Václav Posejpal (1874 - 1935)

Bohumil Tesařík 9 2014 Dějiny česky

Sto čtyřicet let od narození experimentálního fyzika Václava Posejpala (1874 - 1935)

 

V letošním roce uplynulo 140 let od narození univ. prof. PhDr. Václava Posejpala, profesora experimentální fyziky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, významné osobnosti české vědy a pedagogiky v první třetině minulého století.

 

Narodil se v roce 1874 v malé vesnici Rasochy (dnes součást obce Uhlířská Lhota) severovýchodně od Kolína. Nejdříve studoval na reálném gymnáziu v Kutné Hoře a v kvintě přešel na gymnázium do Hradce Králové, kde také složil maturitní zkoušky. Protože jej rodina nebyla schopna v potřebné míře finančně zajistit, musel si již od let gymnaziálních studií přivydělávat kondicemi. Zájem o matematiku a fyziku jej v roce 1895 přivedl na Filozofickou fakultu pražské univerzity, kterou absolvoval v roce 1899. O rok později obhájil doktorskou disertaci na téma "O řadách Fourierových se zvláštním zřetelem k pracím Cauchyho" a vykonal zkoušky učitelské způsobilosti. Poté působil osm let jako středoškolský učitel v Praze, Hradci Králové a posléze na Královských Vinohradech. Z tohoto životního období pramení jeho trvalý zájem o otázky didaktiky fyziky, úrovně učebnic a školního pokusnictví (fyzikálních praktik).

 

V akademickém roce 1908/1909 pobýval na studijním pobytu v Paříži, kde docházel na přednášky M. Curie - Sklodowské a P. Langevina a pracoval na Collége de France v laboratoři chemika H. Pellata. Zde také vznikla jeho práce o vlivu magnetického pole na Voltův článek, na jejímž základě byl po návratu do Prahy habilitován. V roce 1919 se Posejpal stal mimořádným a za dva roky řádným profesorem experimentální fyziky na tehdy nové zřízené samostatné Přírodovědecké fakultě UK. V letech 1929/1930 působil jako její děkan. Na fakultě pracoval až do své náhlé smrti v Praze v roce 1935. Na tuto smutnou událost reagoval mezinárodní vědecký žurnál Nature stručným nekrologem.

 

Posejpalovy vědecké zájmy orientované na experimentální fyziku byly velmi široké a různorodé, o čemž svědčí řada referátů a původních sdělení v odborných časopisech (zejména v Časopise pro pěstování matematiky a fyziky). Zprvu se věnoval lomu světla v plynech (užití refraktometru a spektrálního fotometru ke studiu refrakce v plynech při nízkých tlacích), fluorescenci jódových par, rezonanční absorpci, ale také galvanometrickým a termomagnetickým efektům či vztahu hmoty a energie (spisek "Světový názor energetický"). Početné jsou rovněž jeho články didaktické čili "drobnosti ze školní praxe" (Jednoduchý kahan spektrální, Měření kapacity leydenských lahví etc.) Dalším významným tématem, jímž se zabýval, bylo studium vlastností rentgenového záření. V roce 1925 vyšla v edici Knihovna spisů matematických a fyzikálních, sv. 12 jeho publikace "Roentgenovy X paprsky" (153 str., 65 obr.), představující první českou monografii podávající souhrnný výklad této oblasti fyziky na úrovni tehdejšího stavu poznání. Od poloviny dvacátých let se věnoval problematice nejmenších známých částic hmoty. Jeho originální teorie "světového éteru" však byla přijímána s velkými výhradami a podrobena ostré kritice (F. Záviškou, V. Trkalem a dalšími) jako zcela neopodstatněná a nezvládnutá.

 

Vedle vlastních experimentálních výzkumů a pedagogického působení byly významné Posejpalovy aktivity v předních domácích a zahraničních vědeckých a odborných společnostech. Byl členem a jednatelem (od roku 1909) Jednoty československých matematiků a fyziků, pro kterou napsal půvabnou vzpomínkovou knížku "Dějepis Jednoty českých mathematiků", vydanou v roce 1912. V roce 1923 byl zvolen členem Královské české společnosti nauk a v roce 1926 České akademie věd a umění. Od založení Československé národní rady badatelské (1924) působil jako její generální tajemník a se zaujetím sobě vlastním se podílel na její činnosti - především při koordinaci mezinárodních styků v oblasti přírodních a technických věd. Od roku 1929 byl prvním čs. reprezentantem v Mezinárodním výboru pro míry a váhy v Sévres u Paříže a vicepresidentem Mezinárodní unie pro čistou a aplikovanou fyziku (UIPAP). Již v době svého studijního pobytu ve Francii se stal dopisujícím členem Société francaise de Physique a rozsáhlé kontakty s francouzským vědeckým světem si udržoval po celý život. Za své zásluhy byl jmenován rytířem Čestné legie, čestné doktoráty mu udělily univerzity v Nancy a v Poitiers.

 

Prameny:

Kotyk, J.: Za profesorem dr. Václavem Posejpalem. Matematika a fyzika ve škole, 5 (1974), s. 717.
Boháček, J.: Portréty z archivu: Václav Posejpal. Akademický bulletin, červen 2010.

fotogragie: Z archivu http://www.langhans.cz/

- Bohumil Tesařík -

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012