Dana Kalinová ponořena do Světa knihy

Od 15. do 18. května se v Praze koná už 20. ročník Mezinárodního knižního veletrhu Svět knihy. Jeho letošní témata jsou:   Čteme jedním dechem: Fantasy & Sci-fi, Kolik podob má kniha a Odraz historie v literatuře. Ředitelkou veletrhu je PhDr. Dana Kalinová, usměvavá žena, která dokáže proplouvat vodami mezinárodního výstavnictví stejně lehce a elegantně, jako mezi regály knih a mezi stánky toho „svého“ veletrhu. O Svět knihy pečuje celé dvacetiletí se svým malým týmem tak úspěšně, že jej z ničeho dokázala přivést do rodiny respektovaných evropských knižních veletrhů. Svět knihy přitahuje každoročně jako magnet nejen desítky tisíc čtenářů, dychtivých novinek, živých setkání a diskusí s autory, ilustrátory i překladateli. Jaké jsou další úlohy veletrhu a na co konkrétně nás bude ve svém 20. ročníku lákat, doktorka Kalinová odpovídá – kdoví po kolikáté už –  s takovou energií a radostí, jak to dělají jen lidé, kteří opravdu milují svoji práci:

Můžete porovnat pražský Svět knihy s některými zahraničními veletrhy? Možná bych začala tím, jakou roli hraje vůbec knižní veletrh jako takový. Je vlastně zrcadlem daného knižního trhu a současné literární scény, protože na něm vystavují aktivní nakladatelé, kteří mají zájem propagovat své knihy a setkávat se se svými čtenáři, a zároveň veletrh zachycuje současné trendy, které zajímají autory. Ti si na veletrzích ověřují zpětně čtenářskou vazbu. Běžný prodej jejich knih přes zprostředkovatelský subjekt jim ji nenabízí.

Když se podíváme do zahraničí, vidíme, že každý veletrh má svoji vlastní identitu. Největší a nejvýznamnější světový veletrh je ten ve Frankfurtu nad Mohanem. Tomu se podařilo stát se klíčovou akcí v rámci mezinárodního knižního trhu. Má to samozřejmě svoji historii, je to dáno velikostí trhu v Německu a kapitálovou silou, se kterou se nemůžeme srovnávat.  Frankfurtský veletrh je klíčový pro prodej autorských práv, má letitou historii, vyznačuje se obrovskou účastí vystavovatelů z mnoha zemí, nabízí kontakty v největším mezinárodním měřítku. To se menším, regionálním veletrhům nemůže podařit.

Zajímavé je, že velké evropské literatury jako jsou britská nebo francouzská, si toto výsadní postavení mít největší veletrh nechaly přebrat Německem. Proč tomu tak je?

Anglofonní svět je sice obrovský, ale svým charakterem je vlastně uzavřený. Anglicky hovoří obrovské množství lidí, a ještě více jich má angličtinu jako druhý jazyk. Například v Číně do patnácti let přibude značné množství lidí, kteří budou mluvit a číst anglicky. Ale v anglofonním světě vychází jen velmi malé procento překladů z jiných literatur – například na americkém trhu je to necelé  0,5%. Je to vlastně tak, že my čteme svět – do češtiny se překládá z mnoha jazyků – ale anglofonní svět čte sám sebe, tu potřebu překládat nemá. Pro anglofonní svět je důležitý veletrh v Londýně, významný veletrh dětské literatury se koná i  v italské Bologni. Ve Frankfurtu a Londýně se ale knihy neprodávají, jen vystavují. Jde zde především o vzájemný obchod a prezentaci nakladatelů – jsou to především odborné akce.

Svět knihy je ale veletrhem prodejním, naopak především pro čtenáře, nebo se mýlím?

My jsme od počátku věděli, že nemůžeme být jen odbornou akcí, že se musíme otevřít široké veřejnosti, aby nakladatelé mohli pokrýt své investice do účasti na veletrhu. Mrzí mne ale, když se někdy o našem veletrhu hovoří jako o nějakém jarmarku. Tím v žádném případě není. Doplňujeme jej každoročně o velké množství doprovodných akcí, které zaměřujeme tak, aby zaplňovaly témata, o kterých je potřeba hovořit. A to, že se daří v Praze udržet tak dlouho veletrh s poměrně velkou mezinárodní účastí, mne velice těší.

Jak je to s počty zahraničních vystavovatelů a nakladatelů, přibývají ještě stále?  A jak se proměňují země?

Jejich počet se docela stabilizoval. Letos se nám podařilo, že kapacita výstavních ploch je na 100% vyprodána, jsme zcela obsazeni jak českými tak zahraničními zájemci, což se nám v historii veletrhu ještě nestalo. A to svědčí o hodnotě a stoupajícím významu veletrhu. V zahraničí o nás už od konce 90. let vědí, uznávají nás jako profesionální organizaci, která dokáže odborně komunikovat s partnery. Máme respekt a důvěru nakladatelů. Vědí, že jim pomůžeme navázat ty správné kontakty u nás, vhodně zviditelníme jejich autory. Velmi spokojení bývají hlavně naši čestní hosté – země, na které se daný rok soustřeďujeme a jejichž literaturu a kulturu výrazně propagujeme. Letos je to Maďarsko.

Ti, kdo k nám přijíždějí delší dobu, už zde mají kontakty a rozvíjejí je. Vědí, že kdyby přejížděli z jedné akce na druhou, nebylo by to efektivní. Například Valonsko –Brusel je u nás opravdu už podvacáté a jsou i další vystavovatelé, kteří k nám přijíždějí po celou dobu naší existence. Nejezdí k nám již například Frankfurtský veletrh, který nám v začátcích velmi pomohl, ale dnes německou literaturu a vydavatele velmi dobře prezentuje Goethe institut a program německy psané literatury Das Buch.

Maďaři  mají vřelý vztah k české literatuře, Hrabalovi, Haškovi i dalším. Někteří si dokonce snad myslí, že je Hrabal jejich autor. A také přiznávají, že je naučil pít pivo… Ale platí i naopak, že Češi mají zájem o maďarské autory?

Naši čtenáři znají velmi dobře a milují romány Szándora Maraie, také znají Magdu Szabó, ale to jsou už autoři nežijící. Z těch současných k nám znovu přijede vynikající spisovatel, celosvětově známý Péter Esterházyi. Budou se prezentovat i díla dalších, Imre Kertész je například nositel Nobelovy ceny za literaturu, skvělý autor je i Péter Nádas.  Budou představeny překlady maďarské literatury v pokud možno co největší úplnosti. Přijedou i historici, například Ignác Romsics, který se zabývá moderními dějinami.  Bude připomenuta etapa, kdy Maďarsko sehrálo velkou roli po pádu Berlínské zdi. Máme mnoho společného, o čem je možné mluvit.  A v literárních souvislostech je možné představit dějiny země ve větší šíři. Zajímavé také je, že každá hostující země se své prezentace ujme nějakým jiným způsobem, vždy vytvoří cosi jedinečného.

Možná, že bylo překvapivé, když byla hostem například Saúdská Arábie…Za to jsme byli dokonce kritizováni. Ale já nemyslím, že bychom měli literaturu a knižní trh politizovat. A naopak si myslím, že to bylo pro naše čtenáře velice užitečné, mnozí ani netušili, co si pod pojmem arabská literatura představit. Ten rok jsme se podíleli i na řadě vlastních pořadů, na které jsme přizvali naše vědce, překladatele, arabisty, nasvítili literaturu této země a také jejich překladatelskou práci.

Jedno z letošních témat – Kolik podob má kniha – navozuje logicky otázku: Jak reaguje Svět knihy na rozvoj technologií, které ovlivňují knižní trh ve světě i u nás?

