Slovo na únor

Únor bílý, pole sílí – je staré české přísloví vztahující se k prognostice úrody na rok. V Čechách jsme si zatím moc bílého neužili a jak říká dnešní předpověď: Po mrazivých dnech se od zítřka oteplí. Předpovídatel/ka musel/a být na mol když to psal/a, protože dosud tady letos (ani koncem m minulého roku) žádná zima nebylas, nemyslím–li tím kolem teploty kolem nuly nebo mírně pod ní či nad ní. Zato v San Francisku a Texasu padal sníh, což se tam ovšem i občas (tak za desetiletí) stává. Z Montrealu jsem dostala od čtenáře e-mail, že nám do redakce drží palce, abychom nebyly (tvrdé proto, že jsme samé ženy) odváty tou hroznou vichřicí, co se podle internetu na nás žene. Ano, v tv ukazovali, jak Vysočina bojuje s navátým sněhem, ale v Praze nic, přežily jsme a tak se od počasí trochu odchýlím. (Tohle slovo mi připomenulo jednu z mnoha rétorických perel jednoho z našich poslanců, který „odchýlil“ (pravděpodobně) korupčních asi 16 milionů od své manželky, s kterou se zrovna rozváděl. Vrhli se na něj sice vyšetřovatelé, ale po manželčině s žádosti ho nechali na pokoji).

Když jsme u politiky, zaujala mne zpráva o uruguayském prezidentovi. Pod obrázkem chatrného domečku stálo:

Kvůli tomuto domku odmítl Mujica při nástupu do své funkce i prezidentský palác.

Anketa

Líbí se vám životní styl uruguayského prezidenta?

Ano, imponuje mi

94%

Nevím, přijde mi zvláštní

3.8%

Ne, nechápu ho

2.2%

Celkem hlasovalo 9507 čtenářů.

Dále mne zaujala zpráva mého spolužáka na třídní webové stránce tohoto znění:

Milí spolužáci,
když tak čtu vaše zprávy, tak jsem neodolal, abych se také nepochlubil. Od 1 . 1. mně , tak jako asi všem důchodcům , náš stát potažmo p. Kalousek také zvýšil životní úroveň o 2 důchodová navýšení a to vdovský po mé ženě 0Jarušce o 6 Kč a můj vlastní o 48 Kč.  Je to vynikající, zvláště, když to člověk přepočte třeba na ta "krásná" Eura. Když  jsem to napsal svým známým v záp. Evropě, považují nás asi  za blázny, zvláště, když se k tomu započte celková režie ministerstva, platy, poštovné, výpočetní technika atd. Zkrátka jsme asi stát klaunů.
Přesto vám přeji hodně optimismu a zdravím všechny Petr

Dále mne na facebooku zaujala

Monika Le Fay:

Jaromír Štětina: Zeman řekl v Karlových Varech, že nebude Schwarzenberga kritizovat, neboť "do mrtvol se nekope". Prezident Zeman je hulvát. ----- Souhlasím a navrhuju, ať se Zemanovci připojí k Rusku. Zeman je jako postava z Gogola; směšný počurávající se alkoholik, kterého ochranka vozí do Motola.

Ano, všichni víme, jakého máme prezidenta, jestli si to uvědomují i ti borci, kteří ho volili, nevím…a také všichni Američané i Čechoameričané vědí, jakého mají prezidenta, ale jestli i ti, co ho volili…

A co nového, nic. Vláda byla na podzim „odejita“, nastoupila vláda Zemanových kámošů bez požehnání voličů a samozřejmě, i když hlásala, že nebude dělat význačné kroky, je dělala, jak mohla, hlavně, atd., to je stále stejný folklór, stejně tak jako nová vláda, o nížz v tisku běhá anketa kdo jí předpovídá kolik dní či měsíců vládnutí.

A už dost té ošklivé politiky.

Celý život mám problém s tím jak pochopit, že vedle hodných, moudrých, laskavých a obětavých lidí, ačkoliv nemusí být vždy Káji Maříky, existují lidé zlí, hnusní, atd., nebudu pokračovat, však Vy, čtenáři tohoto časopisu víte své, jinak byste ho nečetli…

A přidávám dojem ze dvou posledně přečtených knížek: Kde létají andělé, kterou napsal Stanislav Moc, žijící v Austrálii a Škvorečtí Oty Ulče (žije v USA). Obě knihy jsou veselé, smutné, tak jak to život přináší, zde navíc navršeno o exilová, emigrantská specifika s tím, že u Ulče i u Škvoreckých jsou navíc dosti otřesné zkušenosti s gaunery-fízly, které naše republika v čase totality posílala na výzvědy i na rozeštvávání lidí do celého světa. Jen malým příkladem komunistického zla je akce Klín, kdy bylo „hodným“ emigrantům umožněno tvz. narovnání vztahů. Když chtěli přijet své mamince například na pohřeb, museli vyplnit odporné papíry s osobními údaji a zaplatit slušnou částku peněz jakoby za své studium. A že se mnozí z nich včetně Škoreckých a Ulče stali významnými profesory na vysokých školách a podporovali tak povědomí o nás v cizině při nejmenším o vzdělanosti našeho národa, to je nic…? (O obou k nížkách si víc přečtete brzy na našich stránkách, jakož i o dalších, velmi zajímavých.)

Obě knížky mne velmi potěšily připomenutím o jejich autorech, kteří patří do mé výše zmiňované skupiny dobrých lidí, i rozesmutnily připomenutím, že existuje i mnoho, přemnoho těch nedobrých. Co s tím? Máte radu? – Napište, rádi ji uveřejníme…