František Tichý Solitér

1 2003 Kultura česky
obálka čísla

Fenomén českého i evropského umění František Tichý byl představen větší výstavou na Staroměstské radnici naposledy v polovině osmdesátých let 20. století.

Solitér - samorost: ze studií na AVU (1917-1923) odešel, po kratším působení v Praze ji náhle opustil a odjel do Francie, aby se usadil na pět let v Paříži, odkud udržoval kontakt s přáteli i výtvarníky korespondencí. Po válce byl jmenován profesorem pražské VŠUP - žil znovu deset let v Praze - a odtud byl po pěti letech propuštěn.

Fenomén - pojem pro své pracovní úsilí: na kontě měl přes 300 grafik, stovky maleb a kreseb, návrhy plakátů, nesčetně knižních obálek a ilustrací. To vše bylo obdivováno již za jeho života a neméně i dnes. Přes nervové zhroucení a roční hospitalizaci (umítá na tyto následky v roce 1961) tvořil do konce života ,menší" díla a zakázky.

Dílo Františka Tichého je nyní představeno v Domě u Kamenného zvonu (do 2. 3. 2003) jako rozsáhlá kolekce volné a knižní tvorby, plakátů, šperků a prací pro divadlo. První, menší částí Hledání procházíme kolem portrétů a zátiší, počátků témat cirkus, comedie dell'arte, kejklíři. V nich autor objevuje a nachází rukopis a stejně tak lehkost, virtualitu a osobitý projev. V oddílu Paříž jeho tvorba vrcholí, nepostrádá jistotu použité techniky (poučení od starých a dřívějších mistrů). A to v pojetí býčích zápasů, uliček, zákoutí a střech města nad Seinou, cirkusových výstupů, v portrétech svých blízkých i v zátiší. Je to důkaz malířského dozrání i nevyčerpatelné inspirace. Třetí část Zralost a úspěch ukazuje silně a úspěšně se rozvíjející zkušenosti z Francie, navíc s náměty Nového zákona, Dona Quijota a Paganiniho. Zde bravurně zvládnuté grafické techniky dovolily umělci věnovat se grafice naplno - přecházet ,z jedné do druhé", účelně a mistrně je propojovat. Velký pracovní rozmach a mnohé úspěchy se ještě odrážejí na počátku posledního období Smutné finále, v němž je grafický projev na prvním místě. Tehdy obecný názor, že v závěru tvůrčích snah proto kvalita děl Tichého prací klesla, je možné vyvrátit jeho mistrným zpracováním, byť zakázek drobných rozměrů. Stejně tak nejvýznamnějšími jevištními realizacemi (Aida, Petruška - Národní divadlo 1948). Dokla-dem může být veškerý soupis grafiky a i monografie o autorovi - obé od F. Dvořáka.

Z fondů galerií i od soukromých osob je pohromadě soubor děl, který zachycuje důležité momenty tvorby a úseky života Františka Tichého. Byl jedinečný. Navázal na klasické umění s důrazem na řemeslo, a to velice současně a osobitě. Jeho svět cirku a divadla (viz doprovodný program k výstavě) jsou vrcholy, v jejichž lehkosti ,není vidět usilovná práce, jež k nim vedla".

Olga Szymanská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012