Slovo na září

Minule jsem popisovala vedra, dnes jsem už čtyři dny v deštivém lese. Ale zima není, i když topit aspoň šiškami ve starých kamnech značky Petra trochu musím. A houby rostou! Chodím do lesa, i když prší, je tam krásně. Veliké placaté bílé klobouky bedel září z dáli a sem tam u nohy se zaskví hnědá hlava tvrdého hřibu. O masácích, klouzcích, holubinkách, babkách aj. ani nemluvě, těch je plný les. Ale dnes jsem dokonce našla úrodu vzácného ryzce. Kdysi tady rostly, ale pak se zhoršilo ovzduší a přestaly. Stejně jako lišky. Také jsem jich včera pár našla.

To jsou moje malé radosti. A starosti? I když mi můj dobrý kamarád, psychiatr Felix, radil, ať neposlouchám zprávy, nedá mi to – a trápím se. Ukrajinou, Izraelem, Sýrií, zlobou, nenávistí a ubohostí, která cloumá tolika lidmi na světě. Proč? Snad proto, že s nimi mává jejich ego, mindrák, že je doma bili, matka je odložila, kdoví kolik nespravedlností v jejich dětství se podepsalo na tom, jak se chovají v dospělosti, kdy se chtějí mstít na jiných, touží po moci a po penězích, aby „všem ukázali!“.

Když se podívám na naši domácí scénu, je to často k smíchu i k pláči. Ty řady poslanců, senátorů a úředníků, kteří mlží, plácají s důležitým výrazem nesmysly, nenesou za nic odpovědnost, když jsou přistiženi při korupci či jiném kriminálním jednání, „obvinění odmítají“. Nepamatuji si, že by někdo z nich vinu přiznal, i když je i nevidomému zcela jasná.

Ale z jiného soudku. Zdá se, že se přece jen někteří občané probouzejí a ozývají se. Petice za zákaz těžby zlata v Mokrsku, za změnu zákona aby Národní park Šumava byl „přehodnocen“, vznikají občanská hnutí, kdy se lidé spojují, aby prosadili dobré věci. Stačí se podívat na internet, ale koukněte i na náš nový Politikon v rubrice Aktuality. Věděli jste např., že naše ústava je neplatná? Určitě to nevědí naši politici, tak je jim to třeba nahlas sdělit. Těší mne, že se lidé ozývají a nedbají na téměř historické prohlášení Václava Klause, že občanská sdružení jsou nesmyslná. Bodejť, ta se mu vůbec „do krámu“ nehodila. Vždyť byla většinou proti němu. Vzpomeňme jen na “Děkujeme, odejděte“. Problém je v tom, že zmínění kazisvěti mají hroší kůži...

Také vás zaujalo slovo kazisvěti, dlouho jste jej neslyšeli? Tak vězte, že i o takových slovech se určitě někdo zmíní na krajanské konferenci, která se koná 10. –12. září v nové budově Národního muzea (podrobnosti a program v rubrice Naši ve světě). Určitě přijďte, jestliže jste v Praze, nebo přijeďte, máte-li tu možnost. Uslyšíte nejen plno zajímavých příspěvků na téma čeština doma i ve světě, připomeneme vám i naše dokumenty České kořeny a setkáte se tam s mnoha úžasnými lidmi z Evropy i ze zámoří.

- Eva Střížovská -