Slovo na srpen

Vedro či mráz?

Vedra jsou úmorná, ale lepší než když mrzne, aspoň nemusíme topit a krotit ledové kry....

Ráno jsme se dívaly s mou dcerou Janou na tv na 69. díl seriálu o ztraceném času, o Vltavě, který moc pěkně připravil Karel Čáslavský ještě před tím, než bohužel, odešel do jiné dimenze….

Bylo to o Štěchovicích (asi 40 km za Prahou), které v roce 1940 postihla ničivá dřenice. Kdo ví dnes z mladší generace, co to znamená? Moje dcera, která je tu na dovolené, ale jinak žije už asi dvacet let na Kanárských ostrovech, na to koukala, jakoby spadla z višně. Led na řece silný metr v březnu toho roku popraskal a valil se v hromadách ker po řece.  Chlapi z celých Štěchovic a okolí vzali lopaty a háky a jali se ledové kry vytahovat na břeh a odhazovat dál od vody. Přesto ledová náplava zatopila městečko a zničila na 120 domů a dalších věcí jako např. stroje na rozestavěné slapské přehradě. Koukaly jsme na rozbořené domy, na hromady ledových ker valících se po proudu směrem k Praze… Tam už ale na ně čekali čumilové na mostech a kochali se tou nevšední podívanou. Kry tam prý poničily jen pár parníků a hrozba pro Karlův most se naštěstí nenaplnila.

Nebyl to radostný pořad. V jeho úvodu jsme si také v leteckém snímku prohlédly povodeň roku 2002, kdy se voda rozlévala téměř celými Čechami, kdy domečkům koukaly z vody jen střechy, to byl také smutek…Tehdy se ukázalo, že všechny přehrady, které byly vymyšleny prý kvůli tomu, aby dřenicím a záplavám zamezily, byly na paní Přírodu krátké… Pravda, dřenice ledu už od té doby, co vltavská kaskáda pouští po řece jen vodu patřičné teploty či chladu nehrozí, protože Vltava prostě nezamrzá. Ale také se v ní nedá pro její letní chlad koupat.  Já osobně mám štěstí, že mohu jezdit na chatičku do lesa nad slapskou přehradou, kde je voda v létě příjemná.  Dokonce příjemnější než některé moře, mořeplavci, promiňte mou upřímnost. Moc let jsem toužila ponořit se do moře. Za totality, jak známo, se nedalo moc cestovat. Jednou jsme se sice vypravili s celou partou do NDR k Baltu, ale moře bylo tak studené, a také mělké, že o nějakém plavání nemohla být ani řeč. A večer na nás mířily velké světlomety, abychom snad na nafukovacích lehátkách, neuplavali do Švédska, které je naproti.  Při svých pozdějších cestách jsem si moře sice zamilovala, ale při jeho velkých a nádherných (!) vlnách ani ne tak na koupání, jako na pokochání se pohledem či máchání se u břehu.  To ve slapském jezeru si mohu klidně v tichosti plavat sem a tam, koukat na rybky pode mnou, na skály a lesy kolem a říkat si, jak jsem šťastná, že mi toto bylo dopřáno.

Přeji krásné léto i vám všem.

Eva Střížovská

Na archivním obrázku je Slapská přehrada