Slavná Australanka

1 2014 Kultura česky

Slavná Australanka – Češka Gabriela Roubalová

Narodila se 10. února 1843 jako dcera radnického sládka Jana Roubala. Měla již starší sestřičku Marii, která byla rovněž zaujata hudbou a učila na Smetanově hudebním ústavu.

Město Radnice mělo kvalitní učitele, kteří kromě jiných předmětů měli vzít do ruky housle nebo usednout k pianu a zazpívat. Vzniklo zde mnoho pěveckých i hereckých souborů a Praha o tomto „ušlechtilém hnízdě“ věděla. Jenže Roubalovi se za čas stěhovali do Nižboru u Berouna. Tam působil naštěstí pro Gabrielu Roubalovou rovněž výborný pedagog – Libor Tolman. Zašel do rodiny a řekl: „Vaše dcera má neobyčejný hlas. Je to dar od Boha, je to výborný vklad pro budoucnost Vaší dívky.“ Doporučil potom hudebního pedagoga pro pokročilé – Františka Pivodu. Ten byl známý již tím, že vychoval pro Prahu řadu báječných zpěváků. Učitel, jak tvrdily mnohé jazyky, zamiloval se okamžitě nejen do tohoto krásného hlasu, ale i do jeho nositelky. Přes krátkou známost všechno dopadlo ale jinak, než se předpokládalo, umělci se rozhodli jít každý svou vlastní cestou – za uměním.

Gabriela Roubalová odjela do Itálie studovat k proslulému opernímu pedagogovi Rossimu. Ten pozvedl její hlas ještě na vyšší úroveň a hned ji postavil na jeviště milánského divadla Carcano. Vystoupila tu jako Vestfálka ve Spontiniho opeře. V čase svého italského studia, když přijela do Čech oslavit své 22. narozeniny, dostala příležitost vystoupit na scéně Královského divadla v Praze ve Verdiho Troubadourdu jako Leonora. Byl to nádherný dar. To už mohla sečíst dva úspěchy a pozornost italské hudební společnosti, i Prahy. Tak jako jiní proslavení čeští umělci si ke svému jménu dávali své hrdé přídomky – i ona – La Boema – Češka, se hrdě hlásila ke svému původu. Ví dobře, jak je to důležité pro ten malý, všemi zapomínaný ale inteligentní a hrdý lid. Tak se začalo o českých umělcích ve světě hovořit. Gabriela – česká umělkyně střídala pak scény italských měst, dostává pozvání do ruského Kyjeva, na španělské scény a vrací se vždy „na skok“ domů potěšit churavé a stárnoucí rodiče. Pokaždé se přitom představila v novém lesku svého umění českému obecenstvu. Roku 1870 jako Markétka ve Faustovi i znovu jako Leonora v Troubadouru.

Potom se na delší čas ztrácí česká zpěvačka za hranicemi rodné země. Doma jí totiž nikdo nenabídl stálé angažmá a paprsek slávy. Gabriela se stala tedy italskou primadonou, jak o tom hovoří různé zprávy z těch let v kulturních rubrikách českých časopisů. Od roku 1874 do r. 1878 se dostává za moře a zpívá v Manile na Filipinách, na Javě, kde měl její pozdější manžel Raffaelo Stefani továrnu. Později se podívala i do Austrálie. To už se vým italským manažerem, továrníkem, houslistou a jejím chotěm. Do Austrálie, kde roku 1881 se v Sydney pořádala světová výstava, už Gabrielu doprovázel pravidelně. Jejich koncerty se konaly i v Melbourne a zpět do Itálie se oba zamilovaní umělci vraceli jako dvojice, která spojila své osudy navždy. V Itálii zatím vyrostla Gabriele umělecká soupeřka – Italka Adelina Patti. Mladší, temperamentní. Ale přece jen ještě v Theatre od Music v New Yorku v muzikálu Afričanka nad ní starší Gabriela vyhrála a zastínila ji. Po amerických koncertech Roubalová zatoužila znovu po Praze, po Čechách.

Jela přes Anglii, kde na ni doléhalo těžké ovzduší mlh, prochladla a odnesly to hlasivky. Její vystoupení doma už proto nebylo tak zářivé a posluchači byli zklamáni. Zklamali svým nezájmem a znovu i Gabrielu. Plakala. Uvědomila si své ztráty, přibývající léta, která hrubí lidé dovedou velmi citelně připomenout. Trpěla přísnými soudy kritiků v Čechách, a cestou domů málo hovořila. Stiskla při návratu v náručí jen svého tehdy třináctiletého synka Enrika, který maminku očekával v Bologni, a prvně se po čase usmála. Doma ji čekala nabídka k trvalému účinkování v Melbourne, i na další koncerty ve světě, ale chyběly ji peníze na cestu. Manžel – továrník se dostal do nesnází a byli na mizině. V zoufalství se obrátila na svého milovaného učitele Františka Pivodu. Ten ale zatím zestárl a peníze neměl. Nakonec přišla pomoc z rodiny jejího chotě – od švagra. Mohla se vydat na poslední větší turné. Odjela do Indie, Japonska, Číny a Ruska a všude sklízela vavříny. Jen v Čechách neuspěla, a to ji nepřestalo trápit. Rozhodla se usadit navždy v Austrálii, kde již měla přátele a kde jí nabídli kromě koncertů i doživotní zaměstnání. Psal se rok 1901, kdy se v Melbourne stali Gabriela i s manželem profesory soukromé hudební školy a melbournská konzervatoř ji jmenovala dokonce čestnou profesorkou.

Alespoň ještě jednou spatřila své rodiště, městečko Radnice v Čechách! Navštívit hrob rodičů, obejmout strom před domem... to byl její sen. Tohle přání už jí ale osud nedopřál. U konce života ji zastihla slepota.

La Boema – Gabriela Roubalová zemřela v Melbourne 16. března 1922.

Rokku 1967 jí byla v rodném městě Radnice odhalena pamětní deska. Alespoň tak splatil národ nepatrně veliký dluh své umělkyni, která našla druhý domov i chléb daleko za mořem.

Dagmar Štětinová

Novinový zápis o úspěchu Roubalové

Zpráva ze „Světozoru“ - r. 1874 str. 176:

„Naše krajanka Gabriela Roubalová, která uměleckou dráhu svou započala na našem pražském divadle, mešká nyní jakožto primadona/ La Boema/ španělského divadla v Manile hlavním městě Filipinských ostrovů a podle zpráv tamějších listů slaví tam své triumfy. Poslední její benefiční večer se stal řídkou divadelní slavností. Zvolila si Donizettiho zpěvohru „La Favorita“ a po každé árii následovala pravá bouře potlesku a celé přívaly kytic, věnců, holubic, básní atd. Po čtvrtém jednání podávány byly naší umělkyni mnohé vzácné dary od vynikajících osob a korporací, mimo jiné: těžký stříbrný věnec, korálem propletený, od divadelních abonentů, tři jiné věnce od redakcí manilských listů, zlaté knoflíky s briliantovými hvězdami od švýcarského konzula, velký zlatý kříž od anglického konzula, věnec bílých květin, na nichž rosa zářícími brilianty vyznačena byla, od manželky guvernérovy, zlaté hodinky s drahokamy od anglických kupců, skvostný šperk od španělských paní, prsten s rubínem a diamanty od řeckých kupců, dvoje šaty z čínského hedvábí a šátky ananasové, z nichž jeden má cenu 250 zlatých, od čínských kupců, atd....“

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012