„České granáty“ z Asie a Afriky

-jn- 1 2014 Ostatní česky

Suvenýr z pražské turistické zóny

„České granáty“ z Asie a Afriky

Významní zahraniční hosté naší země – v poslední době kupříkladu manželka prezidenta Spojených států Michelle Obamová – si často odvážejí jako památku na návštěvu Prahy krásné šperky zdobené pravými českými granáty. Mnozí z řadových turistů si však, bohužel, domů přivezou prstýnek či náušnice s lacinými kameny cizokrajné provenience, které nesvědomití prodejci pouze vydávají za české drahokamy.

Na podivné praktiky, které nejsou dobrou reklamou České republiky, upozornila kontrolní akce, kterou před časem zorganizovala dvě přední média – noviny MF Dnes a Česká televize. Jeden redaktor a jedna redaktorka doprovázeni mladou „cizinkou“ hovořící anglicky, navštívili deset pražských klenotnictví. V pěti si nekoupili nic, protože personál korektně přiznal, že nabízené šperky nejsou z českých granátů, nýbrž z podobně vyhlížejících almandinů zahraničního původu. Ve zbývajících prodejnách, kde si „cizinka“ vybrala dvoje náušnice a dva prsteny ve zlatě a jeden přívěsek ve stříbře (úhrnem utratila 18 190 korun), by za český granát vydáván desetinásobně levnější rhodolit a v jednom případě dokonce sklo, což dodatečně prokázali znalci.

Patnáct druhů, jenom jeden český

Skupina krychlových nerostů nazývaných granáty čítá patnáct druhů. Ne všechny mají červenou barvu a ani ve šperkařství se všechny neužívají. Barevných variací je poměrně dost – růžová, oranžová, červená, hnědo- či fialovočervená, téměř černá a dokonce i zelená a modrá. Českým granátům se barvou nejvíce přibližují almandiny, těžené ve velkém v mnoha částech světa, o něco tmavší zabarvení má další ze skupiny granátů rhodolit, původem z jihu Afriky, Tanzanie a Indie. V porovnání s českými granáty jde o kameny zhruba desetkrát levnější.

Pravý český granát, mineralogy nazývaný pyrop, je ohnivě červený průhledný minerál, barevně stálý a odolávající žáru i kyselinám. Pochází z nejmladší geologické éry – čtvrtohor. Tedy z období, které trvalo přibližně dva miliony let a střídaly se v něm doby ledové i teplejší. V surovém stavu dosahuje český granát velikosti do osmi milimetrů, po výbrusu kolem 3,5 milimetru. Takže kupujete-li šperk s kamenem větším, půjde nejpravděpodobněji o almandin či rohodolit, český granát to určitě není. Malé odbočení do historie: V pověstném Řádu zlatého rouna, uloženém v drážďanském Zwingeru, je zasazen kámen dlouho považovaný za největší český granát. Expertizou za užití nejnovějších metod však bylo zjištěno, že jde o almandin, který vytváří krystaly velké i několik desítek centimetrů.

Čeští šperkaři už tradičně zasazují české granáty ponejvíce do stříbra, ale také do 14- či 18karátového zlata, případně do tzv. bílého zlata, což je hit poslední doby. Aby stříbrné šperky nezčernaly, je stříbro upraveno buď pozlacováním nebo rhodiováním.

Jak se nenechat ošálit

Český granát (anglicky Bohemian Garnet, německy Böhmisches Granat) se vyskytuje výhradně v České republice. Po mnoho staletí se tyto kameny nacházely a těžily v Českém středohoří (Litoměřice, Podsedice, Třebívlice, Třebenice), vzácněji v Podkrkonoší (lokalita Vestřev) a na Kolínsku (Červené Pečky). Drobnějších nalezišť pyropů jsou ale v Čechách stovky.

Povolení k těžbě má v ČR pouze firma Granát, družstvo umělecké výroby v Turnově, táž firma vlastní i ochrannou značku ČESKÝ GRANÁT. Při nákupu šperku je v zájmu kupujícího důležité, aby trval na tom, že na účtence bude výslovně uvedeno „český granát“. To kvůli event. reklamaci.

V obchodech prezentujících svoje zboží jako Bohemia Jewellery, Czech Garnets a podobně, má neodborník ještě jednu možnost (o nápadné velikosti kamenů už byla zmínka), jak rozpoznat lacinější náhradu od českého originálu. Tzv. odpovědnostní punc dovozce – většinou jedno až tři písmena, obvykle iniciály firmy – na šperku napovídá, že krásné kameny, které šperk zdobí, nejsou české granáty: ty se totiž nikam nevyvážejí a pracují s nimi výhradně šperkaři v Čechách.

MFD/jn

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012