Pepa Fousek

3 2014 Kultura česky

Motto Pepy Fouska:

Mládí trvá tak dlouho,

než si člověk přizná,
že je starý.

Češi na celém světě milují koncerty Josefa Fouska, básníka a písničkáře, který na svých turné navštívil Evropu, Austrálii, Kanadu a Ameriku. Všude sklízel ovace jako již léta doma. Proto když našinec přijede domů tak si nenechá ujít žádné jeho představení.

Kdo by to byl čekal, že jednou bude z Pepy Fouska 75-letý kmet - či věčný mladík, jemuž napadalo stříbro do skrání. Věčný tramp, boxer, fotograf, básník, písničkář, spisovatel, se srdcem na dlani, který se dovede s lidmi podělit o strasti všedního života zábavnou formou.

Zpovzdálí rád sleduji všechny jeho významné narozeniny a i když nás dělí tisíce kilometrů tak mu vždy rád zavolám. Zdá se to jako včera, kdy mu přátelé uspořádali mohutné oslavy jeho sedmdesátin v galerii Cesty ke světlu. Těšil jsem se s ním díky reportážím v Pozitivních novinách či Českém dialogu a videím na netu, protože mu přišla popřát opravdu plejáda významných přátel a hostí.

Pepa vyfasoval do života dobrého anděla strážného, který mu již několikrát zachránil život. Jednou při infarktu v Kroměříži, podruhé při operaci srdce, kdy dostal k 60. narozeninám trojnásobný bypass, a nakonec před několika lety při strašné bouračce.

Měl také dobré sudičky, které mu daly do vínku mimo pár trudných věcí dobrou rodinu, jedinečnou manželku, dobré děti a vnoučata, duši umělce, díky níž se mohl vrchovatou měrou projevit jak v umělecké fotografii, tak na pódiích, či ve svých básních, písničkách a řadě knížek, ale hlavně dobré srdce a lásku k člověku, pravdě a demokracii.

Pepa se narodil 12. 3. 1939 na Kladně a tři dny nato přijel Hitler do Prahy, takže rané dětství prožil za Protektorátu. Ve 14 letech napsal ve škole na tabuli "Největší však voly, dělaj z lidí školy!", zahodil tašku s učením a odešel že školy. Začal pracovat v hutích na Kladně a pak šel pást krávy do pohraničí na Šumavě. Po vojně se vrátil do hutí a nakonec skončil jako montér v plynárnách.

Díky trampingu poznal svoji budoucí manželku Jarmilku, dceru starého kamaráda trampa, již od mládí a když jí bylo 14 let tak jí řekl, že si ji jednou vezme. Když dospěla tak ji požádal o ruku a ona je jeho andělem strážným již 52 let. Mají syna Tomáše a dceru Ivanku a vnoučata Pepíčka, Kristýnku a Matěje.

Mimo psaní poezie (které mu vyneslo od některých kamarádů přezdívku "Haldový básník z Kladna", ale později již jako bardovi i udělení "Čestného občana Kladna"), se dal také na box, kde se stal přeborníkem Středočeského kraje ve střední váze. Mimoto též absolvoval Lidovou konzervatoř v oboru umělecké fotografie u prof. Jána Šmoka. Od roku 1965 začal vystavovat doma i v cizině a dnes si můžete zakoupit jeho fotografie ve známé pražské Galerii Jana Soudka.

Veřejně začal vystupovat v Semaforu ve svých čtyřiceti letech, kdy ho v roce 1979 pozval Miloslav Šimek jako hosta do svého pořadu. Jeho vystupování v Semaforu a později v DJG - Divadle Jiřího Grossmanna trvalo až do roku 1998. Mimo hraní a zpívání se stal jejich "dvorním skladatelem" a napsal texty ke všem písním spolu i s řadou melodií. Dost jeho textů také zhudebnil Petr Spálený. Řada písní, které zpívali třeba Petr Spálený, Miluška Voborníková, Valérie Čižmárová a další, se dostaly i mimo divadlo.

