Zapřažená krása

Martina Fialková 8 2014 Kultura česky

Jízdárna plná kočárů

Z dovolených jsme se vraceli různě. Někdo letadlem, někdo autem, autobusem či vlakem. Nebo na kole, možná i pěšky. Cestoval ale někdo z vás kočárem? Jaké to bylo, když panovníci, šlechta, církevní hodnostáři, ale i běžní cestující kočáry brázdili české země i Evropu, si můžeme připomenout v Jízdárně Pražského hradu. A nejen to. Výstava „Zapřažená krása“ má široký záběr a z mnoha různých pohledů představuje řemeslné i technické umění našich předků, kteří kočáry vyráběli, ale i životní styl těch, kteří se jimi vozili. Kromě mnoha typů nádherně zrestaurovaných kočárů můžeme obdivovat i unikátní soubor historických saní či nosítek. A exponáty s nejzajímavějším příběhem? Snad kočár, kterým se dopravil na korunovaci královny Viktorie r. 1838 až do Anglie Jan Adolf II., kníže ze Schwarzenbergu, nebo ceremoniální arcibiskupský kočár z Olomouce či jednoduchý elegantní kočár T. G. Masaryka.


Svůj příběh má ale každý z exponátů výstavy, která budí naši představivost. Být šlechtičnou v 18. století, jaké to asi bylo, nastoupit v dlouhé sukni a kloboučku s pérem do takového kočáru? Cestovní truhla uložena do zavazadlového prostoru na střechu či pod nohama kočího, záclonky na okně zataženy. Měkce polstrovaná sedadla a pružná kočárová péra už ukolébávají k sladkému odpočinku. Nebo si po cestě zahrajeme v kostky? Či budeme vyhlížet z okénka, jak se „práší za kočárem“ a kdy už zastavíme v nejbližší přepřahací stanici se zájezdním hostincem? To raději ne, bezpečnější a víc nóbl bude jistě zastávka a odpočinek na zámku spřízněného šlechtického rodu. Bylo tehdejší cestování takovou idylou?

 

Jaké asi byly cesty a jakými kočáry se vozil malý Wolfgang Amadeus Mozart, když jej ctižádostivý otec představoval jako zázračné dítě po celé Evropě? Až mu malý Wolfi v Haagu málem umřel na tyfus, a v Olomouci se nakazil neštovicemi? Jak asi dlouho trvala ta cesta z jihu Čech na korunovaci do Londýna knížeti Schwarzenbergovi? A co v kočáře četl, čím se zabýval a jak láteřil na špatné cesty z Výmaru do západočeských lázní Johann Wolfgang Goethe? (Z korespondence víme, že Beethoven po cestě z Vídně do Teplic láteřil velmi a bezpečná ta cesta vskutku nebyla). Po městě či na kratší vzdálenosti se využívala proto také různá nosítka. Eliminovala silné natřásání v kočáře a zejména staří či nemocní cestující (například Karel IV. trpící dnou) je proto velmi rádi využívali. I takové exponáty tu uvidíme

Naši umní předkové výrobu kočárů v kolářských, kovářských i čalounických dílnách stále vylepšovali. Dík jejich fortelné práci a následné péči majitelů se některá z vozidel zachovala dodnes, byť někdy ve špatném stavu. Současná výstava, kde jich v plné kráse můžeme vidět hned 17, je tak i holdem těm, kdo se podíleli na restaurování jednotlivých kočárů a jejich náročné přepravě do hradní Jízdárny. Sjely se sem z řady tuzemských zámků či muzeí a kvůli jejich hmotnosti dokonce musela být v Jízdárně zpevněna podlaha.

