Za Bobem Kalivodou

-ES- 5 2014 Naši ve světě česky

O sobě před lety vyprávěl:

Přijel jsem do Austrálie v roce 1950. Dostal jsem dobrou práci v Canbeře v truhlářské dílně. Ostatní byli Poláci a Rusové, kteří neuměli vůbec anglicky, tak jsem dělal takového tlumočníka. Můj bos mě měl rád, tak mě nakonec vzal do kanceláře, dělal jsem výpočty a kalkulace. Doma jsem od malička maloval. V Austrálii na to nebyl čas, měl jsem práci. Až v 60. letech jsem dostal první práci v Canberském Art Clubu. Byl jsem jejím členem a vystavoval jsem s nimi a dostal jsem pár prvních cen. Pak jsem se stal zakládajícím členem nového uměleckého klubu.. V roce 1994 jsem byl pozván jako člen výboru Besedy, Tonda Vincenc přišel, abych pomáhal. Já jsem odpověděl, že jen tehdy, budeme-li stavět klub. S tím Tonda souhlasil. On bude prezidentem a já pokladníkem. Trvalo to asi pět let, než jsme sehnali 100 tisíc dolarů. Říkali jsme si, že zbytek si někde vypůjčíme. Koupili jsme si budovu, scházelo nám 50 tisíc, tak jsme je nakonec sehnali mezi sebou.

Já jsem měla možnost pobývat u něho doma při své návštěvě Austrálie, kde mi nabídl tykání a oslovování Bob. Zde je úryvek z knížky, kterou jsem posléze napsala:

Bob je a) podnikatel, který právě před dvěma dny svůj podnik prodal a odešel do důchodu, b) výtvarník, jehož obrazy zdobí zdejší velkou galerii. Zrovna ten den, co jsem přijela, dostal cenu od vlády za aktivitu v české komunitě. Večer byl pozván na předání u příležitosti slavnostní schůze. Jeho žena Traudy věděla, že cenu dostane a chtěla jít s ním, ale on to nevěděl, tak jí upřímně radil, ať nechodí, že to nebude moc zábavný večer. Bob je také význačný aktivista v českém klubu a jeho sponzor, dále člověk elegantně vysoký, nápaditý a plný tvůrčí energie v letech, kdy mnozí usedají do ušáků na zbytek svého života. Jeho žena Traudy je malá, srdečná a stejně jako její muž (kterému říká Bóžo) plná životního elánu.

U Kalivodů jsem díky Traudy spala v jedné z nejpříjemnějších ložnic na mé pouti Austrálií. Je totiž plná vůně z bylinek, které Traudy sbírá a suší.

Další část kapitoly najdete v mé knížce Mezi našimi v Klokánii. Ted bych ráda dala slovo jeho kmotřenci Božovi.

VZPOMÍNKA NA PANA BOHUSLAVA KALIVODU 7.12.1926 - 7.4. 2014

BOHUSLAV KALIVODA se narodil jako druhorozený syn manželům Boženě Anně a Jakubu Kalivodovi, obchodníkům z malého městečka Strážov na Šumavě v České republice. Již jako malý kluk byl velice zvídavý a učenlivý. Do školy chodil velice rád, poněvadž jeho touha poznávat objevovat něco nového byla velice silná. Hodně se zajímal o dějiny a to hlavně malířství. Velmi rád navštěvoval různá muzea a galerie. Silná byla také jeho touha učit se cizím jazykům. Proto po absolvování měšťanské školy odešel studovat na obchodní školu do Klatov. Při studiích, hlavně o prázdninách chodíval pomáhat rodičům do obchodu a také do pohostinství, aby si vydělal nějaké

peníze, které potom použil na cestování a návštěvu muzeí a památek. Při studiu byl také velice aktivně zapojen do chlapeckého skautského hnutí. Tato činnost byla v době okupace zakázána a proto také přinášela určité riziko. V době okupace, kdy jeho starší bratr pracoval v Německu v hotelu, za ním jezdíval a vypomáhal v pohostinství u jeho šéfa, kde se zdokonaloval v jazyce a vydělal nějaké peníze. Po skončení války a návratu z Německa začal strýc Boža pracovat v obchodě svého otce jako obchodní úředník. V té době se také poznal s Traudy Keller, svojí budoucí manželkou, která v té době vypomáhala v otcově obchodě. Pak také krátce pracoval v Praze na

obchodním jednatelství firmy *ČÍŽEK* jako obchodní ředitel. Mezitím jeho bratr Ferdinand a otec Jakub založili malou firmu na výrobu suvenýrů a upomínkových předmětů ze dřeva ve které pracovalo asi 25 zaměstnanců. Po návratu z Prahy nastoupil Boža do této firmy jako obchodní zástupce. Firma dobře prosperovala a tak chtěli na jaře roku 1948 začít stavět novou výrobní halu pro více zaměstnanců. Bohužel ke stavbě už nedošlo, protože se v únoru k moci dostali komunisté a jejich veškerý majetek byl zabaven a znárodněn. Ještě před touto událostí byl strýc na obchodní cestě ve Švýcarsku a když se vrátil tak mu byl zabaven cestovní pas a zakázáno vycestovat z České republiky. Protože se situace stále zhoršovala, tak se rozhodl Českou republiku opustit. Ještě než emigroval, tak se stačil stát mým kmotrem. Toto se odehrálo v jednom malém krásném šumavském kostelíku poblíž Německých hranic. V té době ještě nikdo netušil, že naše další setkaní se uskuteční

až po dlouhých 40 letech. Z pozdějších dopisů jsme se dozvídali, jak byla jejich cesta pro ně těžká a náročná. Cesta pokračovala z Německa do Itálie, kde byli nějaký čas v uprchlickém táboře a tam se jim také narodil syn a můj bratranec Petr, to už byl rok 1949. Později se v Austrálii narodily ještě sestřenice Margaret a Karyn. Z dopisů jsme se dozvídali, jak silné bylo jeho úsilí a ctižádost a tak si mohl pomalu začít plnit své sny o novém životě. Jeho obchodní talent a dobré jazykové schopnosti byly pro něho velmi užitečné a velice mu pomáhaly v jeho dalším životě. Počátky jejich pobytu v

Austrálii pro ně nebyly příliš jednoduché. Měl různá zaměstnání a přitom si ještě budoval zázemí pro svoji rodinu. Postavil si dům a později si zařídil i obchod kde spolu s manželkou Traudy pracovali. Také velice uplatnil svůj malířský talent, který obohatil hodně jeho život. To dokazuje nespočet namalovaných obrazů a realizovaných výstav, jak v Austrálii, tak i v zahraničí. I jeho pozdější činnost v krajanském spolku Beseda byla pro něj také určitým naplněním.

Při spolupráci na vydávání krajanského časopisu také mohl uplatnit svůj malířský talent. I z těchto obrázků bylo zřejmé, že svoji rodnou vlast nosil stálé ve svém srdci. Po našem setkání v roce 1988 v Německu jsem opravdu poznal, že byl opravdu takový, jak jsem si ho z jeho dopisů představoval. Z jeho vyprávění bylo cítit, že touha navštívit svoji rodnou vlast, rodinu a přátele je stálé velice silná. To se mu také

zanedlouho po sametové revoluci splnilo. S příchodem internetu byla naše komunikace častější a bohatší. Mohli jsme si zasílat spousty fotek a různých informací rychleji než předtím, což nás ještě více přiblížilo. Při jeho poslední návštěvě jsme s ním procestovali místa, kde pobýval za svého mládí jak Česku tak Německu. A bylo toho hodně na co vzpomínal a o čem mohl vyprávět. S láskou a úctou budeme na mého kmotra a našeho strýce stále vzpomínat.

Boža a Anna Kalivodovi

Klatovy Česká republika.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012