Slovo na duben

Dnes (1. 4.) jsem byla na křtu knížky Vlastimila Růžičky a Eduarda Outraty s názvem DESTRUKCE ČESKÉ SPRÁVY, kterou vydalo nakladatelství Vyšehrad. Čtěte více v rubrice knihy (ale od zítřka), dnes jen pár dojmů – ten důležitý:

Když se koncem roku 1989, resp. snad přímo 17. 11. Jana Outratová (jinak potomkyně Karoliny Světlé a Rottových, kteří měli na Malém Rynku v Praze vedle Staroměstské radnice léta letoucí vyhlášené železářství, než jim je komunisté ukradli), probudila zpocená a stresovaná s intuicí, že se něco divného děje v Praze, odkud utekli po roce 1968, řekla, že ihned musí letět domů. (O tom se na křtu nemluvilo, to je moje osobní vzpomínka na dávný rozhovor s paní Janou.)

29. 11. je na Václavském náměstí v Praze náhodně potkala manželka Eduarda nejlepšího kamaráda, která promluvila i na křtu. Tedy, potkali se tehdy i s manželem, ale ona dnes zavzpomínala na to, jak byli všichni radostně rozjásaní, rozjaření a jak Eduard řekl něco v tom smyslu, že ať se zase tak moc neradují, že horší doby ještě přijdou.

Ale dnes, při křtu knížky měl Eduard Outrata naopak docela pozitivní vidiny. Totiž, že státní správa se v dohledné době, snad jen několika měsíců, dočká konečně zákona o státní správě, jenž byl před dvanácti lety podmínkou přijetí do Evropské unie. Zákon byl sice napsán, EU se s tím tehdy spokojila, ale nikdy nebyl uveden do účinnosti. A teď to vypadá s novou vládou nadějně. A snad vypadají nadějně i jiné zákony.

Novou knížku uvedli zástupci nakladatelství i Petr Pithart. Řekl, že potkal Eduarda už v roce 1991 v Kanadě a hned pojal myšlenku, že by se měl vrátit a pomáhat tady v rozvoji demokracie.

Bohužel, když se pan Outrata vrátil, dostal práci ve statistickém úřadě, což sice uměl perfektně, ale mohl být platný i v akutnějších záležitostech. A zase bohužel, jak zmínil dr. Pithart, u nás nebyl zájem lidi ze zahraničí a ze zkušenostmi mezi sebe pouštět (ach, jak já bych o tom mohla za 24 let práce s tímto časopisem vyprávět!)

Později byl zvolen senátorem a jeho vystoupení, mnohdy emotivní, byla poslouchána se zájmem, (snad proto, že měla hlavu a patu a byla o něčem, což se o mnohých projevech jeho kolegů říci nedá – pozn. red.).

Petr Pithart a Eduard Outrata jako jedni z mála neměli nikdy žádný skandál a odešli ze Senátu sami, aniž by byli nezvoleni. Jsem ráda, že jsem je oba měla možnost poznat už dříve jako slušné a moudré pány.

Eva Střížovská