Josef Váchal - Magie hledání

Olga Szymanská 9 2014 Kultura česky

Niterný vztah umělce k magii a okultismu představuje výstava k 130. výročí narození Josefa Váchala, malíře, ilustrátora, sochaře, řezbáře, typografa, spisovatele i básníka (1884-1969). Navštívit ji můžeme v Domě U Kamenného zvonu. Jeho středověké prostory vytvářejí pro Váchalovo dílo přiléhavý rámec. To, co umělec, kterému byla minulým režimem přiřknuta pověst podivína, při svém hledání objevil a vytvořil, je zde prezentováno s velkým citem.

 

Magie a okultismus ovlivňovaly citlivou bytost Josefa Váchala již mládí. Už jeho dětský svět byl zaplněn imaginárními bytostmi, o nichž se postupně snažil svým dílem zprostředkovat zprávu i svému okolí. Narodil se jako nemanželské dítě (jeho otcem byl bratranec Mikoláše Alše). Vyrůstal u babičky a strýce Jakuba ve Velvarech, později u prarodičů Alšových v Písku. Zdejší zážitky formovaly jeho pohled na svět. Gymnaziální studia nedokončil, ale mocně četl a vedl si seznamy přečtených knih během celého života. V Praze se vyučil knihvazačem, pracoval jako knihařský dělník v Bělé pod Bezdězem. Pak se rozhodl pro malířskou dráhu. Na doporučení strýce M. Alše studoval krajinářské školy A. Kalvody (1904-1905) i R. Béma, navíc techniku leptu u A. Herverta (1905-1908). Přivydělával si kreslením pohlednic a vazbou knih. Jeho následnou tvorbu ovlivnila mobilizace a účast v první světové válce, později také cesty do Jugoslávie, Německa a na Slovensko. Váchal spoluzaložil i byl členem především skupiny Sursum a sdružení Tvorba, podpořil vznik revue Veraikon. Udržoval kontakt s katolickou modernou.

 

Výstava dokládá Váchalův hluboký zájem o esoterismus. Z textů, kreseb, obrazů, soch a autorského písma vyplývá, že umělec oblasti „mezi nebem a zemí“ velmi dobře znal (karikatura Hledání Boha, série zobrazení astrálních bytostí). Ryze autorskou výtvarnou řečí se vyrovnával s posledními věcmi člověka: (už dětské kresby Mrtvá v rakvi, Hroby, Z kostela na hřbitov, ale i zralá díla z pozdějších let Pocta králům, Úsměvy mrtvých) a hledal, co je za nimi. Váchal ve své tvorbě uplatňoval efektní a srozumitelnou okultní estetiku, prolnutou symbolismem a dekadencí (vystavené ilustrace pro časopis Nesmrtelnost, básně Otokara Březiny či Baudelairovy verše).

 

Magie

Váchalova silná výtvarná představivost pramenila z úzkostných stavů, strachu z neznáma i z vědomí vlastního nemanželského původu. Vedl si deníkové záznamy nočních vizuálních a sluchových halucinací. Zachycoval je kresbou i olejem. Na jeho psychiku působil především spiritismus, okultní vědy a teosofie. Nadchl se pro anarchismus (kvůli F. Gellnerovi) i kult satanismu. Střídavá víra a hereze způsobovaly, že např. od křesťanství a humanistických idejí přecházel k okultismu a naopak, či sdružení Volná myšlenka zakrátko opustil. Svůj vážný zájem o teosofickou a křesťanskou spiritualitu však dokázal přetvářet do krásných grafických listů se zdánlivě jednoduchým, expresivně primitivistickým pohledem na svět. Nacházel nové, velmi originální grafické postupy: v barevném dřevorytu se stal nepřekonatelný. Vytvářel vlastní knihy v nákladu několika kusů – umělecké rukodělné artefakty s ilustracemi ze zmíněných dřevorytů. Zejména: Krvavý román, Šumava umírající a romantická, Receptář barevného dřevotisku nebo proslulý Hrad smrti Jakuba Demla se zařadily mezi nejvýznamnější díla české grafiky 20. století.

Výstava se však pokouší ukázat také subtilnější doklady Váchalova zájmu o ezoterismus, které lze najít mimo jiné ve zdánlivě marginálních a dosud neznámých rukopisech, roztroušených v jeho velké písemné pozůstalosti. Jsou zde zpřítomněné i Váchalovy zápisníkové kresby a schémata jejich věrným překreslením. Na stěnách jsou tak tyto ozvěny znaků magických předloh konfrontovány s Váchalovými volnými díly, s obrazy, grafikami, kresbami i sochami (zde Alegorie zlých vlastností).

 

Význam                                                                                                                                                                                                                                                                                                                      Po

Po nástupu komunismu se dílo Josefa Váchala na veřejnosti téměř neobjevovalo. Sám dál tvořil v kulturní i společenské izolaci na statku Anny Mackové ve Studeňanech. Uvolnění v šedesátém osmém roce pro autora nic neznamenalo, ocenění zasloužilého umělce (1969) přijal s velkou lhostejností. Krátce nato zemřel (pochován v Radimi). Rozsah a význam Váchalova díla byl pro veřejnost znovuobjeven po roce 1989. Proběhlo více výstav jeho díla. Roku 1993 nakladatelství Paseka otevřelo v Litomyšli muzeum Josefa Váchala pod názvem Portmoneum. Pro interiér svého domu si Josef Portman – Váchalův ctitel a přítel, který zde umělce nechal bydlet – objednal od Váchala výmalbu (na výstavě je několik kusů nábytku Váchalem ozdobeného). Váchal měl celý život sociálně kritický postoj k celé společnosti: na stejnou úroveň lásky k člověku stavěl lásku ke zvířeti, především psům. Byť umělecky, ale vždy krátce, ovlivněn secesí, expresionismem, futurismem, abstrakcí, surrealismem, přesto vytvořil vlastní výtvarný styl. Jeho autorské knihy právem řadíme k vrcholům knižní kultury.

 

Magie hledání - výstava Galerie hl. m. Prahy v Domě U Kamenného zvonu do 4. 1. 2015, denně kromě pondělí 10 – 20 hodin.

 

Olga Szymanská s přispěním Martiny Fialkové

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012