Kde létají andělé

-ES- 1 2014 Knihy česky

Stanislav Moc

Kde létají andělé

S radostí jsem se začetla do knížky Standy Moce. S jeho literárním talentem jsem se setkala už před lety v Austrálii, poté i v různých časopisech. S ním osobně pak o pár let později v Praze, kam přijel na dovolenou a byl ochotný poskytnout naší redakci rozhovor. Také jsme už psali o jeho předchozích knížkách, které jsem přečetla jedním dechem, jakož i tuto. Celkem souhlasím s anotací vydavatelství Šulc&Švarc, které mu knížku vydalo. Jen bych připsala:

Román má dvě části. V první se čtenář setkává s drsnou skutečností, jíž procházejí mladí emigranti po roce 1968. Jsou to většinou chlapci, kteří dosud neměli ponětí do čeho jdou. Zvyklí na socialistický stát, který se o člověka postará (ovšem tak či onak ať chce či nechce), dobře nechápali, že svoboda přináší zároveň jistou odpovědnost.

Byla to zkouška fyzických i mentálních schopností, zkouška odolnosti i charakteru, v níž mnozí neobstáli.

Stanislav Moc to vypráví způsobem, který odpovídá jazyku těchto začínajících Čechoaustralanů.

Zcela odlišná je druhá část knihy, kdy autor již jako dospělý muž potká ženu, s kterou se ožení, založí rodinu a změní svůj život. Pracuje pro bezbranné postižené lidi a dává do práce, která není oceněna, všechny své síly. Je až smutně dojemné číst o tom, že i ve vzdálené Austrálii jsou tupí byrokraté, ulejváci, slaboši…

Přes všechny strasti zůstává Standa pozitivním člověkem se srdcem na pravém místě.

-ES-

Napínavý román o lidech, kteří emigrovali z Evropy do Austrálie a v tropických podmínkách Severního teritoria našli nový domov a smysl života.

Román Stanislava Moce je založený na autobiografickém příběhu a zkušenostech z australského Severního teritoria. Je zajímavý pro každého zvídavého čtenáře i milovníka dobrodružné literatury. Autor sám na sobě poznal, že život dobrodruha nemá východisko, pokud své zkušenosti nepromění v lepší postoj ke světu a k životu.

Kde létají andělé je kniha opravdového dobrodružství, podložená skutečným životním příběhem. Stanislav Moc jako mladík chtěl poznávat svět, i když se to nesmělo, a emigroval do Austrálie, kde ho zlákalo tropické Severní teritorium. Většina dnes známých středisek a měst vypadala tehdy jako osady s plechovými boudami uprostřed buše a na pobřeží se teprve budovaly přístavy a průmyslová centra. Daly se zde vydělat peníze i žít ve volné přírodě. Autorovi po svízelné cestě autem do Darwinu začalo docházet, že neznámá země má i neznámá pravidla, a když se nedodrží, okamžitě jde o život. Pracoval na farmě pro chov buvolů, dostal se do domorodých vesnic, vyměřoval silnici do přírodní rezervace Kakadu. V Darwinu zapadl načas i mezi povaleče, když neměl práci. Žen tu bylo málo, mezi obyvateli výrazně převažovali mladí muži z celého světa, kteří si přišli vydělat v tvrdých podmínkách tropů, ale často propadali neřestem, pití a nedokázali našetřit ani na letenku domů. Na rozdíl od mnoha jeho souputníků skončilo darwinské dobrodružství pro autora dobře. Austrálie se stala jeho osudem. Podařilo se mu tu najít lásku, oženit se a vrátit se s nezapomenutelnými zážitky do Sydney. Po mnoha letech, když se jeho děti osamostatnily, jezdil jako řidič autobusu v nemocnici, kam svážel klienty s demencí, Alzheimerovou či podobnou chorobou do pečovatelského pavilonu, kde se přes den o ně starají, a večer je zase rozvážel do jejich domovů. Některé pacienty jakoby před lety znal a snad jim i trochu rozumí. Velmi se ho dotýká omezování zbytečku svobody těchto starých lidí zdravotnickou byrokracií, a když se proti ní vzbouří, přijde o zaměstnání. Ale ani v této situaci nezaváhá, prodá v Sydney dům a odstěhuje se na venkov do Queenslandu, kudy kdysi cestoval do Darwinu. Tady se potkává svobodný život s volnou přírodou, tady je ta pravá Austrálie, která je jeho osudem.

Na konci knihy autor přiznal:

Uvnitř jsem však tak sebevědomý nebyl, jen jedno jsem věděl s jistotou. Že musím nejprve najít svůj vnitřní klid. Dřív než mě dožene demence, jako dohnala Boba a všechny naše pacienty. Dřív než ze mne sloupe všechny ochranné štíty, do kterých jsem se za léta žití nabalil, aby odhalila mou pravou osobnost. Až se tak stane a přijdou si pro mne andělé, snad ze mne budou mít radost a budou říkat: Ten nežil nadarmo a ještě se něco naučil.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012