Slovo na březen

Eva Střížovská 3 2014 Slovo redakce česky

Krásné zprávy! Jaro se blíží! Dostala jsem čerstvé sněženky ze zahrádky na okraji Prahy. A voní! Přinesla mi je básnířka a malířka Alena Klímová spolu s várkou nové poezie. A nejen její, ale i od přátel – básníků. Snad se nám podaří zorganizovat s klubem básnické setkání. Není to zrovna v posledních letech obvyklé. Básníci jsou a jejich poezie je mnohdy krásná. Leč doba, kdy se kouká hlavně na to, „co z toho budu mít“, jaký zisk co přinese, poezii zrovna nepřeje… A nejen poezii.

Ale mám ještě jednu dobrou zprávu: Od 1. ledna, tedy už celé dva měsíce nejsou psi, koně, kočky a další zvířata věci, které vlastníme, ale jsou to – považte – zvířata. Zákonodárci po dlouhých letech došli k úsudku, který snad každé malé dítě ví hned od malička, neboť rozezná auto od koně. Včerejší Lidové noviny tomu věnovaly docela tři tiskové strany. Seznamují čtenáře s tím, že i když jsou to naši mazlíčci třeba z paneláků, jsou to stále šelmy, radí, jak doma přispět k bezpečnému soužití psů a malých dětí, jak si vybrat patřičné plemeno dle svých možností a schopností atd., atd. A hlavně, jak zvířata bránit. Už v minulém roce (či dvou třech?) se stalo, že za týrání zvířat, které se však ještě nazývaly věci, byli někteří lidé potrestáni.

Dobrá zpráva je také ta, že se konečně pomalu začíná cosi hýbat okolo stravování dětí ve školních jídelnách. Normy pro vaření našim dětem, které jsou prý mezi těmi nejtlustšími na světě a rozmáhá se u nich cukrovka, jsou staré 25 let. To je doba, kdy jste ještě v obchodě se zeleninou mohli koupit mrkev obalenou v hlíně, brambory napůl shnilé a snad ještě zelí ve sklenici. Na víc si nepamatuji a jsem ráda, že jsem ty časy zapomněla. Rodiče pořádají schůzky, kdy se o tom jedná – zatím jen takhle - ještě záleží na ministerstvech – zdravotnictví a školství. Ale to víte, tam to všechno trvá trochu déle…

Jiné zprávy jsou však moc smutné. Ukrajina je pokraji občanské války, naši politici se k tomu vyjadřují ble ble. Oni se plácají v podobných válkách, jaké vedou malí kluci na pískovišti s kyblíky a lopatkami. Objevily se např. tzv. kompromitující materiály na hejtmana Michala Haška, který je už dávno v „kyblíkovém“ souboji s Bohuslavem Sobotkou. Nebojují o bábovky na písku, ale o moc v ČSSD. Nebaví mne o tom psát, koho to zajímá, najděte si to ve zprávách. Je to stále stejné – naši politici, ať zleva či zprava se ani za mák nestarají o to, o co se starat mají, tedy o dobrý chod státu, ale jen o to, kolik si nahrabou a jak si udrží či zvětší svoji moc. Do toho se ještě promíchají humorné (!?) momentky lidí, kteří chudáci mají mozek menší než třešni, jako je např. veřejné vystoupení komunistky Marty Semelové. Ta vykřikovala cosi o tom, že Milada Horáková byla popravena asi podle zákona, protože její výpověď vůbec nebyla vynucená. Nebo soudruh Křeček, zástupce ombudsmana (!), který objevil radu jak řešit problémy na Ukrajině – no přece násilím proti násilí. Tím chtěl vysvětlit, proč Janukovyčovy ozbrojenci zavraždili téměř stovku nevinných mladých lidí, kteří se ale žádného násilí nedopouštěli. Když ho ombudsmanka Šabatová požádala, aby se k takovýmto věcem jako nestranný zástupce ombudsmana nevyjadřoval, neposlechl a na svém blogu dští síru a oheň dál.

A co na to všechno náš pan prezident?

To si nechám na extra článek, dneska si tím nechci kazit neděli, vždyť i to sluníčko mne chce potěšit a na sklonku dne vylezlo z pod mraků. I to, že se výročí komunistického puče 25. února jaksi v jiných událostech ztratilo.

Obrázkem si připomeňte dobu, kterou miluje soudružka Semelová.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012