Březnický rodák Antonín Martínek čestným doktorem

(Redakce Českého dialogu srdečně blahopřeje našemu milému příteli z Kanady a se svolením autora přebírá článek z Březnických Novin. Březnice je i rodným městem Tonyho Martínka, jak mu říkáme.)

Když jsme v roce 2009 psali o životním úspěchu Ing. Antonína Martínka, M.A.Sc.,P.Eng., domnívali jsme se, že to je vrcholné uznání, jehož se může český občan žijící v cizím prostředí dočkat. Nedávno nás zastihla zpráva, že A. Martínkovi udělila Technická univerzita v Liberci čestný doktorát (dr. h. c. – doctor honoris causa). Tento titul mu byl udělen 29. října 2013 na slavnostním zasedání vědecké rady Technické univerzity. Jeho zásluhou spolupracuje strojní fakulta univerzity s kanadskými vysokými školami.

Podnět byl dán 19. února 1990, když prezident Václav Havel ve svém projevu ke krajanům v Torontu otevřel možnosti hlubšího kontaktu s jejich domovem. Tím byl dán podnět vzniku „Kanadského fondu pro české a slovenské univerzity“. Fond vznikl okamžitě již v roce 1990 a mezi zakladateli nacházíme i A. Martínka. Od roku 1991 se stal dokonce jeho prezidentem na následujících 10 let. Patrony fondu byli pánové Tomáš Baťa a Josef Škvorecký. Jednání fondu se vždy konala v kancelářích firmy Baťa v Torontu a pan Baťa, kdykoliv byl v Torontu, se jednání Fondu pravidelně zúčastňoval. A. Martínek při aktivní činnosti ve fondu byl v letech 1991 – 1993 zároveň v čele projektu „Program spolupráce mezi Kanadou a ČSFR“.

Založil také soukromé stipendium pro české studenty strojního inženýrství v Liberci. Tím umožnil jejich několikatýdenní pobyt na kanadských univerzitách a v průmyslových podnicích. Ke své mateřské škole se vždy hrdě hlásil. Při slavnostním udělení čestného titulu pronesl obsáhlý projev, ve kterém nejen shrnul své vědecké celoživotní dílo, ale dotkl se i svých lidských osudů. Připomínáme některé.

Narodil se 7. prosince 1939 v Březnici. Do školy chodil v našem městě, gymnázium vystudoval v Příbrami. Vysokoškolské vzdělání získal na tehdejší Vysoké škole strojní a textilní v Liberci, na její strojní fakultě. Studium ukončil v prosinci 1962 a získal titul Ing. V letech 1963 – 1965 byl zaměstnán v Leteckých opravnách v Praze Malešicích jako vedoucí technického rozvoje. Do roku 1967 působil jako odborný asistent na katedře obráběcích strojů své mateřské školy v Liberci. V roce 1966 doprovázel rektora Vysoké školy strojní a textilní při návštěvě Newcastle University ve Velké Británii. V lednu až březnu 1967 zde přednášel jako hostující lektor. V září 1967 byl pozván kanadskou University of Waterloo v Ontariu. Zde absolvoval postgraduální studium, věnoval se výzkumu a přednáškám na této univerzitě. Vzhledem ke svým odborným znalostem a pedagogické erudici bylo jeho další působení v letech 1970 – 1998 spjato s působením na Conestoga Institute of Technology and Advanced Learning v Kitcheneru kanadského Ontária. Zde byl profesorem, vedoucím katedry strojírenské technologie a děkanem Fakulty inženýrské technologie a exekutivním ředitelem hlavního areálu Institutu – Doon Campus. V roce 1973 získal kanadské státní občanství při zachování českého. V kanadském Jižním Ontáriu již žije 46 let. Přesto byl a je stále hrdý na Československou a později Českou republiku „po odečtení tehdejší ideologické svěrací kazajky“, jak se vyjádřil ve svém projevu při udělení čestného doktorátu. S úsměvem vzpomínal, jak byl v roce 1970 v nepřítomnosti vyhozen z místa odborného asistenta liberecké strojní fakulty a Okresním soudem v Liberci odsouzen na dva a půl roku vězení za nepovolený pobyt v cizině podle § 109 tehdejšího trestního zákona. Martínkův týdenní pobyt v Liberci při převzetí významného titulu završujícího jeho celoživotní vědeckou i pedagogickou dráhu mu bohužel nedovolil, aby se mohl setkat se svými přáteli v Březnici jako v roce 2009. Určitě proud vzpomínek na rodiče a mladá léta patřil rodnému městu. A tak nezbývá než přát našemu milému krajanovi a jeho blízkým do dalších let dobré zdraví a životní pohodu.

PhDr. Jaroslav Kozlík

K obrázku: Tony Martínek (vpravo) s Prof. Hyžíkem a Jaroslavou Kočárkovou