Po odchodu z DJG začal dělat "one man show", i když někdy vystupuje se synem Tomášem. Jezdí a hraje po celé republice (někdy i zdarma pro veterány, invalidy a postižené), občas má své pořady i v Semaforu a jiných divadlech. I když je u lidí velice oblíben pro svoji přímost a boj za svobodu a demokracii, tak většině mocných v dnešním systému tento věčný rebel vadí stejně jako vadil bolševikovi. Proto jej můžete zastihnout na rádiu či v televizi jen velice zřídka, stejně asi jako tvorbu Karla Kryla, se kterým mají mnoho společného.

Pokud nehraje tak věnuje svůj čas psaní. Jeho básně, písničky a aforizmy jsou jedinečné, proto jsou asi také hned jeho knížky vyprodané, stejně tak jako jeho představení. Napsal již asi 28 knížek a na dalších stále pracuje. Také napsal mnoho pěkných písní i pro řadu dalších interpretů, kteří s nimi slaví úspěchy, jako Eva Pilarová, Gospel Time Zuzany Stirské, Taxmeni Jaroslava Čvančary, Václav Neckář a další.

Dodnes děkuji Osudu, že jsme před dvaceti lety Pepu poznali. Když 3. 3. 1994 zemřel Karel Kryl tak jsme se rozhodli, že pojedeme domů dát aspoň kytičku na hrob kamaráda, se kterým jsme se znali přes dvacet let. Ten samý večer jsme si zašli do Divadla Jiřího Grossmanna za Slávkem Šimkem, Jirkou Krampolem a Uršulou Klukovou, kteří předtím u nás byli v Montrealu. O přestávce jsem nakoupil všechny kazety co měli, včetně jedné Pepy Fouska "Tohleto, lidi, je demokracie". Hned jsem se ptal kdy bude Pepa účinkovat. Řekli mi, že sezóna končí, ale dali mi program zájezdů. Večer jsme si pustili Pepovu kazetu a nad některými texty jsme slzeli smíchy.

Za pár dní jsme se za nimi vypravili do Poděbrad, kde se kdysi Pepa léčil. V lázeňském pavilónu bylo tak nabito, že jsme byli rádi, že vůbec můžeme stát u dveří. Představení bylo super, ale když vystupoval Pepa tak ovace nebraly konce. Slávek Šimek nás pak představil a my byli nadšení, že jsme ho poznali, včetně i jeho ženy Jarmilky. Dali jsme řeč a já je pozval do Montrealu, a slíbil jsem zorganizovat jeho koncerty i v dalších kanadských a případně amerických městech, tak jako dříve i jiným umělcům.

Zakrátko se Pepa ozval, že přijede s Jarmilkou. Když jsem začal organizovat koncert a obvolávat lidi, tak jsem zjistil že můj zdejší kamarád byl v mládí z Kladna a kamarád Pepy. Tak jsme Pepovi a Jarmilce připravili super triumfální uvítání v Montrealu a hned je provezli i celým městem. Druhý den večer po představení jsme udělali na počest Pepy párty. Ten samý den nastoupil v Montrealu náš nový generální konzul s manželkou, který volal, že se nemohou zúčastnit představení díky diplomatickému uvítání, ale že znají Pepu z divadla a jestli by bylo možné ho někdy vidět. Tak jsme je pozvali, ať přijdou večer na párty. No Pepa bouřil a udělal přímo "one man show", která trvala do pěti ráno.

Pepa, ale i celý svět měl štěstí, že se mu splnil životní sen a mohl v padesáti letech začít cestovat. Na svých cestách navštívil Německo, Rakousko, Švýcarsko, Švédsko, Austrálii, Kanadu a Ameriku. Všude měl stovky a tisíce fanoušků, kteří se těšili na jeho další turné. Proto svět znal Pepu daleko dříve než lidé doma, kde jej znali jen ti, co chodili do Semaforu či do DJG.

