Moje maminka, občanka mnoha států

A také odpověď na otázku, kam patříš?

Ó, tahle komplikovaná Evropa s její tolik komplikovanou historií. Hlavně pak v jejím středu, v jejím srdci, kde jsem se já, ale přede mnou moje maminka, narodila. Vždycky jsme byli v cestě nějakým pochodujícím armádám mezi Východem a Západem.

To je jeden z hlavních důvodů, proč moje maminka byla občankou několika států, ač se stěhovala jen párkrát a vlastně nikdy nepřekročila hranice státního uskupení Československo, do kterého se narodila...

Budete překvapeni, co se všechno může stát, když žijete uprostřed Evropy, v jejím srdci.

Moje maminka se narodila brzy potom, kdy se tatínek vrátil z válečných polí první světové války. Byla 4. z 10 dětí, které moje babička Pavlína přivedla na svět. Jenom 4 přežily krutý úděl novorozenců v tehdejší nejchudší části republiky ve slovenské Kysuci a dožily se dospělosti.

Její tatínek, můj dědeček, byl velice šikovný a fajnový truhlář, ale po léta dělal jenom rakve. I pro svoje děti. Jenom když měl velké štěstí, mohl udělat nějaký ten stůl nebo truhlu pro novomanžele, či kolébku pro děťátko.

To byl hlavní důvod, proč poslat moji maminku, hned jak skončila základní školu v 8. třídě, ve 14 letech pořád ještě dítě, do světa. Samotnou. Na druhý konec země, do severních Čech, kde lidé mluví jiným jazykem, jsou „bohatí“ a koukají se svrchu na chudé Slováky. Ale mají je rádi na práci. Mohou je platit minimálně za jejich tvrdý výkon. Pro moji maminku to bylo 80 Kčs měsíčně s bytem a jídlem.

Byla deprese a druhá světová válka už byla na obzoru.

Maminčin nový zaměstnavatel řekl té malé vyděšené holce, která sama nechápala, jak to dokázala dorazit bez úhony až sem: „Ta světýlka tam v dálce na horách už jsou Němci.“

Moje maminka byla maličká, hubená, oblečená do kysuckého kroje, měla dlouhý cop až pod pás a strašně se jí stýskalo. Proplakala celé noci.

Její první zaměstnavatel se o nic moc dobře nestaral. Její tzv. pokojíček bylo ve skutečnosti místo nad stájemi, s okny bez skla, kam foukal vítr a sníh. Její jediné topení byl dech krav a koní, kteří spali pod ní. Byla samozřejmě zima, protože rok služebných končil na Vánoce a začínal na sv. Štěpána 26. prosince.

Byla zaměstnána jako děvče pro všechny práce.

Práce to byla tak těžká, že maminčino tělo nemělo sílu růst a uzrát. Bylo jí téměř 18 a stále ještě nebyla žena.

Vera Sourada, Galveston, USA