 

Vždyť jen už zmíněný ceremoniální kočár olomouckého arcibiskupa Antonína Theodora z Coloredo Waldsee, detailně vyřezávaný, úžasně zdobný, je pěkný kolos. Byl také proto tažen šestispřežím, což je i zde naznačeno maketami tří zapřažených párů koní. A když jsme u koní, můžeme si tu prohlédnout i jednotlivé součásti jejich zdobených postrojů.  Spatříme na nich často stejné znaky a ozdoby či dokonce rodové erby jako na kočárech, do nichž byli koně zapřaháni. Etiketa jednotlivých šlechtických rodů se projevila i v jednotném stylu livrejí pro kočí, štolby a ostatní personál, který panstvo doprovázel při cestách. Několik takových oděvů tu také můžeme spatřit a obdivovat preciznost jejich zpracování i kvalitu látek. Ale představíme-li si, jak asi bylo kočímu na kozlíku v podzimních plískanicích či zimním mrazu, přestaneme zlatými dracouny vyšívanou livrej závidět.

 

Společenské vyjížďky panstva ve vídeňském Prateru či v pražské Stromovce se ale konaly jen za příznivého počasí. Viděn musel být každý, a tak dostávali práci i malíři. Na jejich dílech se nám takové defilé různých typů kočárů naložených panstvem, které muselo být poznat, dodnes dochovaly. I tyto – z dnešního pohledu bulvární obrázkové reportáže o tom, kdo je kdo – si na výstavě můžeme prohlédnout. Potěší také „dětské“ exponáty: houpací koně či malá vozítka - kočáry na hraní i různé miniatury.

Jednodušší kočáry však sloužily jako běžný dopravní prostředek i méně majetným vrstvám. Dokládá to běžný typ dvoukolového lehkého kočáru pro dvě osoby, jehož výroba se rozšířila v Anglii, a který byl praktickým vozidlem v již tehdy rozlehlém Londýně. Tento „Hansom cab“ byl vlastně i prvním nájemným taxi. A na první koleje posadili tehdejší konstruktéři také uzpůsobený kočár. Nejdelší koněspřežná trať v Evropě vedla z Českých Budějovic do Lince a později do Grazu. Teprve později se z kočáru (zde to byl typ zvaný Hannibal) vyvinul železniční vagon.

 

Doba, kdy svět začal dobývat automobil, ale zároveň sloužily ještě dlouho i kočáry, zastihla i Tomáše Garrique Masaryka, našeho prvního prezidenta. I on vlastnil lehký, elegantní černý kočár typu mylord, ozdobený velkým státním znakem republiky. Byl využíván zejména při nástupních audiencích velvyslanců a při přijímání vzácných návštěv v Lánech. Triumfální byla Masarykova jízda na Hrad tímto kočárem taženým kladrubskými vraníky po jeho druhém jmenování prezidentem Československa, 27. 5. 1927. Dodnes se občas vhodným způsobem využívá.

Zvláštním exponátem výstavy je obrovská polní houfnice, vyrobená ve Škodových závodech v Plzni v roce 1921. Byla jednou z mnoha tisíc, které sloužily v řadě evropských armád. Tato v naší, československé, v Opavě, později v Praze. A v září 1937 byla vybrána k přepravě rakve s ostatky T.G. Masaryka na jeho poslední cestě Prahou. Dne 20. prosince 2011 Pražané na stejné lafetě doprovodili i Václava Havla.

Na veselejší myšlenky přijdete v patře Jízdárny, kde najdete unikátní soubor nejrůznějších saní – i těch pro jízdu na ledu. Nejúžasnější jsou stříbrné dámské saně z Hluboké nad Vltavou. Nechal je pro svoji ženu, Marii Terezii v polovině 18. století pořídit ve Vídni Josef I. Adam, kníže ze Schwarzenbergu. Seznámíte se tu i s historií jízdy na saních, i s takzvanými kavalkádami, kdy se skupiny šlechticů nebo i vysoce postavených dvořanů vydávaly na saních za zábavou.  Že by inspirace pro nadcházející zimní sezonu?

Jízdárna Pražského hradu 20. 8. – 19. 10., základní vstupné 150 Kč, snížené 75 a rodinné 300 Kč.

Martina Fialková

 

Na fotografii je zmíněný Schwarzenberský kočár, který dojel z Čech až do Londýna na korunovaci královny Viktorie.

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012