Evropská amnézie

Irena Novotná 5 2014 Dějiny česky

 

Naše současná doba je přinejmenším zajímavá a bohatá ideály a myšlenkami, které lidé téměř automaticky přebírají, aniž o nich přemýšlí. Ale jsem si docela jistá, že někteří lidé o mnohém dumají ve svém nejintimnějším soukromí, u šálku vonící kávy a s příjemnou hudbou, tiše kolující prostorem bytu.

 

A možná je také někdo obklopený knihami, které tak lákají i v době, kdy na ně není čas. Leda, jak lidé říkají, „až nebudu dělat to i to, až budu mít víc času, až si vezmu dovolenou, až budu v důchodě, budu číst a číst.“ A já si čtu. Knihy z různých dob, napsané lidmi, kteří byli okolnostmi motivováni dávat děje, myšlenky do různých souvislostí, aby vytvořili obraz svého světa, se dnes v některých současných historických esejích a dílech ocitají v poznámkových aparátech, v kapitole „Použitá literatura“ a v tématických bibliografiích, což dokazuje, že autoři o různých problémech nejen přemýšlí, ale také se k nim vyslovují.

Je lákavé si otevřít knihy takových dávných autorů, jako byl například Augustin Aurelius, který ovlivnil další generace, i když v některých myšlenkách mu nedali za pravdu a v jiných byl špatně pochopen. Knihovny a archivy skrývají díla lidí, jimž v dnešní době těžko porozumíme, pokud nejsme znalí teologie nebo máme zkreslený obraz o středověku, o křesťanství, o duši, protože v našem prostředí i čase, v kterém prožíváme svůj osobní život a ve společnosti, která nejen změnila postoje k otázkám, tak úzkostlivě řešenými středověkými mysliteli, teology, vládci a spisovateli, ale také mnohé předpoklady a prognózy naplnila – v dobrém či špatném ohledu. Mnohé otázky, které se táhnou za lidstvem jako závaží, naše doba dosud nevyřešila, protože je nevidí jako problém pro svou současnost a nikdo nemá potřebu polemizovat. Zdá se, jakoby se všechny bitvy skončily a vítězové i poražení jsou jasně pojmenováni, odměněni či zatraceni. Tak proč nad tím přemýšlet.

Nikdo z nás nepochybuje, že žijeme v křesťanské kultuře, která se prosazovala velmi dlouhou dobu a čelila svým dávným, a dalo by se říci i tradičním konkurentům, z nichž nejrazantnější je islám. Málo se hovoří o vzájemných vztazích mezi křesťany a muslimy v historických dobách, které často eskalovaly v ničivých válkách i ve vzájemných stycích, v nichž se exportovalo a importovalo nejen zboží, ale také výdobytky kultury a vzdělanosti. Dalším konkurentem, velmi významným, byl manicheismus, exportovaný z Persie od proroka Máního, který žil ve třetím století a přinesl křesťanským učencům mnoho vrásek. Dokonce Augustin Aurelius byl před svým křtem jeho stoupencem. A tak vzácně můžeme v jeho díle, čítající mnoho knih, objevit některé zajímavé podrobnosti, jejichž stopy jsme schopni najít i u současných gnostických autorů. Také dávné donatistické vlivy, s nimiž zápasil i Augustin, nevymřely, jakož i marcionismus, velmi významná historická etapa v dějinách křesťanství, tedy v naší kultuře v nejširším významu, který se zdál být zadupán, zavalen a překonán.

Rozhodli jsme, že otevřeme dveře dokořán. Tedy musíme počítat s tím, že se setkáme s mnohými vlivy i následky nevyřešených problémů z minulosti, které však přežily ve vzdálenějších oblastech díky vyhnancům, kteří zaseli semena svých názorů a našli stoupence. A protože jsme přestali tomu věnovat pozornost, divíme se, že se v různých podobách vracejí, aby se opět zasely semínka do mezer, které se vytvořily pomalým vyprazdňováním křesťanských ideálů.

A ta semínka klíčí v našem současném uvažování o etice, o státu a moci, o moudrosti, o vyspělosti v myšlení a v moderní vědě, o kultuře, vyjadřované uměním, kterým jsme obklopováni. A také se odrážejí v postojích ke společenským i rodinným vztahům a k mravním zásadám, které automaticky přijímáme a posléze se hrozíme následků - kam se ztratila úcta k člověku, k životu, k rodině, ke zdraví, nemoci a smrti, ke vzdělání, ke stáří, k ctnosti, pravdě, k právu a jiným zásadním věcem? To, co nám minulost dodala v balíku s označením „křehké zboží“, jsme nešetrně otevřeli a vybrali si to, co se zdá užitečné, zužitkovatelné, smysluplné, hezké, příjemné, stravitelné, nepřekážející smýšlenému konání. A to ostatní jsme v tom balíku nechali na pospas času a raději ho ještě zabezpečili kovovými páskami – s upozorněním na nebezpečný obsah, který by nás mohl připravit i klid, s kterým tak vehementně měníme svůj evropský mikrosvět, a tím i obsahy pojmů a význam daností, s kterými jinak tak rádi máváme na každém rohu, ale vydávají jiný zvuk, takový chřestivý. Je otázka času, kdy někdo ten balík rozbalí a nastolí mnoho otázek, které budou tak závažné, že se nikdo neodváží na ně hned, jak jsme nyní zvyklí, seriózně odpovědět. Třeba, čemu všemu jsme ochotni pasivně naslouchat a proč, že?

Tlusté čáry za minulostí se nikdy nevyplácely. Takové snahy jsou jen odsouváním problémů, které se hromadí a žijí svým životem. A tak, můžeme do nekonečna přemýšlet o sobě, o našem životě a Evropě, která ztratila historickou paměť i svou dávnou duši.

Irena Novotná, Brno

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012