Naše moře

Martina Fialková 6 2014 Dějiny česky

Válečná výstava s křikem racků

V dobách monarchie bylo Jaderské moře opravdu tak trochu i naším. Krom hospodářských i kulturních styků s jihem císařství jsme měli i společné c. k. námořnictvo. V Terstu, Pule a dalších jadranských přístavech kotvily a po moři se plavily obří lodě, jejichž strojní vybavení neslo značky továren Kolben-Daněk (motory, výtahy), Vítkovické železárny (pancéř), Kolbenka dodávala i elektrotechniku, Škodovy závody Plzeň zase námořní děla. A tím se dostáváme k tématu nové výstavy v Národním technickém muzeu: historie rakouského námořnictva od roku 1850 až do zániku monarchie, a také Češi a jejich účast v námořním vojsku.

 

,,Muzeum nechce oslavovat začátek války, ale chce připomenout, že před sto lety začalo něco, co radikálně změnilo podobu celé Evropy včetně vzniku Československé republiky“, uvedl jeho generální ředitel Karel Ksandr. Výstava si dala za cíl představit téma v nejširších souvislostech, přirozeně s vyzdvižením technické stránky – jsme v technickém muzeu. Krom zajímavostí souvisejících s výstavbou vojenské Rakousko-uherské námořní flotily se tu seznámíme s běžným životem na palubě válečného křižníku. V čase klidu i v čase boje. Můžeme se vžít i do kůže právě odvedených vojáků. Pro představu, jak se jejich podmínky lišily od těch důstojnických poslouží např. jídelní lístek z důstojnické lodní kuchyně. Můžeme se podivit nad kvalitou a elegancí důstojnických uniforem. Ale i obdivovat ušlechtilost přesně soustruženého tvaru několikametrové lesknoucí se klikové hřídele lodního motoru, vyrobené ve Vítkovických železárnách před 100 lety. Dalšími unikáty jsou modely válečných lodí rakouské „Kriegsmarine“ v poměru 1/100 ze sbírky předního modeláře, pana Zdeňka Tollara, odborníka na rakouské válečné námořnictvo.

Dělo na schodišti

Největší exponát vás uvítá už před hlavním vchodem do muzea. Je zde dočasně umístěné pobřežní dělo kalibru 15 centimetrů z roku 1899, vyrobené ve Škodových závodech  Plzni.  Ve své době vynikalo vysokým výkonem a skvělými parametry. Dostřel byl až 12 400 metrů, lehká střela měla počáteční rychlost 925 metrů za sekundu, těžká 865 metrů za sekundu. Hmotnost hlavně se závěrem je 6423 kilogramů.

Přestože ve výstavním sále vzhledem k velikosti mohly být instalovány pouze některé předměty – většina památek technického rázu je natolik rozměrná, že by to nebylo možné – jde o velmi zdařilou koncepci výstavy. Ve spolupráci mj. s námořním muzeem v Pule vznikla přitažlivá expozice, kterou doprovází i zvukové efekty: prohlídkou provází a „námořní“ atmosféru vytváří křik racků i zvuk vlnobití.

Při zkoumání bohatého fotografického materiálu – z archivů muzea, Státního oblastního archivu v Plzni i soukromých – můžeme pochopit, jak byly pro tehdejší Středoevropany bitevní kolosy fascinující. Za všechny mluví zvětšená fotografie, zachycující umisťování obřího děla z plzeňské Škodovky na bitevní loď třídy Radetzky. I dalšími exponáty výstava přibližuje, jak se v budování rakousko-uherské „K. u. k. Kriegsmarine.“  projevil technický pokrok.

Laika může překvapit, že se na výstavě setká i s připomínkou bojů podmořských (již před 100 lety!). Je tu k vidění torpédo ráže 380 mm, jakými bylo vybaveno téměř třicet rakouských válečných ponorek U1 – U6. Dozvídáme se také, že z celkem 51 jejich kapitánů se jich 14 narodilo v českých zemích, a že tři z nich patřili mezi ty nejúspěšnější, kterým se podařilo potopit nejvíce BRT nepřátelských obchodních lodí. Unikátní jsou i fotografie jedenáctičlenné posádky, které velel kpt. Rudolf Singule – přímo na vynořené ponorce.

Podobně obdivuhodný je i fakt, že již dlouho před vypuknutím války (1910!) vznikl základ rakouského námořního letectva. Dokládají to snímky hydroplánů i jejich posádek, které zprvu hlídkovaly a prozkoumávaly, během války i podnikaly nálety na nepřátelské přístavy. I v jejich posádkách byli silně zastoupeni Češi, kteří, jako u posádek ponorek, byli preferováni pro vzdělání v technických oborech.

O chuti těchto Čechů na moři, bojovat za císaře pána či o jejich možnosti dezertovat a přejít k legiím je, vzhledem k podmínkám, složité přemýšlet. Přesto i takové případy byly.

 

Dopisy a pohlednice

„Milý rodiče, jsem zdráv, mám se takto dobře to ale víte, že je začátek vojny první den myslil jsem že to ani nevidržím, ale teď už to ujde….“ Píše domů syn Boleslav z paluby jedné z válečných lodí. Je tu  množství dopisnic a pohlednic – na některých vidíme skupinky námořníků, jinde tehdejší podobu jadranských přístavů. Jednu takovou "přístavní" pohlednici máme i v naší rodinné sbírce. Prababičce ji z Boky Kotorské poslal bratr, který zde sloužil u pozemních vojsk. Ale jsou tu i fotografie přímo z boje na moři nebo z pohřbívání kamarádů kdesi na pevnině. A na ty není hezký pohled. Na dalších sto let starých fotkách muži nacvičují hašení požáru na palubě, ale i sportují nebo si čtou ve chvílích volna a klidného moře.

Chirurgův kufřík

Kufřík lodního lékaře dokládá, že na palubách válečných lodí to většinou nebyla rekreace, přestože se námořníci dostali třeba až k exotickým břehům Maroka. S prodlužováním války se ale zhoršovala situace se zásobováním, kvalita stravy a na mnohých lodích propukaly vzpoury, ba i v přístavech – ta nejznámější ke konci válečného konfliktu v Boce Kotorské. Mnozí jejich účastníci byli odsouzeni za vlastizradu. Na příkladu několika konkrétních účastníků se vztahem k českým zemím výstava ilustruje zvraty v osudech těchto mužů – ať již šlo o prostého námořníka či vysokého důstojníka, člena šlechtické rodiny.

Hlavní opěrné body Kriegsmarine shrnuje velká nástěnná mapa jadranského pobřeží, informační tabule pak připomenou hlavní válečné operace na moři. Impozantně zapůsobí „portrétní“, velké fotografie jednotlivých válečných lodí včetně admirálské jachty arcivévody Františka Ferdinanda d´Este. Díky působivé vizualizaci můžeme na závěr prohlídky prolézt všechna zákoutí bitevní lodi. A oddechnout si, že tento válečný konflikt, při němž jsme sice ztratili „naše moře“, ale získali republiku, je už dlouho za námi.

 

Výstava je v Národním technickém muzeu otevřena do 30. listopadu.  V den výročí založení muzea 5. 7. (bylo to v roce 1908), ji můžete zhlédnout i s dalšími sbírkami za jednotné vstupné, jen za 50,- Kč.

Martina Fialková

Foto archiv NTM

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012