Veselé Velikonoce

-red- 4 2014 Aktuality česky

všem čtenářům Českého dialogu přeje redakce.

U nás jsou Velikonoce svátky jara, jinde to může být i podzim " v Austrálii či v jižní Africe nebo v Jižní Americe. At´je to tak či tak, užijte si je co nejkrásněji a nezapomeňte na české tradice (najdete je v našem Českém kalendáři i v našem/ vašem časopise). I na tyto sváteční dny jsme pro vás připravili pestrý výběr z českého dění celého světa.

Zde alespoň symbolicky návod, jak uplést velikonoční pomlázku:

Nejlépe s k tomu hodí proutky vrby bílé. Nesmí být přeschlé, a před pletením je dobré namočit je ještě do studené vody. Je několik způsobů pletení, nejčastěji však z osmi proutků. Dále můžete využít nejlépe internet, kde je postup i s fotografiemi nebo videem k nalezení hned na několika webových stránkách. Třeba tady: https://www.youtube.com/watch?v=E2oMLzDl9KU

Tradice pomlázky je odvozena od předávání pomlazující síly přírody prostřednictvím svěžího proutku. Jeho životadárná síla se tak předává na ženy. Mládenec proutkem pomlazuje a dívka dává dar – symbol života, vajíčko.

Hody hody doprovody, dejte vejce malovaný

Hody, hody do provody, dejte vejce malovaný!

Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý,

slepička vám snese jiný,

v komoře v koutku,

na zeleném proutku.

 

A ještě přidáváme krásný text, který pro potěšení vás, čtenářů Českého dialogu, zpracovala paní Nela Kreslová. Píše nám:

Inspirací k sepsání tohoto článku mi byli příslušníci české menšiny, kteří žijí v Chorvatsku ve vesnicích Končenice, Brestov, Lipovec a Ivanovo Selo. Uvedené tradice v průběhu velikonočních svátků dodnes dodržují a poskytli mi také texty popěvku proti Jidášovi, modlitby, kterou se modlí na Velký pátek a velikonočních koled.

Velikonoční zvyky a tradice

Každoroční dodržování velikonočních zvyků a tradic potvrzují, že v povědomí Čechů plní významnou roli a že zvyky a tradice našich předků z minulosti dokážeme převádět do současnosti.

Velikonoční lidové zvyky mají kořeny v pohanských dobách a jejich podstatou bylo vítání přicházejícího jara. Křesťané vnímají tento svátek jako nejdůležitější v roce, protože jsou oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista.  Velikonoce nemají přesně stanovené datum, slaví se první neděli po prvním jarním úplňku a příprava na tento svátek začíná Popeleční středou.

Popeleční středa

Popeleční středa je připomínkou pomíjivosti pozemského života, v liturgickém kalendáři katolické církve označuje začátek postní doby. Kněz při bohoslužbě na znamení pokání popelem dává věřícím na čelo znamení kříže. Popel je ze spálených ratolestí, které kněz na Květnou neděli v minulém roce posvětil.

Pašijový týden začíná Květnou nedělí.

Květná neděle

Bible uvádí, že v tento den přijel Ježíš Kristus se svými učedníky do Jeruzaléma, aby společně oslavili Pesach. Pesach je také někdy nazývaný „Svátek nekvašených chlebů“ a je jedním z nejdůležitějších židovských svátků, který připomíná odchod Izraelců z Egypta, ze země otroctví.  Podle Tóry Izraelci opustili Egypt tak rychle, že jim nestačilo vykvasit těsto na chléb, proto si na cestu upekli nekvašené chleby – macesy.

Název Květné neděle je odvozen od květů, které připomínají palmové větve. Právě jimi lidé vítali Ježíše Krista v Jeruzalémě.  Na památku Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma se v kostelech světí jívové pruty i kočičky. Traduje se, že na Květnou neděli se nemá nic péct, protože by se květy ovocných stromů „zapekly“, to znamená, že by nerozkvetly a nerodily by. Lidé věří, že ten, kdo si svěcenými kočičkami protře oči, zbaví se všech očních onemocnění. Ti, kteří se obléknou do nových šatů a ty staré často používané vyvěsí na slunce, budou v nich vypadat svěže a mladě, jako by kvetli. Hospodyně vymetají své domy zelenými ratolestmi, aby se všechny světské hříchy obyvatelům jejich domu vyhýbaly.

Modré pondělí

Modré pondělí je posledním masopustním pondělkem a podle tradice se tento den nepracuje. V tento den by hospodyně měly uklízet domy a pečlivě vymetat prach a smetí.

Sazometná, Škaredá středa

Podle tradice se o Škaredé středě po zimě vymetají komíny. Proč škaredá? Ve středu se údajně Jidáš na Ježíše mračil /škaredil/ a pak ho zradil. Každý, kdo, se na Škaredou středu mračí, se bude mračit všechny středy v roce.  Na škaredou středu nemají hospodáři obdělávat pole.

Zelený čtvrtek

Od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty nezvoní kostelní zvony, říká se, že odlétly do Říma.  Ke svolání na bohoslužby slouží řehtačky, klapačky, mlýnky, prostě všechno, co dělá rámus. Chlapci chodí po domech a řehtačkami oznamují ranní a večerní klekání i poledne. Zpívají popěvky proti Jidášovi:

„Zvoníme, zvoníme, Jidáše honíme,

až ho chytíme, do vody ho hodíme.

