Journal of the Wartburg and Courtault Institutes, 46, 1983, s. 94–132.
[15] Simposio de Historia del arte Peruano Francisco Stastny, http://www.universidadperu.com/peru-simposio-de-historia-del-arte-peruano.php.
[16] Sara Acevedo Basurto, Bio-bibliografía de Francisco Stastny Mosberg, Revista del Museo Nacional, Lima, L, s. 307-331, http://es.scribd.com/doc/44501034/9/Bio-bibliografia-de-Francisco-Stastny-Mosberg.
[17] Spolu s manželem se podíleli na realizaci baletu podle významného peruánského spisovatele José Maríi Arguedase: Huatyacuri, balet (1982, založený na místním mýtu v oblasti Huarochirí, který zachytil spisovatel José María Arguedas, libreto Francisco Stastny, scénografie Fernando de Szyszlo, provedení Ballet de San Marcos, choreografie Vera Stastny).
http://es.wikipedia.org/wiki/Alejandro_N%C3%BA%C3%B1ez_Allauca. Její poměrně podrobný kariérový životopis je na adrese http://www.ccsm-unmsm.edu.pe/ballet/historia.htm.
Jak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!
inzerce
Amerika II. aneb z deníčku vydavatelky
Tato kniha vzniká nyní na mém počítači. A je to bomba! Pracuji na ní jen chvílemi (což ovšem obnáší hodiny), protože hlavně denně dělám Český dialog. Ale oba tyto, jak by se dnes módně řeklo – projekty, jsou pro mne moc důležité. Časopis se snažím zlepšovat, přibyli v poslední době dobří autoři, přibývají čtenáři po celém světě…
A kniha? Bude o téměř třiceti letech časopisu, který jako jediný vydávaný z ČR vede léta dialog s Čechy doma i ve světě. Byly všelijaké pokusy jiných zdejších periodik ujmout se tohoto tématu, ale všechny ztroskotaly. Český dialog vytrval a to přes veškeré, a někdy opravdu velmi těžké překážky. Především v prvních ročnících, kterými nyní listuji a vybírám z nich perly, jsou velmi cenné články od autorů věhlasných jmen jako je Josef Škvorecký, Jaroslav Strnad, Alexander Tomský, Jiří Ješ aj., či neznámých, ale kteří napsali ze světa, kde žijí, zajímavé postřehy, ohlasy či názory. První ročníky byly opravdu mimořádně živé a dynamické. Po mé první cestě do daleké Austrálie v roce 1997 se začala českou společností šířit „blbá nálada“ a i ta je zde velmi plasticky vylíčena.
Kromě politiky jsou zde samozřejmě i moje cesty do světa za krajany. Napsala jsem o nich sice už pět knížek, ale ne o všem…tady to pokračuje. Například New York, Kanada, Jižní Amerika, Švédsko aj. A na webových stránkách budu ráda uveřejňovat některé ukázky a vy je, doufám, budete rádi číst. Budou nejspíš v rubrice OSTATNÍ, ale ještě před tím, než tam spadnou, tak na stránce hlavní.
Jestli budete mít o knížku zájem, už se můžete hlásit, promítnu do množství tištěných výtisků.
Eva Střížovská
Pište na cesky-dialog@seznam.cz
nebo volejte na tel. 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad