MK Praha: debata o moderní přímé demokracii

Dne 3. dubna 2014 se konala v Malém sále Městské knihovny v Praze debata na téma moderní přímé demokracie. Pořádali ji Švýcarské velvyslanectví v Praze a občanské sdružení Conditio humana, za účasti velvyslance Švýcarska pana Markuse-Alexandra Antoniettiho, švýcarského poslance Andrease Grosse, prof. UK Miroslava Nováka, Petra Pitharta, politologa Ladislava Cabady a šéfredaktora časopisu RESPEKT Erika Taberyho. Moderoval historik Adrian Portmann. V předsálí byla doprovodná výstava. Sál byl zaplněn. Bohužel mi selhalo nahrávání překladu projevů a debaty do češtiny přes sluchátka, proto krátce shrnu podstatné.
Žádného politika či veřejně známou osobnost jsem nezaznamenal. Nejlepší presentací přímé demokracie byly projevy a diskusní příspěvky obou zástupců Švýcarska – jasné, věcné, přímé myšlení a argumentace, kde byly vnímány myšlenky, ne ten kdo hovoří. U českých panelistů to bylo ve většině opačné, košaté, rozvláčné mluvení často o nepodstatném, nesouvisejícím, kdy posluchač více přemýšlel nad autorem, než nad tím co říká. Bylo typické, že se někteří panelisté cítili být uraženi a osobně dotčeni kritikou jejich názorů z řad veřejnosti, místo aby věcně reagovali na kritiku jejich názorů a formy argumentace. Veřejnost kritiku nevnímala jako osobní útok.
Vystoupil jsem v diskusi, kde jsem stručně řekl v několika vteřinách více podstatného než někteří čeští panelisté během dlouhých minut, často o ničem. Jsem stoupencem přímé demokracie, ale tvrdím, že při současném stavu společnosti by byla kontraproduktivní a sebezničující. Nutný předstupeň je zavedení přímé volby politiků, kteří zneužívají volebních hlasů občanů, kdy je použijí na podporu jimi určených kandidátek a kdy jsou často voleni občané, které by leckdy nedostali ani hlas od normálních, slušných občanů – např. Pavel Bém, Marek Benda a jim podobní bezcharakterní lidé. Na tento můj postřeh poslanec Andrea Gross reagoval poděkováním za důležitou připomínku, která je problémem i jinde. Též bylo připomenuto moderátorem, že přímá volba prezidenta Zemana nebyla žádnou přímou volbou, protože podmínkou přímé volby je, že zvolený dělá to, co si přáli jeho voliči.
Základem přímé demokracie je smysl pro odpovědnost, samozřejmost respektovat platné zákony a předpisy a tím mít i „právo na právo“, které je jinak ohroženo. Zavedením CH zákonů nebude u nás CH demokracie. Ta předpokládá vyspělou občanskou společnost. Pro většinu občanů vyspělých demokratických zemí je zcela přirozené dodržovat platné zákony, pokyny a předpisy, pro většinu českých lidí je přirozený opak. Není to jen následek totality, ta jen tyto nepěkné sklony u většiny obyvatelstva prohloubila. Už si nejsem jist který známý hudební skladatel z první republiky řekl. že ho „nejvíce zaráží vlastnost českého člověka, který po zavedení nového zákona okamžitě hledá cesty jak ho obejít.“ Totalitní systém tyto vlastnosti ještě více podpořil a využil. Proto se většině starší generace po komunismu přirozeně „stýská“, hlavně po „jistotách“, těžko po koncentrácích, zákazu cestování do kapitalistické ciziny, prázdných krámech, nekvalitním zboží, cenzuře apod., ale hlavně po nezodpovědnosti za své životy a „péči“ státu. Začít musíme u výchovy a vzdělání. Jsme na začátku
Převzato s dovolením portálu www.sinagl.cz
Jan Šinágl
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.

Všechny moje Ameriky - I. Cali
Reportáže z atraktivních míst San Franciska, Los Angeles, San Diega, Orange County a dalších střídají příběhy českých osobností. Najdeme tu jména novináře Jožky Pejskara, spisovatele Jana Beneše, skladatele, fotografa a dobrodruha Eduarda Ingriše, prof. Ivo Feierabenda a jeho otce, politika z první republiky Ladislava, který se zasloužil o zemědělské družstevnictví, profesorky, klavíristky a výrazné vlastenky Marie Dolanské, příběh rodiny Georginy Teyrovské, která se musela se svým manželem Eduardem v roce 1949 proplazit přes hranici, když jim komunisté zabavili nejznámější pražskou barvírnu a šlo jim o život.
Je tu i částečný příběh Jiřího Voskovce, který prožíval své poslední roky v mohavské poušti.
Samozřejmě je zde také putování po stopách Jacka Londona, který zde v mládí kradl ze sádek ústřice, ale v pozdějším věku své úspěšné spisovatelské kariéry si postavil pěkný dům, který je dnes jeho muzeem a nedaleko je i jeho hrob. V přístavu Oakland má své náměstí, sochu Bílého tesáka, chatu dovezenou až z Aljašky a hospůdku, do které chodil.
Knížka představí i Jiřího Knedlíka, který v hlavním městě Sacramentu peče nejlepší lázeňské oplatky na světě, příběh bratra známého spisovatele Oty Ulče Gustava, zajímavé zážitky mladé spisovatelky Katky Dehningové a mnoha dalších.
Čtivé je vyprávění o minulosti i současnosti zdejšího Sokola, o tzv. Československém domečku, o několika Českých školách a školkách a v neposlední řadě o mladých lidech, kteří sem přišli až po roce 1989 a dobře se uplatnili.
Kniha má 144 stran a kromě černobílých fotografií v textu má několik barevných příloh.
Cena je 200 Kč v ČR, v zámoří 15 USD a v Evropě 10 EUR i s poštovným. Jak zaplatit sdělíme zájemcům při objednání.
Objednávejte na:
cesky-dialog@seznam.cz
nebo tel.: +420 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad