Requiescat in pace

2 2014 Aktuality česky

Ludvík Rybáček

11. 2. 1938 – 5. 2. 2014

Requiescat in pace

Můj přítel, politický spolubojovník, kolega z univerzity i Akademie, vědec, člověk, který za živou a silnou demokratickou  společnost vždy cítil osobní odpovědnost, Dr. Ludvík Rybáček  zemřel v míru ve svém vinohradském bytě tohoto 5. února. I když uplynulých 20 let žil v klidném ústraní, nikomu z nás, kteří jsme s ním ušli aspoň část cesty, nesešel nikdy z mysli – jako vzor a vůdčí osobnost.

Jsou vůdci, kteří ukazují celou rukou a dávají pokyny, a jsou takoví, kteří nutnost konat vyzařují jaksi bezděčně a neokázale – a lidé v jejich okolí cítí potřebu se k nim přidat. Takový byl Ludva v ročníku chemie 1959-64 na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a jako doktorand ČSAV v následujících letech. Tichá výzva nám kolegům být lepší – bez okázalosti a zmatků.

Na Akademii ho také zastihl rok 1968. Jakmile se otevřel zprvu jen úzký prostor pro občanskou aktivitu, pochopil Ludva okamžitě, že je třeba jej vyplnit. A proč by to očekával od někoho jiného? Udělal ten krok sám se samozřejmou odvahou. Obrátil se na nás kolegy a přátele a vyzval nás k činu a tak vznikl Klub angažovaných nestraníků. Tuto bitvu dovedl do konce se ctí a bez paniky – ale stála ho kromě tuberkulózy pak ještě 25-tiletý exil v Americe.

Jako málokdo z nových amerických Čechů si Ludva udržel otevřený, nezaujatý, zvídavý vztah k novému prostředí – od drsných začátků až k uspokojivému postavení výzkumníka ve farmaceutické firmě v New Jersey. Byt Rybáčkových v Kendall Parku a později dům v Somersetu byly pro desítky lidí pohostinnou branou do Nového Světa. Ludva byl přesný, sympatizující, i když skeptický pozorovatel a jeho postřehy se nádherně poslouchaly během oněch dlouhých večerů, kdy hosté u skleničky džinu s tonikem překonávali časový rozdíl.

Domácí zápas ale nikdy z mysli nespustil. Udržoval aktivně přátelství s Rudolfem Battěkem a dalšími politickými přáteli a podporoval je se svou ženou Jiřinou morálně i finančně.  V roce 1993 se pak Rybáčkovi vrátili do Prahy. Nad sobeckou pohodlností, kterou pozoroval, si Ludva jen občas povzdechl: „Tak takhle bychom ten kapitalismus ale nevybudovali!“ A z koutků přivřených očí se mu rozběhly vějířky veselých vrásek. Neztratil žádný ze svých zájmů: Přes zimu chodil do vědeckých knihoven, a v létě se těšil z pstruhů z potoků kolem Čilé a Rynoltic právě tak, jako kdysi z arktického lipana, pro kterého si zaletěl hydroplánem za kanadský polární kruh.

Život podle Ludvy má být bez křečí, důstojný od začátku až do konce. Tak žil ve velkém i v detailu, a tak i život dokončil. Od začátku až do konce výzva a měřítko pro každého, kdo se s ním setkal!

Ivan Jonáš

Absolvent Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, zakládající člen KANu a dlouholetý exulant

12. února 2014

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012