Na své další severoamerické turné přijel se synem Tomášem, který jej doprovázel na harmoniku, což bylo super. Už ani nemuseli poskakovat či být popostrkování od města k městu, protože je vozil po Kanadě a Americe starý kamarád Eda Vedral z Chicaga, šerif trampské osady Dálava. Naštěstí to Eda i jeho stařičké auto vydrželo. Také se mohli pokochat cestou napříč Spojenými státy vlakem Amtrak až do Seatlu a zpět. Montreal se už na Pepu těšil a byl takový zájem, že jsme museli udělat koncert v sobotu i v neděli. V sobotu po odpoledním koncertě jsme se měli stavit "na skok" na konzulátě. Generální konzul s manželkou se již na Pepu těšili a připravili bohaté občerstvení. Přišel celý konzulát, plus světoznámý kytarový virtuos a kladenský rodák prof. Antonín Bartoš. Radost byla na obou stranách taková, že Pepa udělal za podpory Tomáše "one man show", která trvala šest hodin. O půlnoci jsme přijeli domů a Pepa zase vytáhl kytaru a začali s Tomášem ještě na chvilku preludovat. Náš kluk ale vytáhl moji kytaru a začal s nimi.  To byl takový jam session, kde pomalé písničky střídal rock'n roll, boogie woogie, až jsem měl strach o Pepovo nemocné srdíčko. Ta radostná chvíle trvala dalších pět hodin do pěti ráno. Nemohl jsem ani věřit, že ten záhul s přestávkami asi 14 hodin Pepu nesložil. Navíc Pepa po vyspání zvládl i nedělní koncert.

Bohužel jeho třetí severoamerické turné, na které přijel s Jarmilkou, bylo již poslední. Srdíčko se již ozývalo víc a víc, takže nezbylo než se podrobit trojitému bypassu, po němž již měl zákaz dlouhých cest. Ještě jednou si zajel pouze do New Yorku v září 2001, kam byl pozván Jirkou Suchánkem, majitelem věhlasné restaurace Zlatá Praha, který pořádal mezinárodní country festival. Bohužel jej tam zastihla katastrofa 9/11, takže jsme měli strach o jeho život, stejně tak jako o Greenhorny a další. Po hodinách volání jsem dostal spojeni a mohl aspoň vyřídit do Prahy, že jsou všichni v pořádku. Po obnovení leteckého provozu se všichni okamžitě vrátili domů. Podrobné zážitky Pepa popisuje v jedné ze svých knih.

Od těch dob nám nezbývá než navštěvovat Pepu, jeho vystoupení a rodinu pouze doma, na což se vždy ohromně těšíme. Naposledy jsme byli na Taxmenech a jejich Poctě veteránům, kde měl na 10 minut vystoupit jako host, který pro ně již také napsal několik pěkných písniček (o našich letcích RAF). Lidé ho nepustili a tak z 10 minut byla skoro hodina. Pepa má rád své publikum a své čtenáře a je jim vděčný. Proto si rád po představení popovídá s každým a nekouká na čas, a každý pak odchází domů v dobré náladě a s blaženým pocitem, že to stálo za to. Žije tak jak to vyjádřil v jedné svojí písni:

„Já nechci Pane fůry peněz 
Jen trochu času pro své sny
Úsměvy, které potkám cestou
Jsou pro mě krásný kapesný ...“

Občas si nostalgicky pouštíme stará videa, kterých jsem s ním a jeho rodinou natočil zde i doma přes sto hodin. Častěji si však pouštím jeho kazety a CD, nebo jej navštěvuji na YouTube, či v televizních a rozhlasových archivech. Bohužel díky časovému rozdílu šesti hodin nemohu poslouchat jeho nedělní dopolední vysílání  "Fouskův svět" na ČRo Plzeň, tak jej poslouchám aspoň z archivu na: http://www.rozhlas.cz/plzen/porady/_zprava/964746

Nejčastěji však sleduji Pepovy stránky www.pepafousek.cz/, abych se dozvěděl o všech jeho aktivitách. Na YouTube jsou jeho staré i nové písničky, ale zde bych chtěl upozornit na dvě pěkné písničky z představení DJG, které zpívá s nezapomenutelnou Valérií Čižmárovou: Prachobyčejný smích (1989) www.youtube.com/watch?v=MeZUN8ewltU a Stará Amerika (1995) www.youtube.com/watch?v=aStCsZCVfuw

Na závěr bych chtěl Pepovi popřát i jménem čtenářů vše nejlepší, hlavně dobré zdraví, ještě mnoho písniček, knížek a vystoupení, jako i radosti v jeho velké rodině aspoň do dalších 25 let.

Láďa Křivánek, Kanada

 

 

 

 

 

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012