E-knihy, tablety. Neprohrává tištěná kniha s těmito médii? Vývoj knižního trhu a vydavatelského průmyslu je právě nyní velmi dynamický. Rychlý vývoj nových technologií ovlivňuje trh ve více oblastech. Já bych začala u čtenářství. Je potřeba stále budovat vztah lidí k četbě. A je jedno z jakého média knihy čtou. Ale když čtu, získávám duchovní rozměry, které mi život bez četby nedá.  Na tom je třeba stále pracovat, protože vytratí-li se vztah k četbě jako takové, ztratí společnost svůj intelekt – a jak potom může taková společnost obstát?

Úlohu takové osvěty má i náš veletrh.  Proto podporujeme prezentaci nových médií a využíváme je k tomu, aby získávala nové čtenáře. Osobně si vůbec nemyslím, že tištěná kniha zanikne. Pamatujeme si přece boom CD-Romů. Ve Frankfurtu byla jeden rok celá veletržní hala věnovaná jenom této technologii, vhodné pro vydávání především encyklopedií – a kde jsou dnes CD-Romy? E-kniha pomáhá literární dílo propagovat. Spousta lidí si bere čtečku s e-knihami na dovolenou, na cesty, ale doma se k tištěné knize vrátí. Nejedná se o takový boom, jak se očekávalo, a ani pokles v prodeji tištěných knih není tak velký, jak se všichni báli. Nastává ovšem velký problém  s pirátstvím. Prodává se sice stále víc čteček, ale prodej e-knih vůči němu úměrně neroste. Ze mne ale e-čtenář nebude, já budu vždy číst tištěné knihy.

Přesto ale mají teď mnozí knihkupci těžké časy. Učí se už také čtenářům nabídnout i něco navíc, aby si je udrželi? Zajímavá setkání, jiné kulturní akce, podobně jako knihovny?

Určitě je to nutné. Knihkupcům velmi ubližují levné prodeje knih na všelijakých e-shopech, ve slevách ve velkých hypermarketech, se kterými  nemohou ti menší soutěžit. Šťastné země v tomto jsou například Německo nebo Francie, kde mají fixní ceny knih. Je potřeba vidět, že knihkupec - na rozdíl od hypermarketu nebo e-shopu - může se čtenářem diskutovat, poradí mu, jeho obchod má nějakou atmosféru, která čtenáře inspiruje k nákupu. Důležitá je samozřejmě i výše DPH na knihy. Víme, že v Británii mají nulovou, jinde jen nízká a stát si musí uvědomit, že našich 15% není v pořádku.

Co myslíte, že bude magnetem letošního veletrhu a jak chcete nalákat úplně nové návštěvníky, kteří na Světu knihy ještě nebyli?

Letos pokračujeme v popularizaci jednotlivých žánrů zaměřením na fantasy a sci-fi. Na programu spolupracujeme s Akademií science-fiction, fantasy a hororu, s časopisem Pevnost, sdružením XB1-fans a nakladateli, kteří se tomuto žánru věnují.  Osobně bude přítomna řada autorů domácích i ze zahraničí (například věhlasný italský antropolog Giuseppe Maiello, který zpracoval v knize Vampyrismus a Magia Posthuma jedno z nejlákavějších témat současnosti - upíry). Na veletrhu proběhne již  19. ročník předávání Cen Akademie science-fiction, fantasy a hororu. Vypsali jsme i soutěž pro děti a mládež pod názvem 3001: Příběh planety a sešlo se nám přes 2000 výtvarných prací a téměř 2000 povídek, jejichž ocenění je součástí doprovodného programu.

Naším záměrem je přivést na veletrh i čtenáře, kteří tam dosud nebyli. Mnohokrát jsem už slyšela jejich překvapené reakce „To je tak hezká akce, to jsem ani netušil/a! “. Ale stačí se podívat na web či do katalogu, kolik je tam připraveno zajímavých setkání!

Martina Fialková

Foto Dany Kalinové - Jiří Sládeček