Židi nevěrní, jako psi černí, kopali jámu Ježíši Pánu,

aby ho ukřižovali, na Velký pátek do hrobu dali,

na Bílou sobotu zas vykopali.

Jidáši, Jidáši, cos to udělal, že jsi svého Pána vydal.

Proto budeš v pekle hořet s Luciferem, čertem, ďáblem.

Až na věky věků amen.“

Na Zelený čtvrtek se mají jíst mladé zelené kopřivy, špenát, hrách nebo zelí, aby všichni rodinní příslušníci byli celý rok zdraví. Nikdo se nemá s  nikým hádat, aby se hádky a nedorozumění každému celý rok vyhýbaly. Seje se len a hrách. Traduje se, že všechno, co se zaseje na Zelený čtvrtek, rychle roste.

Velký pátek

Bible uvádí, že v pátek byl Ježíš souzen, odsouzen a ukřižován. Proto je dnem smutku a drží se přísný půst.  Lidé vstávají brzy ráno a umývají se rosou, která je má chránit před nemocemi. Z kynutého těsta pečou buchty, kterým říkají „jidášky“. Věří se, že kdo sní jidášky s medem, bude chráněn před uštknutím hadů a štírů i před bodnutím včel. Ráno se chodí modlit do zahrady tuto modlitbu:

„Šel Pán Ježíš na zahradu, naklonil tam svoji hlavu,

na travičku zelenou, na rosičku studenou.

Šel tam tudy svatý Petr i svatý Jan:

Co tady můj Ježíši děláš sám?

Počítám své rány, co mě lidi dali:

první do nohy, druhou do ruky,

třetí do boku, čtvrtou do srdce,

pátou do hlavy, pak mě trnovou korunou korunovali.

Jdi ty Petře celým světem, ohlas lidem mladým, starým,

bohatým i chudým, kdo se touto modlitbou pomodlí,

tři duše vysvobodí: maminčinu, tátovu

i tu jedinou Pánu Bohu milou.“

Na Velký pátek se nemá pracovat na poli ani na zahradě. Věří se, že kdo pracuje se zemí, čeká ho neštěstí. Nesmí se prát prádlo, protože by ho pradleny máchaly v Ježíšově krvi. Hodně se věří na čarodějnice a uřknutí, proto se na Velký pátek nemá nikomu nic půjčovat, aby mu půjčenou věc neočaroval.  Přetrvává pověra, že na Velký pátek se otvírají hory a vydávají své poklady.

Bílá sobota

Na Bílou sobotu se slaví zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Vrátí se zvony z Říma. Hospodyně doma uhasí oheň, vezme z domu polínko dřeva, které přinese před kostel, kde se posvětí oheň vykřesaný z křemene. Oheň hoří na hranici, hospodyně své polínko přidá na hranici, a když ho kněz posvětí, odnese si rozžhavené polínko domů a jím založí nový oheň. Je požehnaný.  Na Bílou sobotu se mají sázet stromy, protože pak jsou úrodné. Doma se uklízí, bílí a novým koštětem se vymetá dům, aby se v něm nezdržoval hmyz.  Pečou se mazance a beránky, zdobí se vajíčka a pletou pomlázky. Tímto dnem končí půst.

Hod Boží velikonoční

Podle židovského kalendáře je neděle prvním dnem v týdnu, právě tento den vstal Ježíš z mrtvých.  Proto ho křesťané nazývají „dnem Páně“ V neděli všichni spěchají do kostela, kde se ráno při mši posvětí všechny pokrmy. Po půstu se mohou zase jíst masitá jídla. Hospodáři svěcené jídlo pokládají na pole i na zahradu, aby byla velká úroda a dostatek ovoce. Muži i chlapci pletou z připravených vrbových proutků pomlázky.

Velikonoční pondělí

Velikonoční /červené/pondělí je nejvýznamnější den velikonočního cyklu. Chlapci i muži chodí pomlázkou vyšlehávat děvčata a ženy, aby byly celý rok zdravé a krásné. Věří se, že vrbový proutek předává svěžest, mládí a zdraví. Koledníci za to dostávají vejce, která jsou odnepaměti symbolem nového života. V současnosti dostávají čokoládové zajíce, sladkosti nebo peníze.

Koledníci přednášejí tyto koledy:

Já jsem malý koledníček, tetičko,

přišel jsem si pro červené vajíčko,

pro vajíčko červené, pro koláč bílý,

jsem-li já vám, tetičko, koledníček milý?

 

Hody, hody, doprovody,

já jsem malý zajíček,

utíkal jsem podle vody,

nesl kopu vajíček.

Potkala mě koroptvička,

chtěla jedno červené,

že mi dá lán jetelíčka,

a já řekl: „Ne, ne, ne!“

Na dvorečku za potokem,

mám já strýce králíčka,

tomu nosím každým rokem,

malovaná vajíčka.

Hody, hody, doprovody,

Já jsem malý zajíček,

dojdu- li tam bez nehody,

dám mu kopu vajíček.

 

Kropenatá slepička

snesla bílá vajíčka,

obarvím je, vymaluji,

všechny chlapce podaruji,

pentličky si nastříhám,

na pomlázku jim je dám.

 

Malované vajíčko,

to je moje srdíčko,

dávám ti ho z lásky,

nevracej ho zpátky.

 

Mgr. Helena Kresová