Český granát

Bohumil Tesařík 4 2003 Knihy česky

Vyšla nová publikace o mineralogickém symbolu Čech

"Skrze kameny můžeme najít to ztracené, co postrádáme - souznění s vesmírem v jeho věčné formě - v životní a životodárné energii..."

(Nalezeno náhodou na internetu)

"Příroda nikdy nevytvořila dvě lidské bytosti, dvě rostliny nebo dva krystaly naprosto stejné. Mějme vždy na zřeteli význam této různorodosti."

(Barbara Walker)

"Definice pojmu drahé kameny: jde o přírodní anorganické materiály s výjimkou kovů, používané ve špercích a uměleckých výrobcích."

(Podle Mezinárodní klenotnické konfederace CIBJO)

Již odedávna uměli lidé účelně využívat různé horniny, rudy a nerosty, které měly jedinečné fyzikální a chemické vlastnosti. Prvním mineralogem byl vlastně člověk doby kamenné s jeho pravěkou nástrojovou surovinou, "kamenem všech kamenů", pazourkem. Jako materiál mají některé minerály velký význam ve vědě a technice i v běžném životě dodnes. Nádherné barvy, třpytivý lesk krystalů, čirost a průzračnost a často zvláštní, jakoby výtvarně umělecká forma tvoří čarokrásný svět kamenů. Okouzlují nás svou tajemností a vzbuzují v nás estetické pocity - nejen jejich sběratelů, ale i těch milovníků přírody, kteří se prostě dívají na jejich krásu. V celé historii sloužily minerály také k ochraně a usmíření duchů a stávaly se součástí talismanů. A stejně jako my, používaly již od predynastického Egypta nejrůznější kultury klenoty s drahými kameny k oslavě lidské individuality.

Zásluhou jednoho z nejstarších posttotalitních nakladatelství GRANIT, působícího na našem knižním trhu již od počátku roku 1992 a vydávající hlavně populárně naučnou literaturu (zejména přírodovědnou), se do rukou čtenářů dostává nové původní dílo "Český granát" (Praha 2013, 1. vyd., 168 str., 315 barevných fotografií, kreseb a grafů), které nemá v české odborné ani popularizační literatuře v tomto pojetí obdoby. Jeho autor RNDr. Radek Hanus (spolu s dalšími odborníky), znalec v oborech drahé kovy a kameny včetně posuzování jejich pravosti, poprvé zde podává vyčerpávající informace (o historii, geologii, mineralogii, gemologii a šperkařství) nejen o českém granátu, ale o celé skupině granátů. Na fotografiích dokládá vývoj granátového šperku, zmiňuje se rovněž o napodobeninách a způsobu odlišení od jiných druhů granátů. V souhrnu pomáhají předkládané informace při oceňování tohoto drahého kamene v obchodní a sběratelské sféře.

Český granát je průhledný až průsvitný minerál (odborně "pyrop") krásné syté ohnivě až krvavě červené barvy ( barvy "ohně a krve" či "hněvu a lásky") se zvláštním odrazem světla, náležející do skupiny asi 13 granátů (poslední dobou je z nich vůbec nejcennější), nestálého chemického složení a komplikovaného vzorce (s obsahem řady dvojmocných a trojmocných kationtů). Nachází se pouze na území Čech a má odjakživa výjimečné postavení mezi ostatními přírodními kameny i ve světovém měřítku. Pozornost přitahuje od starověku až po současnost.

Dovoz granátů do Evropy počal v období stěhování národů od 6. do 8. století. Ve středověku a v počátcích novověku obliba českého granátu mizí, až do časů vlády císaře Rudolfa II., který byl jeho velkým obdivatelem. Od této doby se také traduje, že má léčivé účinky - překonává bolest, dodává životní sílu, zlepšuje duševní schopnosti a přináší pocit štěstí; lidoví léčitelé jej používali k harmonizaci výkyvů krevního tlaku, omlazení pokožky či k zajištění správné funkce jater.V roce 1879 označil Bohuslav Balbín pyropy, nalézané v Čechách, "českými granáty" ("Bohemians garnets"). což se vžilo trvale.

Od začátku 19. století se výroba šperků z českých granátů zvyšovala; jejich obliba vzrůstala především od 30. let 19. století v časech biedemaieru a s nástupem nového rokoka. Pod vlivem romantismu a doby národního obrození nazval spoluzakladatel Národního muzea v Praze profesor mineralogie František Maxmilián Xaver Zappe v roce 1836 český granát "mineralogickým symbolem Čech". Stal se atributem českých vlastenců a vlastnictví granátového šperku se začalo považovat za veřejné přihlášení k ideálům národního obrození. Díky tomu byly dámy z měšťanské společnosti portrétovány s pyropovými ozdobami, takže si můžeme vytvořit představu nejen o jejich vzhledu, ale též o způsobu nošení. Zvýšenou oblíbenost zaznamenal český granát v letech po roce 1887 poté, kdy se s krásným kompletem z rudých kamínků zasazených ve zlatě, objevila na dvorním plese ve Vídni ruská carevna Marie Fjodorovna. Obliba tohoto minerálu však časem poklesla a pyropová zrnka se začala využívat spíše pro lidový šperk, zasazoval se i do neušlechtilých kovů a zhotovovaly se z něho různé sponky, hřebeny, jehlice nebo přívěsky. O zlatnících, kteří pracovali s českými granáty, se dozvídáme díky jejich účasti na hospodářských a průmyslových výstavách nejen doma, ale také v zahraničí. Naposledy díky úspěchu výtvarníků a turnovských zlatníků na Světové výstavě v Bruselu roku 1958 se český granát vrátil do soudobé umělecké tvorby a začal psát novodobou historii šperkařské produkce v českých zemích (dnes se stává populární i kombinace českých granátů s dalšími českými kameny vltavíny).

Vydání této výjimečné publikace přivítají nejen mineralogové, geologové, gemologové (gemologie je věda, která se zabývá výzkumem drahých kamenů, jejich využitím a zpracováním), ale mohou ji také využít učitelé přírodních věd, sběratelé nerostů a ostatní milovníci kamenných pokladů z útrob naší matičky Země, obchodníci s investičními drahými kameny, výrobci a odhadci šperků, klenotníci, odborní publicisté a všichni ostatní zájemci o tento tradiční český kámen.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012