Výtečná výhoda přílišné citlivosti

Takový vynález si zaslouží plno obdivu, pořádně mu zasalutovat.  V současné době se stává  ultimální zbraní k nepřebití. Nevěříte?

Přece  jeho explozivní potenciál, vyjádřený  dvěma  vzájemně se posilujícími, mravním rozhořčením překypujícími slovy: islamofobie  a  rasismus. Vyskytuje se v přemnoha podobách, lze ho spáchat jak v domácím prostředí, tak ve velmi vzdáleném zahraničí. Například v Pakistánu, jímž jsem se  nedávno zabýval v textu s názvem  "Takové spojence nemíti": smrtí trestaný zločin blasphemy, do češtiny přeloženo jako "rouhání."  Lze se ho dopustit  pouhým  slovem - napsaným, přečtěným, vyřčeným, použitelným proti komukoliv za cokoliv, s obviněním z urážky čehokoliv islámského.

Mian Nazir Akhtar, nejvyšší soudce v metropoli Lahore, se k fenoménu blasphemy

vyjádřil takto: " Kdokoliv obviněn ze spáchání rouhání  by měl být na místě zabit, to je náboženská povinnost." Toť adresováno i letošní mladistvé  laureátce Nobelovy ceny míru : Malala Yousafzai, provinivší se svou opovážlivostí zmínit se o tabuizovaném tématu  ženské školní výchovy.

Došlo k uspořádání dvou mezinárodních setkání s cílem se dopídit k  harmonii  mezi následovníky víry křesťanské a  mohamedánské. Dějištěm  jedné té události  byl New York, pod záštitou OSN,  z iniciativy saúdského krále Abdullaha, za přítomnosti hlav dvaceti států, diskutovat o „kultuře míru.“ Druhým místem byl Řím, kde ve Vatikánu se sešli vědci z obou světonázorů pohroužit se do dialogu s názvem „společný svět.“

V obou případech obě strany zdůrazňovaly mír a toleranci se zcela odlišnými představami o jejich mínění. Pro zastánce západní civilizace onou kýženou smířlivostí se rozumí respekt pro náboženskou svobodu, právo jedince se rozhodnout pro volbu té či oné víry, nebo žádné víry.  Mluvčí mohamedánští však onu toleranci interpretovali jako potřebu ochrany jejich víry a domáhali se zákazu jakékoliv kritiky islámu.

O totéž už desetiletí usiluje Organization of the Islamic Conference (OIC), adresou v Saúdské Arábii. V OSN opakovaně prosazuje rezoluci o univerzálním zákazu tzv.defaming („pomluvy, očerňování“) islámu, namířeno proti komukoliv kdekoliv. Potěšuje novinka, že provinilcům vesměs nehrozí trest smrti stětím či ukamenováním, ale pouze dlouholetý žalář.  Král Abdullah nabídl tuto mírumilovnou dohodu: Západ nechť se vyvaruje jakékoliv kritiky islámu a bude odměněn ujištěním, že ho nepostihne žádná násilná odveta.

Taková nabídka se již setkává s chamberlainovským porozuměním v nejednom západním státě, již přizpůsobujícím  domácí zákonodárství, se záměrem zakazovat a trestat neposlušná slova. Preventivní opatrností , obtížně  odlišitelné  od předposranosti, se  již prokazuje nejedno  univerzitní učiliště. Například univerzita Brandeis v souvislosti s odvoláním pocty Ayaan  Hirsi Ali ,bývalé nizozemské zákonodárkymi somálského původu, či  podobný postih  Condoleezzy Rice, bývalé americké ministryně zahraničních věcí.

Dochází již i na prosazovatele  ultrapokrokových postulátů, když i oni se občas

mohou dopustit  politicky  neprominutelného prohřešku. Takovým provinilcem  se stal  za komika se vydávající Bill Maher, jehož si kalifornská univerzita v Berkeley vybrala jako slavnostního promočního řečníka (commencement speaker). Ve své HBO televizní talk show  3.října (2014), ve zmínce o občanských svobodách si troufl utrousit , že "Toto jsou liberální principy, jimž liberálové tleskají, ale když se o nich  zmíní v souvislosti  se světem muslimů, způsobí to značnou nevoli."  Což potvrdil u téhož debatního stolu přítomný hollywoodský  Ben Affleck, se zatracujícím obviněním "To je rasismus!" Maher  se revanžoval informací o výsledku průzkumu  mínění muslimů v Egyptě,  jejichž naprostá většina (88%)  podporuje princip, že odvrácení  od islámu nutno trestat smrtí.

Teď na Berkeley, proslulé  jako místo zrodu  Free Speech  Movement, 1964, studenti zatratili Mahera pro jeho hate speech ("nenávistný projev"),  došlo k podepisování  protestující petice Change.org., 4.000 podpisů získáno.

Maher  na promoci  nepromluví.

-      -      -

Jestliže  tento komik tolik popudil háklivé věci, ještě  smrtelnějším  hříchem blasphemy třeba postihnout  dánského  psychologa: Nikolai Sennels  se totiž věnoval  důkladnému  průzkumu problému inbreeeding, postihujícímu  muslimský svět: obyčej uzavírání sňatku mezi blízkými příbuznými, bratranci se sestřenicemi. Praxe  zakázaná v  křesťanské a židovské tradici, ale  Mohamedem dovolená   již 1400 roků, po dobu 50 generací. S katastrofálním genetickým dopadem na zdraví, inteligenci, ledacos.

Mnohým muslimům ale nic jiného než takový  příbuzenský sňatek nezbývá. Však mají zakázáno zvolit si partnera jiné než islámské víry.

Sennels dokazuje, že téměř polovina všech muslimů  pochází z blízkých  příbuzenských  vztahů. V Pakistánu dosahují téměř 70 %. V Anglii víc než polovina pakistánských imigrantů  uzavírá manželství se svými first cousins, v Dánsku  to je 40%.

Procenta v muslimských zemích: Saúdská Arábie 67%, Jordánsko  a Kuvajt 64%, Sudan 63 %, Irák 60% , UAE a Katar  54%.

Ze zdroje BBC:  britská rodina pakistánského původu přivádí na svět potomky,  postižené třináctkrát větší pravděpodobností  výskytu vrozených genetických vad. Podíl

pakistánských dětí v Británii narozených je jen tříprocentní, ale těch se závadami  je  celá třetina (33%).

Nižší je ovšem i intelektuální potenciál.  V průměru znamená  deficit 10 až 16 bodů  IQ. Poznatky z Dánska: třetina všeho školního rozpočtu  se utratí   pro mládež  mentálně zaostalou -  eufemismus onoho special education. Studie v Kopenhagenu zjistily, že 64 % dětí  arabských rodičů  po desetiletém vyučování  jsou nadále negramotní.

Též je  to značný zdroj duševních chorob. Čím bližší  pokrevní vztah rodičů,  tím větší riziko výskytu schizofrenie,. V Dánsku  40%    duševně chorých zločinců    pochází z přistěhovaleckého prostředí.

-     -     -

Titulek  tohoto textu  VÝTEČNÁ VÝHODA PŘÍLIŠNÉ  CITLIVOSTI se asi moc nepovedl. Obsah sdělení by se rovněž nevylepšil  detajlním exposé o intelektuálním úsilí, množství knih, patentů, vynálezů , poct, Nobelových cen (všeho všudy devět, z toho  pět  za mír).¨

Lze učiněnou zmínku o tak  tristních  výkonech zatratit jako zločin blasphemy? Diskrétním pomlčením   že by se tedy nestaly?

Ota Ulč