Requiescat in pace

Ludvík Rybáček
11. 2. 1938 – 5. 2. 2014
Requiescat in pace
Můj přítel, politický spolubojovník, kolega z univerzity i Akademie, vědec, člověk, který za živou a silnou demokratickou společnost vždy cítil osobní odpovědnost, Dr. Ludvík Rybáček zemřel v míru ve svém vinohradském bytě tohoto 5. února. I když uplynulých 20 let žil v klidném ústraní, nikomu z nás, kteří jsme s ním ušli aspoň část cesty, nesešel nikdy z mysli – jako vzor a vůdčí osobnost.
Jsou vůdci, kteří ukazují celou rukou a dávají pokyny, a jsou takoví, kteří nutnost konat vyzařují jaksi bezděčně a neokázale – a lidé v jejich okolí cítí potřebu se k nim přidat. Takový byl Ludva v ročníku chemie 1959-64 na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a jako doktorand ČSAV v následujících letech. Tichá výzva nám kolegům být lepší – bez okázalosti a zmatků.
Na Akademii ho také zastihl rok 1968. Jakmile se otevřel zprvu jen úzký prostor pro občanskou aktivitu, pochopil Ludva okamžitě, že je třeba jej vyplnit. A proč by to očekával od někoho jiného? Udělal ten krok sám se samozřejmou odvahou. Obrátil se na nás kolegy a přátele a vyzval nás k činu a tak vznikl Klub angažovaných nestraníků. Tuto bitvu dovedl do konce se ctí a bez paniky – ale stála ho kromě tuberkulózy pak ještě 25-tiletý exil v Americe.
Jako málokdo z nových amerických Čechů si Ludva udržel otevřený, nezaujatý, zvídavý vztah k novému prostředí – od drsných začátků až k uspokojivému postavení výzkumníka ve farmaceutické firmě v New Jersey. Byt Rybáčkových v Kendall Parku a později dům v Somersetu byly pro desítky lidí pohostinnou branou do Nového Světa. Ludva byl přesný, sympatizující, i když skeptický pozorovatel a jeho postřehy se nádherně poslouchaly během oněch dlouhých večerů, kdy hosté u skleničky džinu s tonikem překonávali časový rozdíl.
Domácí zápas ale nikdy z mysli nespustil. Udržoval aktivně přátelství s Rudolfem Battěkem a dalšími politickými přáteli a podporoval je se svou ženou Jiřinou morálně i finančně. V roce 1993 se pak Rybáčkovi vrátili do Prahy. Nad sobeckou pohodlností, kterou pozoroval, si Ludva jen občas povzdechl: „Tak takhle bychom ten kapitalismus ale nevybudovali!“ A z koutků přivřených očí se mu rozběhly vějířky veselých vrásek. Neztratil žádný ze svých zájmů: Přes zimu chodil do vědeckých knihoven, a v létě se těšil z pstruhů z potoků kolem Čilé a Rynoltic právě tak, jako kdysi z arktického lipana, pro kterého si zaletěl hydroplánem za kanadský polární kruh.
Život podle Ludvy má být bez křečí, důstojný od začátku až do konce. Tak žil ve velkém i v detailu, a tak i život dokončil. Od začátku až do konce výzva a měřítko pro každého, kdo se s ním setkal!
Ivan Jonáš
Absolvent Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, zakládající člen KANu a dlouholetý exulant
12. února 2014
Jak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!
inzerce
Amerika II. aneb z deníčku vydavatelky
Tato kniha vzniká nyní na mém počítači. A je to bomba! Pracuji na ní jen chvílemi (což ovšem obnáší hodiny), protože hlavně denně dělám Český dialog. Ale oba tyto, jak by se dnes módně řeklo – projekty, jsou pro mne moc důležité. Časopis se snažím zlepšovat, přibyli v poslední době dobří autoři, přibývají čtenáři po celém světě…
A kniha? Bude o téměř třiceti letech časopisu, který jako jediný vydávaný z ČR vede léta dialog s Čechy doma i ve světě. Byly všelijaké pokusy jiných zdejších periodik ujmout se tohoto tématu, ale všechny ztroskotaly. Český dialog vytrval a to přes veškeré, a někdy opravdu velmi těžké překážky. Především v prvních ročnících, kterými nyní listuji a vybírám z nich perly, jsou velmi cenné články od autorů věhlasných jmen jako je Josef Škvorecký, Jaroslav Strnad, Alexander Tomský, Jiří Ješ aj., či neznámých, ale kteří napsali ze světa, kde žijí, zajímavé postřehy, ohlasy či názory. První ročníky byly opravdu mimořádně živé a dynamické. Po mé první cestě do daleké Austrálie v roce 1997 se začala českou společností šířit „blbá nálada“ a i ta je zde velmi plasticky vylíčena.
Kromě politiky jsou zde samozřejmě i moje cesty do světa za krajany. Napsala jsem o nich sice už pět knížek, ale ne o všem…tady to pokračuje. Například New York, Kanada, Jižní Amerika, Švédsko aj. A na webových stránkách budu ráda uveřejňovat některé ukázky a vy je, doufám, budete rádi číst. Budou nejspíš v rubrice OSTATNÍ, ale ještě před tím, než tam spadnou, tak na stránce hlavní.
Jestli budete mít o knížku zájem, už se můžete hlásit, promítnu do množství tištěných výtisků.
Eva Střížovská
Pište na cesky-dialog@seznam.cz
nebo volejte na tel. 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad