Diplomacie pro Ukrajinu

Zdenek Reimann 3 2014 Aktuality česky

Diplomacie bývala umění nevyslovitelného; podání faktů a skutečností takovým zdvořilým a nekonfrontačním způsobem, že jste dosáhli svého, aniž jste třeba měli pravdu. Většinou šlo o mezinárodní vyjednávání, kdy slabý předstíral sílu, silný ji zveličoval.

 

Diplomaté uměli lhát tak věrohodně, že jim druhá strana uvěřila. To bylo na úsvitu civilizace, v dobách, kdy všichni stáli proti všem. Dnes diplomacie předstírá, že jsme všichni se všemi. Táhneme přece za jeden provaz: chceme zdravou planetu, o kterou se musíme v zájmu vlastního přežití upřímně a nezištně starat, protože máme jenom jednu. Ale i zde platí tisíce let staré pravidlo, že mír, svoboda a spravedlnost se musí umět vybojovat.

 

Obrovský rozvoj informatiky způsobil diplomatům potíže. Protože čerpají informace od svých velvyslanců, kteří je sbírají z místního (často manipulovaného) tisku, místních zaměstnanců či na ulici, přicházejí nutně se zpožděním. Zprávy televizních štábů a profesionálních reportérů na místě se znalostí situace jsou daleko rychlejší a mnohdy spolehlivější či přesnější, než nejlepší diplomatická pošta. Úplně mě vytočí, když pan prezidentský poradce zahraničního odboru, hudebník a pedagog Hynek Kmoníček z pohodlí hradní kanceláře radí Ukrajině, že se nemá rozpadnout, rozdělit, dále ekonomicky chřadnout, že má vycházet se svým ruským sousedem, okolními státy či republikami, Evropskou unií; také vytvořit podmínky pro demokratické volby. Jenom opakuje prohlášení Lady Ashtonové, ministryně zahraničí EU, která k tomu vyzývá. Případně přidá moudro svého zaměstnavatele. To náš druhý povolaný, student marxisticko-leninské filozofie a politické ekonomie, spoluzakladatel Občanského fóra v Ostravě a od té doby kariérní člen ČSSD, ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, stále „zaujímá stanovisko“ a mluví docela uvážlivě, v souladu s uměním současné evropské diplomacie hlásat obecné pravdy a nedělat nic, co by se snad mohlo kdy vymstít, někomu znelíbit či v dlouhodobých souvislostech být napadnutelné. Odvážný to pán; zase další bez vlastní myšlenky a nápadu.

 

A teď do toho skočí bývalá premiérka Ukrajiny, z kriminálu propuštěná Julie Tymošenková, která z invalidního vozíku prohlásí, že „Diktatura nepadla díky politikům a diplomatům, ale díky lidem, kteří jsou na ulici a kteří dokázali chránit své rodiny a svou zemi. Nebudeme hodni uctívat památku lidí, kteří zemřeli a uvolnili nám cestu, pokud nepotrestáme jejich vrahy, kteří mlátili studenty a duchovní.“ K demonstrantům dodala: „Jste hrdinové tohoto století. Nemáte právo odejít z Majdanu. Ještě nepřestávejte," a oznámila kandidaturu na prezidentku.

 

Když teď Rusové plíživě zabrali Krym a zdá se ovládají ukrajinské námořnictvo, vrátili jsme se do středověku, kdy silný zbil či zabil slabšího. Ukrajina se opravdu rozdělí. Je zrovna tak umělá, jako byla Jugoslávie, a skončí jako Česká republika, tedy jako země s legalizovanou zločineckou komunistickou organizací a podobným lustračním zákonem. Od čehož Ukrajině žádná externí diplomacie nepomůže. Pokud budeme nové vládě upřímně a z celého srdce pomáhat nehledě na činnost EU nebo USA, kterou budeme podporovat, možná jednou uzná dluhy vlád předešlých vůči nám a zaplatí je.

 

Zdenek Reimann

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012