Zdivočelá země

1 2003 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Před několika týdny jsme shlédli konečně poslední dvacáté pokračování seriálu ČT, který se k nám dostal díky příbuzným v České republice. Nechtěli jsme být nevděční, ale název a dvacet pokračování nás téměř od sledování seriálu odradily. Když potom zazněly poslední tóny závěrečného dílu a poslední titulky mizely s obrazovky, probírali jsme se s jistou námahou do normálního dnešního života v Austrálii.

Osou celého seriálu je životní příběh chlapce a později dorostlého muže z českého pohraničí - Sudet, který prodělá druhou světovou válku jako vojenský pilot v Anglii a v roce 1945 se vrací do rodné vesnice, aby se zde mohl věnovat svému velkému snu - pěstování koní.

Tady ,Zdivočelá země" začíná, odtud se příběh odvíjí. Postupně se stáváme svědky odsunu německého obyvatelstva Sudet, i s tím co to přineslo zlého, také msty odsunutých, kteří se vraceli přes hranice pro uschovaný majetek, ale také jako žháři, příchod nových obyvatel, kteří zde chtěli poctivě pracovat a znovu začít poválečný život. Mezi těmi sem však snadno pronikli i takoví, kteří chtěli jen jedno. Rychle zbohatnout, a to za každou cenu. Nic jim nebylo dost nízké, spojili se s kýmkoli. Pro peníze riskovali i cestu zločinu. Poválečné poměry v republice, viditelný nástup prokomunistických sil se zde projevoval s neomalenou vehemencí, které nedokázali čelit ani ti z poctivějších, kteří se svou komunistickou vírou přežili nacistické koncentráky.

Letec západní armády s vysokou vojenskou hodností byl mnohým trnem v oku. Nástup bolševiků v únoru 48 dal právo všem uchvatitelům moci, těm velkým i docela malým již nemuset skrývat své pravé úmysly. Nenávist a zlovůle dostaly punc velké komunistické ,pravdy". Nevinní odcházeli do vězení. Jejich jediná vina bylo jejich přesvědčení. A tak i bývalý západní letec Maděra se znovu setkává s kamarády, s kterými kdysi bojoval za osvobození své vlasti. Setkávají se tam, kam je všechny zločinný režim poslal - v komunistickém kriminále. Stáváme se svědky celé té hrůzné mašinérie - od krvavých násilnických výslechů až po poměry v lágrech, kde se vyžívali různí sadisté v uniformách bachařů. Plané sliby amnestií, donucování ke spolupráci, zoufalství nad rozbitými rodinami a těžká práce ztížená zbytečným krutým šikanováním. Po letech strávených v takto nelidských podmínkách se vraceli uranem ozáření muklové se zničeným zdravím mnohdy k zavřeným dveřím svým bývalých rodin.

Slyším hlasy některých z vás: to všechno jsme už slyšeli, to všechno už víme. A já vám klidně odpovím - NEVÍTE. Pokud jste tam sami nebyli, pokud tam nebyli vaši nejbližší, pokud jste nikdy nezažili návštěvu v takovém vězení či lágru, když jste šli navštívit někoho blízkého, pokud jste neprošli nočními ,prohlídkami" vašich vlastních domovů příslušníky StB, potom nic, zhola nic nevíte. Proto je potřeba aby nejenom vám, ale nám všem někdo stále připomínal, co se v naší ,zdivočelé zemi" všechno dělo. Hlavně je to nutné připomínat v České republice, kde komunistická strana dosáhla takového úspěchu v posledních volbách. Přiznávám, že jsem někdy od obrazovky televizoru téměř utíkala, ale zase se vracela, chtěla a musela jsem to vidět. Poslední díly seriálu končí vždy písní s textem Eduarda Krečmara, kterou zpívá Marta Kubišová.


Proč jen mou zem, tak zkouší Bůh,
dobrým vše vzal a zlým přál sluch.
Dal právo lžím a pravdě půst
a nám všem strach a zámek úst.
Moudrým jen stín, odvážným drát
a moc a zášť těm druhým.
Nám zůstal vzdor s jistotou v nás,
že půjdou pryč jak sníh a mráz.

Jana Rich, Austrálie

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012