Šlechtictví ducha

Olga Szymanská 9 2014 Kultura česky

"Šlechtictví je jakési stálé projevování vynikajících vlastností, k němuž vede potomky jejich původ a příklad jejich předků," řekl český barokní historik a vlastenec Bohuslav Balbín.

Semknutá historická paměť šlechtických rodů s jejich dějinnými zkušenostmi je nezastupitelná pro národní historické povědomí a pomáhá ho chránit před nacionalismem. Svým vlastenectvím byla šlechta nebezpečná pro svět ateistických, materialistických a nacionalistických ideologií, z nichž vzešly totality století minulého.

V republice

Po první světové válce a vyhlášení republiky zůstala české šlechtě určitá výlučnost i přesto, že právně již neexistovala. Přijetím zákona "rušícím šlechtictví, řády a tituly" nepřestala dbát o svou urozenost, o košatost rodokmenových stromů. Někteří sice vstupovali do manželství s protějšky bez titulu, ale většina se brala výhradně mezi sebou, či šlechtic, sympatizující s Čechy, si vzal Němku. Změna nastala po německé anexi Sudet 1938: němečtí se s českými přestali stýkat, navíc na české vyvíjeli tlak, aby přijali jejich občanství. Z jiného úhlu: vládní činitelé stále rádi přijímali pozvání na sídla šlechty a těšili se její účastí. Ve třicátých letech šlechtici začali být činní ve spolcích, blízkých jejich zájmům. Založili Rodopisnou společnost československou, vydávající stejnojmenný časopis. Zasloužili se o edici Erbovní knížky: vycházely jejich eseje, úvahy, studie, oznámení, knihy sborníky. Vznikl spolek Napoleon s cílem studia napoleonské doby i péče o její památky v českých zemích. Šlechtici měli podíl v podnicích, ve společnostech zastávali důležitá místa. Více vstupovali do veřejného a politického života, především díky T. G. Masarykovi. Měnil se všeobecný pohled na ně, především zásluhou B. Schwarzenberga. E. Beneš při státní návštěvě rumunského krále Karla pozval k setkání s ním i zástupce šlechty.

 

Pro národ

Hitler a Sudetoněmecká strana vyprovokovali boj o Sudety. Čeští šlechtici se hlásili k podpoře integrity Československa a prokázali to finančním příspěvkem na zlepšení k opevnění hranic. Svou deklaraci o podpoře integrity, sepsanou Karlem Schwarzenbergem, podepsanou dvanácti šlechtici, přednesl v září 1938 při prezidentské audienci František Kinský z Kostelce nad Orlicí (vymezil se vůči bratranci Ulrichu, podporovateli Henleina). V lednu 1939 zástupci zemské šlechty nabídli služby prezidentu Háchovi a zbytku Českého státu. Vláda zvažovala vrátit šlechtě tituly po předcích. Nátlak nacistů na českou šlechtu přijmout německou národnost (celé rodiny) a stvrdit, že: „všechna šlechta je původem německá a tudíž by měla mít říšské občanství,“ vedl domácí šlechtice k sestavení textu o sounáležitosti s českým národem. Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939, sestavené Fr. Schwarzenbergem a signováno představiteli šlechtických rodů, bylo předáno prezidentu E. Háchovi. Jediným místem, kde text čten a o něm jednáno, byl výbor Národního souručenství: ten význam šlechty ocenil a připojil se k obsahu spisu. Polovina podpisů byla od šlechticů ryze českých rodů (Bubna z Litic, Bořek-Dohalský aj.) či byli českého původu (Strenberg, Czernin, Lobkowicz aj.). Druhá část podpisů byla od osob cizího původu, nejen německého (Mensdorf-Pouilly, Palffy, Colloredo-Mansfeld atd). Původní znění zákona o zákazu šlechty po více úpravách nahradil nový ke šlechtě vstřícný i s platností šlechtických řádů a titulů. Protektorátní vláda chtěla šlechtice více zainteresovat do politiky. (Dodatek: po válce došlo k anulaci předchozích zákonů a všech nařízení: v platnost vstoupil jediný, zakazující „vše šlechtické“.)

Protektorát

Místo protektora K. von Neuratha (šlechtic, tedy k místní šlechtě více shovívavý) zastoupil R. Heydrich. Záminkou k jeho koncepci české kolonizace půdy i rozsáhlých záborů šlechtických majetků byla delegace šlechticů u prezidenta Beneše. Prvním z postižených v „zúčtování s nepřáteli Říše“ byl iniciátor a organizátor delegace Z. R. Kinský (panství Chlumec n/C.+ Žďár n/S.). Byla uvalena vnucená správa na Colloredovské majetky (Opočno, Zbiroh, Dobříš), brzy nato zkonfiskované. Pod správu spadly dále majetky všech delegátů z r. 1939, i první delegace z r. 1938 (jmenovitý výpis v katalogu). K. Belcredi a F. Kinský na audienci u E. Háchy (1942) informovali o správách. Po žádosti o intervenci u protektora a splnění Háchova slibu Heydrich sdělil: „že… opatření, která se stala, jsou nutná.“ Pokusí-li se Hácha o novou, „vnucená správa… nebude ještě konfiskací“. A Bormannovi Heydrich dopisem zdůvodnil i své úmysly: správa na „exponenty šlechty“ znamená 50 000 ha půdy – pro německé kolonizační a emigrační účely, krok ke správě právním opatřením k prohlášení o věrnosti Benešovi (již z r. 1938), tedy svým odmítnutím jakýchkoliv intervencí z české strany! Poválečné vládě J. Lobkowicz písemně doložil zasažení majetku šlechtických rodin, které zůstaly národu věrné. Dokument zdvořile a stroze, zároveň slušně a pokorně žádal, aby vláda při zabírání majetků nezapomínala, že se šlechtické rody roku 1938 zastaly území Koruny České. Od vlády se šlechta odpovědi nedočkala nikdy, ani plánované audience u prezidenta E. Beneše.

 

Výstava

Šlechtická poselství–75 let poté (září 2014) v Mladotově domě (Mladota: jeden ze signatářů) na Pražském hradě – trvá od dne 75. výročí prvního zveřejnění textu deklarace české a moravské šlechty a končí ke dni 75. výročí předání originálu textu E. Háchovi.

Deklarační dokument nese podpisy 85 zástupců 33 šlechtických rodin. Vystavené rodokmeny signatářů jsou doplněny fotografiemi podobizen šlechticů i jejich sídel, rozpisů a map pozemků, dalšími doklady, korespondencí, oficiálními dopisy. Doplňují je i odlitky erbů šlechtických rodin i mincí s podobiznami šlechticů. Stejně tak foto dokument se vzpomínkami příslušníků šlechtických rodin. Pořadatelé považují tento čin šlechty za velmi důležitý. Výstavou proto připomínají jeho význam nejen pro potomky signatářů, hrdých na statečnost svých dědů a otců, ale i pro ostatní veřejnost. Dokazují hluboký smysl takovýchto poselství: že v ohrožení je třeba zaujmout jasný postoj, veřejně se k němu hlásit a stát za ním, byť má negativní důsledky.

Neboť takový postoj ctí toho, kdo je nejen šlechtic rodem, ale i šlechtic duchem.

 

Olga Szymanská

(dle tisk. materiálu)

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012