Rituály smrti

Jak lidé vnímají smrt? Jak zacházejí se zemřelými? Jak si představují onen svět i jeho bohy? Na to se snaží odpovědět nová expozice výstavního cyklu Národního muzea Rituály smrti – v různých podobách a přístupech hlavně z mimoevropského prostředí a napříč kulturami v časové ose od starověku po současnost.

Mezi více jak dvě stě exponáty ze sbírek Náprstkova muzea najdeme opravdové skvosty: nefritový disk pí, malbu na papíře Obřad satí, dětskou keramickou pohřební urnu, lebku předka domodelovanou hlínou a zdobenou lasturami a další. Tři výstavní sály zahrnují tři okruhy: nedrží chronologickou linii, ale představují téma v různých kulturách. Ve spojitosti s vážnými rozvernými pohřebními rituály z Číny, Egypta, Indonésie, Oceánie, Mexika, Japonska a Subsaharské Afriky zároveň ukazují, jak se liší od našich českých.

Úvod Sestupující k umírajícímu obsahuje panelové ikony s textem (stejně tak každý okruh), ozřejmující konkrétní tematiku.

Odloučení

Věnuje pozornost bohům, v různých náboženstvích spojených s umíráním a smrtí, dále odlišným způsobům rozloučení se s mrtvými a i projevům smutku. Kromě smrti přirozené je zde i smrt tragická (sebevražda, harakiri). O smrti v boji a zacházení se zabitými nepřáteli, získání trofejí -  "získání síly" zabitého nepřítele vypovídají například preparované lidské hlavy tsantsy, které vyrábějí bojovníci etnika-skupiny Jíbaro v amazonských pralesích Ekvadoru a Peru. Ve vitrínách vidíme kopie vzácných tisků s vyobrazeními způsobů skonu, doplněných na stěně božstvy pekla a podsvětí z kultury Aztécké a Budhistické.

Přechod

Je připomenut ústředním tématem přechodu ze světa živých do světa mrtvých: zacházení s tělem před pohřbem, pohřeb vlastní a pohřební rituály. Například v lebkách předků ze Šalamounských ostrovů, staromaďarských hrobů, rakví s mumií či mumiovými maskami z Egypta, hrobovými figurkami či funerálními nádobami z Mexika. Vzdána úcta sebe/obětováním se vdov/dětí , a to vzácnou mumií v poloze prenatální, nádobou s dětskou mumií, hrobem s předměty z oblasti, dnes zaplavené Asuánskou přehradou. Schránou ve tvaru kříže, uzávěrou s piktogramy. Ukázán je rozdíl mezi hliněnými posmrtnými jedeitovými šperky (Afrika) a nefritovými předměty (Čína).

Návrat

V říši mrtvých se pozornost soustřeďuje na různé podoby podsvětí a tzv. zádušních krajů, na způsoby návratu k pozůstalým a vtělování se do osob a předmětů – reinkarnaci. Zdůrazněn je projev úcty k zesnulým předkům – například v Slavnosti uctívání ducha. Dokládají to plastiky domnělých předků v posmrtném čase, lebky z Oceánie. Vše ústí do prostoru s polychromovaným zlatým domácím oltářem s plastikou stařeny, hlídající vstup do podsvětí (Japonsko), přes čtyři sta let starou sochou prince Neserkauhora, s kostýmovanou maskou pro vtělení předka (Nová Guinea). Expozici zakončuje filmový dokument -pohřbívání zesnulých různých etnik, na stěnách malby Kolo bytí a Král podsvětí vede zemřelé.

Výstava Rituály smrti v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur (do 20. 6. 2015) provází obsáhlý doprovodný program.

Olga Szymanská