Eliáš a babička z vajíčka

Iva Procházková, Markéta Vydrová:

Eliáš a babička z vajíčka

Už ty křtiny byly krásné – nestačily židle, do čtení herců Jany Janěkové ml. a Igora Chmela se občas ozvalo dětské zašeptání a zachichotání. Ze šálků voněla horká čokoláda a všichni byli v Chococafé rádi.

Poslouchali jsme kapitolu za kapitolou a nebyl tam člověk, co by se netěšil na další věty. Text je mj. i dialogem dvou hlasů kluka Eliáše (toho, co slyší ostatní a toho, co slyší jen on – a pak pohádková babička). Eliáš totiž přinesl domů ptačí vajíčko, ale vylíhla se drobounká babička. Měl najednou kamarádku i miminko na opatrování a především tajemství před světem. Dokonce byl tak statečný, že se nepochlubil ani kamarádům – měl strach, aby mu babičku nečajzli... Když už je nejhůř, zanadává si: „Konec-blbec-utopenec-stará popelnice-smradlavá noha-počurané strašidlo-už toho mám dost!“ Někdy je toho na šest a půl roku starého kluka opravdu moc!

Knížku si dočtete hned, jak dětem před spaním přečtete první kapitolu. Já jsem si uvařila hrnek kávy a četla. A taky se obdivovala fantasii obou autorek – malířka Markéta Vydrová má lví podíl nejen na vzhledu, ale také na atraktivnosti knihy. A pokud jste na konci zamávali babičce na šťastnou cestu, určitě jste se zařadili do ohromného houfu dětí a rodičů, kteří Eliášovo dobrodružství (a jeho neustálé patálie s rodiči) prožívali jako svoje vlastní.

Vydala Mladá fronta