Náraz světla Josefa Šímy

Olga Szymanská 1 2014 Kultura česky

Patří mezi mistry, kteří se zrodili v půvabných luzích a hájích východních Čech, jež jsou pro mnohé umělce inspirující.

Rodák z Jaroměře (1891) s průpravou na pražské UMPRUM, absolvent Akademii výtvarných umění v Praze. Po návratu z fronty jako asistent na brněnské technice stačil vystudovat stavební inženýrství, poté byl kresličem kostelních oken v Hendayi. Od roku 1921 se usadil v Paříži: ztotožnil se s estetikou L´Esprit Nouveau. Překládal francouzské autory, psal do avantgardních časopisů v Československu. Vstup do pražského Devětsilu mu zaručily puristické kresby a akvarely, které propojil s koloristickým lyrismem v matissovském duchu. Krátkým obdobím abstrakce se zařadil mezi konstruktivisty, což vrchlilo výstavou Art d´aujourd´jui v Paříži 1925. Roku 1968 proběhla obsáhlá retrospektiva Šímovy tvorby v Národní galerii v Praze i v Museé National Art d´Moderne v Paříži. Roku 1992 podruhé v Mussée Nationale d´Art Moderne de la Ville de Paris a opět v NG v Praze. Šíma zemřel v Paříži roku 1971.

 

Poetika

Důvěrná přátelství s francouzskými básníky P. J. Jouvem a G. Ribemont-Dessignesem a rodící se zájem o surrealismus vedly umělce k hledání nové básnické koncepce obrazu. Z přeludných tvarů imaginace a archetypálních představ se v plátnech začaly rodit průzračné krystaly, kosmická vejce, vznášející se torza, záhadné amorfní skvrny. Šíma se seznámil s remešskými simplisty R. Daumalem, R. Gilbert-Lecomtem, R. Vallandem: založili skupinu Le Grand Jeu. Pro kostel sv. Jakuba v Remeši navrhl a realizoval vitráže. Vykrystalizovala jeho malířská poetika, založená na iluminaci-imaginaci-jednotě. Zvláště iluminace jako zvláštní forma inspirace, okamžik náhlého zjevení podstaty a původní jednoty světa (Mlno, Poledník, Ve čtyři hodiny odpoledne). Všechny tři složky jsou propojené a vyvážené: nesou autorovo přesvědčení o jednotě hmoty a energie, mikro a makrokosmu, jež ho vedlo ke snaze o obnovení jednoty člověka a přírody.

 

Krajiny

Vznikaly od začátku třicátých let kombinací krajně redukovaných znaků: hnědavých obdélníků země-hlíny, trojúhelníkových mraků v bílém či temném nebi, stébel trav, zelených pásů vegetace. Modrých hladin tůní, jež ztrácejí hmotnost, ale mají smyslovou naléhavost. Útržky půdy se vznášejí, vystupují k oblakům, aby se prolnuly s okolním prostorem (Krajina se stébly, Krajina s torzem, Odpoutaný strom). Tehdejší vzrůstající reálné napětí Evropy otřáslo i Šímovou harmonickou vizí světa: dominantním se stává symbolika pádu (Théseův návrat, Pád Ikarův). Začátek války veškerou tvůrčí aktivitu umělce paralyzoval (Zoufalství Orfeovo), k soustavné malířské tvorbě se vrátil až roku 1950.

 

Zenit

Dvacetiletá etapa tvorby s vrcholnými díly Josefa Šímy se vyznačuje duchovní hloubkou a jemnou malířskou kulturou. Tvůrčí cestou k nim byl v návratu k lyrickým krajinám, postupně transformovaným v nových, více a více oproštěnějších a odhmotněných podobách (Prázdno a vítr, Krajina ve Fontaineblaeau). Motivy krajiny, zpočátku jakoby rozběhlé za světlem, se nyní vrátily k zemi i do nepamětných počátků přírody (Dávná extáze). V nich se umělec přiblížil pralátce-ohni: k předstupni a předzvěsti osudového sblížení se světlem: od půle padesátých let hlavní téma jeho malby. Ještě ho čekalo abstraktnější pojetí krajiny s dominancí světla, rozpouštějícího hmotu a zaplavujícího plochu plátna září: mentální krajiny vnitřního zření. Závěrečné období přineslo reminiscenci na starší obrazy vznášejících se torz a labyrintů, zároveň nové motivy: od mentálních krajin ke kosmickým vizím, od symboliky lidského osudu k elementům psychiky (Les zapomnění, Šílená královna, Červená propast).

 

Náraz světla

Josefa Šímy ukazuje současná výstava z jeho tvorby v Galerii Moderna v Praze (do 23. února 2014). Téměř šedesát obrazů, kreseb a grafických listů z let 1927 – 1971 představuje unikátní soubor sestavený nejen z českých sbírek, ale především z francouzské provenience. Jsou vystaveny i některé ze vzácných bibliofílií autora, především soubory grafických listů Paříž, dále Sacre er massacre de Lámour, R. Gilbert – Lecomte a Beau Regard – P. Jouve i mnoho dalších.

Tvorba Josefa Šímy je snahou o obnovení přirozených vazeb člověka ke světu: k přírodě a vesmíru, času a věčnosti, životu a smrti. Navrátem ke smyslu lidské existence, prodchnutým světlem duchovna.

 

Olga Szymanská

Obrázek:  JOSEF ŠÍMA - Krajina, 1932, olej, lepenka

 

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012