„Opravdu zahrada rajská“

Olga Szymanská 11 2014 Dějiny česky

Výstavu "Otevři zahradu rajskou/Benediktini v srdci Evropy 800 -1300" připravila Národní galerie s Národní knihovnou ČR, pražskou Katolickou teologickou fakultou UK a Centrem medievistických studií Akademie věd České republiky.

 

Cílem je v co největší šíři představit duchovní a materiální kulturu raně a vrcholně středověkých benediktinských klášterů střední Evropy. Vyzdvihnout roli, kterou řád sehrál v christianizaci národů při přijímání anticko-křesťanské kultury v procesu zrodu prostoru pro budoucí český stát a upevnění jeho státnosti ve střední Evropě.

 

Historie

Řád svatého Benedikta (Ordo Sancti Benedicti, OSB) je nejstarší existující mnišský řád západního křeťanství.

Řídí se řeholí sv. Benedikta z Nursie (poč. 6. století), která byla sepsána pro mnišské společenství na Monte Cassinu. Svatý Benedikt z Nursie (Benedictus Nursias) nesdílel názor na osamocenost mnichů a poustevníků, jež nepřináší křesťanské komunitě užitek. S podobně smýšlejícími mnichy založil proto klášter v Monte Cassinu. Zde sepsal první pravidla klášterního života Regula Benedicti-Řehole Benediktova. Odtud také český název pro mnichy, podléhajících pravidlům klášterního života. Řehole se rozšířila po celé Evropě. V desátém století se dostala do Čech, v jedenáctém na Moravu. Její text ovlivnil historii, kulturu a spiritualitu křeťanského západu. Mottem řádu se stalo heslo Ora et labora-Modli se a pracuj. Během raného středověku sehrál řád klíčovou úlohu při začleňování nově vznikajících státních celků Přemyslovců, Piastovců a Arpádovců do západokřesťanského civilizačního a kulturního okruhu.

 

Výstava

Výsledky dlouholetého výzkumu kulturního a historického přínosu benediktinů byly sice shromážďovány, ale dosud ne prezentovány v takovém rozsahu.

Nyní jsou zpřístupněny formou ojedinělé výstavy ve Valdštejnské jízdárně v Praze - ve více nežli dvě stě padesáti vybraných exponátech architektury, sochařství, knižní malby, zlatnictví a uměleckých řemesel s vysokou duchovní a uměleckou úrovní. Zapůjčených od kulturních a církevních institucí sedmi středoevropských zemí i ze soukromých sbírek, podpořených významnými evropskými stranami. Výstavu doprovází obsáhlý katalog (česky a anglicky), průvodce výstavou (menší verze katalogu), knížka pro děti a obsáhlá kniha o benediktinském řádu a kostelech. Specialisté v nich kladou důraz na dějiny středoevropských států od jejich vzniku k ranému novověku, na nezastupitelnou roli benediktinského řádu během celé epochy. Odráží se to i ve speciálním doprovodném programu pro návštěvníky všech věkových skupin.

 

Koncepce

Prostor navozuje uspořádání benediktinského kláštera v St. Gallen.

Prohlídka nás vede zleva po obvodu prostoru: zde přibližuje tzv. světskou část benediktinského řádu, a to v ukázkách zdí s artefakty kamenných sloupů a štítů, mezi nimi mnišský chór, krypta, presbytrium, křížová chodba, prelatura, kapitulní síň-souvisejí s funkcí daného prostoru. Kóje mezi nimi dávají nahlédnout do privátních a technických části kláštera: refektáře, dormitáře, kalefaktoria, armaria či infirmarie. I běžných činností mnichů, například zahrady, kuchyně apod. Střed prostoru je interiér chrámové lodi s činnostmi duchovními, studiem, modlitbou, adorací, aj. Ukazuje generaci zakladatelů – prvních misionářů, přinášejících křesťanství (sv.: Bonifác, Virgil, Vojtěch, Vintíř). Zakládání a rozvoj klíčových benediktinských center se začleňováním nově vznikajících celků do západokřesťanského kulturního prostoru (Salcburk, Řezno, Břevnov, Sázava ad.). Na balkoně pak ústup benediktinů z dominantní pozice mezi novými řády 13. století, souvisejícími s koncem zakladatelských dynastií středoevropských států.. Výstava zdůrazňuje vývoj románského umění v geografickém prostoru, spojeném s benediktinským mecenátem, a to památkami od plastiky přes užité umění k iluminovaným rukopisům.

 

To nej

Vyšehradský kodex - unikátní soubor rukopisů z okruhu Korunovačního evangelistáře Vratislava II. (přelom 10.- 11. století): doprovázen dokumentem o jeho vzniku. Maximální počet vystavitelných předmětů z období raně středověkého českého, polského a uherského státu - v kontextu špičkových uměleckých děl z německého, rakouského, švýcarského, italského, maďarského prostředí - vystihuje tradici uměleckých vzorů a forem v úzkých vazbách od středoevropských klášterů k mateřským či sesterským komunitám v prostředí západním. To dokládají takové skvosty jako např.: Tympanon s trůnící madonou - Relikviářová paže sv. Jiří - Relikviářová herma sv. Ludmily - Berla svatojiřské abatyše - Pasionál abatyše Kunhuty - Pět duchovních textů z popudu Kunhuty Přemyslovny. Jsou tu i artefakty, spojené s prvním klášterem benediktinek v českých zemích, tj. klášterem sv. Jiří a zároveň nejstarším klášterem v Čechách. Ze zahraničí je vůbec poprvé možné vidět ostatkový kříž uherské královny Adelheidy, jež darovala kolem roku 1080 klášteru sv. Blažeje v Bavorsku. Z téhož kláštera jsou zde unikátní bohatě vyšívané románské kasule. Také cenná díla z kláštera v Salcburku či velmi vzácný ostatkový kříž z kláštera ve Zwiefalten a k němu protiváhou kříž z nelahozeveckých lobkowiczských sbírek.

 

Výstavu ve Valdštejnské jízdárně (do 15. března 2015) doplňují expozice:

Fabrica et Funeralia v Lapidáriu Národního muzea – s předměty benediktinských dílen: šperků, kovových výrobků, náhrobních kamenů, sochařských děl a architektonické plastiky.

Via Benedicta v Břevnovském klášteře v Praze – výpravná panelová výstava k 800. Výročí příchodu benediktů na Broumovsko a Policko.

Olga Szymanská

 

Popisek k obrázku: Berla opata Essa

jižní Itálie nebo Sicílie; přelom 12. a 13. století

slonovina zasazená ve stříbře, zlacené stříbro

Benediktinerkloster Mariastein

Berla je chována ve švýcarském klášteře Mariastein jako památka legendicky spojená s opatem Essem, původně mnichem z reformního kláštera Hirsau, který založil klášterní komunitu, jež dnes sídlí v Mariastein. Voluta, vyřezaná z neobyčejně silného klu, zobrazuje gazelu, podklesávající pod útokem dračí hlavy, jejíž prodloužený krk tvoří zavinutí berly, a ptáka, připomínajícího volavku. Vysvětlení této scény není jednoznačné a křesťanský význam jí dodává pouze později vložený tlapatý křížek, který celou velice křehkou kompozici zpevňuje.

 

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012