GÉNIUS NEZAPOMENUT !

Bohuslav Reynek ve Valdštejnské jízdárně v Praze

"Má duše, jak rybka, neraduješ se ve hloubi a zase ptáčetem zpíváš si, z lesa vlhké vůně, a jako nevěstu na vlasy celuješ růžičky plané." Krásné verše grafika, básníka, překladatele Bohuslava Reynka, jehož připomíná obsáhlá výstava ve Valdštejnské jízdárně v Praze.

Evropa

V Petrkově se narodil 31. 5. 1892 a zde ukončil i svůj život v září 1971. Při docházce na jihlavské gymnázium studoval soukromě také kresbu a malbu – později zúročených v portrétní tvorbě. To jej přivedlo ke kontaktům s umělci skupiny Osma, Skupiny výtvarných umělců, později skupiny Tvrdošíjní. Od roku 1915 se Reynek věnoval především vlastní básnické tvorbě a překladům pro Dobré dílo J. Floriana: ve staroříšském okruhu vznikla jeho série expresivních linorytů, spjatých s uměním krásné knihy. Při vydávání sešitů poezie spolupracoval s J. Čapkem, později i s V. Hofmanem. S básnickou tvorbou umělec současně rozvíjel v souborech kreseb, pastelů a akvarelů (převážně z okolí Grenoblu a Provence) intimní vztah ke krajině i k všední a sváteční skutečnosti, která tvořila zázemí jeho básnické existence. Originálním způsobem ztvárňoval radosti a smutky každodenního života, naplněného milostí víry. Jeho manželkou se roku 1926 stala francouzská básnířka Suzanne Renaud: její básnické sbírky překládal a v její rodině ve dvacátých až třicátých letech každoročně pobýval.

Návrat

Po návratu do Petrkova roku 1933 vytvořil Reynek na šest set grafických listů technikou suché jehly a leptu. Básnickou intenzitou a poetickou dynamikou daleko přesahují východisko zátiší či fragmentu krajiny: jejich reálné obsahy jsou velmi poeticky prostoupeny biblickými ději a stavají se tak samostatnými náměty výtvarného vyjádření. Umělcova tvorba je pevně ukotvena v křesťanské tradici: odvíjejíc se ze samých počátků - Božího slova daleko přesahuje v propojení s biologickou plodností duchovní významy. Autor jí uctívá tajemství mystické cesty, obrácené k zemi a k nepatrné všední skutečnosti, v níž se přece zrcadlí sláva s-tvoření. Intimní deníkové záznamy prvních grafik, listy s motivem Betléma jsou v té době autorovými ryzími dárky přátelům k vánocím – jsou dary z chudoby oplývající bohatstvím duše. Grafické cykly Sníh (1941), Pastorale (1942-1947) obracejí pohled k tomu, co těší a obnovuje pokoj duše. Z let války pocházejí náměty biblických podobenství a výtvarných metafor Ukřižování, Zapření sv. Petra, zejména ale Pieta a Pašijový cyklus, v nichž se odráží autorův smutek a tragika celé doby.

Uznání

Po nástupu komunismu žil Bohuslav Reynek ve vnitřním exilu katolického básníka, bez možnosti vystavování. Jeho rodinný petrkovský statek byl zestátněn. A přesto právě tehdy vytvořil nejvýznamnější část grafického díla: cykly Job a Don Quijote i množství grafik, v nichž nezaměnitelným expresívním rukopisem vetkává sakrální významy do osnovy viditelné skutečnosti a domov jimi tak posvěcuje. Od šedesátých let se v jeho samotě začali objevovat pražští přátelé z okruhu literátů a filozofů. Byly realizovány první výstavy autorových grafik a poprvé mu vyšly básnické sbírky B. Reynka. Od sedmdesátých let však jeho tvorbu opět stíhaly zákazy. Satisfakce přišla po roce 1990, a to v posmrtném hodnocení jeho díla, provázeném retrospektivní putovní výstavou, monografií, reedicí exilového vydání jeho sbírek i překladů básní Suzanne Renaud. To vše řadí v současnosti Bohuslava Reynka mezi nejvýznamnější lyrické osobnosti nejen českého, ale i světového výtvarného umění.

To vše i více můžeme zažít na výstavě „Reynek-Génius, na kterého jsme měli zapomenout“ ve Valdštejnské jízdárně - do 31. července 2014, k níž vychází krásná výpravná publikace.

Olga Szymanská