Za našimi v Cali

Eva Střížovská 1 2014 Naši ve světě česky

Měla jsem tu čest být pozvána začátkem listopadu na besedu do Českého a Slovenského „domečku“ v San Diegu. Stalo se tak u příležitosti mé cesty za našimi do Kalifornie, které má kamarádka Katka tam žijící říká důvěrně Cali. A to se mi líbí...

O domečku už jsem dříve trochu psala a více bude zase v mé příští knížce. Ale pro dnešek aspoň toto.

V San Diegu je na jednom kopci krásný velký park. Palmy, spousta barevných květů, tak jako ostatně po celé části Kalifornie, která je obydlená (jinak jsou tam pouště s krásnými velkými balvany a vyprahlé kopce, které nazývám kovbojské, protože se tu často točí westerny. A samozřejmě moře, Pacifik). V rozhlehlém Balboa parku je botanická a zoologická zahrada, pěší ulice plné výtvarného umění a živých umělců, i pouličních muzikantů, jsou tam muzea, restaurace a všelijaké další atrakce. O víkendu sem chodí celé rodiny.

A hlavně – je tam malá vesnička složená z domečků různých národností. A hned zkraje je House of Czech and Slovak Republic. Je plný českých obrazových publikací, krojovaných panenek, keramiky z Chodska a odjinud, a dalších věciček, které naši zem připomínají. U vchodu se návštěvníkům nabízí čaj, káva a koláčky. A vstupovalo jich tam tu neděli, co jsem tam přijela asi hodinu předem, celkem dost. V 16 hodin se domečky zavírají pro veřejnost a jsou k dispozici členům Českého a slovenského sdružení.

A začala beseda. Úvodem příchozí (domeček je malý, takže při asi 33 lidech praskal ve švech) přivítala Olga Bendová a pak si vzala slovo Marie Dolanská. Všichni obdivovali, jak je tato stará paní (den předtím jsem s ní slavila 93 let) na duševní i duchovní úrovni. Mluvila o kultuře, o Českém dialogu a o mých knížkách. Pak jsem mluvila já – téměř o tomtéž, jen trochu jinak. Také jsem uvedla Katku Dehningovou, s kterou jsem právě založila přátelské vydavatelství Východ-Západ. Katka napsala dvě cestovatelské knížky a píše třetí. Obě jsme tam svoje knížky docela úspěšně prodávaly. Domluvily jsme se, že si budeme pomáhat. A rozproudily se dotazy a debaty. Nejen o mé práci a o Katčině cestování, ale i o společenské a politické situaci v ČR, o dění ve zdejší české a slovenské komunitě. A zase se ukázalo, jak je „ten svět malý“. Evo, pozdravuje vás Marcela Čechová z Austrálie, před chvílí jsme si vyměnili e-maily, pravil Milan. A já bych si ráda koupila knížku o Austrálii, zdá se, že jsme se tam při vašem tehdejším putování potkaly, o silvestru na Licole, překvapila mne Petra. Ó ano, to jsme byly s čechoaustralskými trampy týden pod stanem v buši u divoké řeky, to bylo krásné, vzpomínala jsem já. A tak šla řeč i o Austrálii a Češích tam žijících. Pak jsem si zazpívala spolu s Markétou Hančovou (učí děti češtinu a tanečky) s místní kapelou (tvořili ji dnes Tomáš Málek a Vláďa Hanč).

Návštěvníci tu neděli byli spíše mladší a výhradně česky či slovensky mluvící. Několik se jich se mnou domlouvalo na další schůzce. Mám tedy už další program v SD docela zaplněný. Na tři dny odjedu s Katkou do Orange County, ve čtvrtek pojedu na výlet s Monikou a jejím mužem Wiliamem, v pátek se sejdu s Martou a Evou a v neděli bude další výlet, tentokrát s Danielou a jejím manželem. Mají roztomilou dvouletou dcerku Pavlínku, která byla v domečku s nimi. Danka je moc zajímavá mladá žena. Studovala v Praze biochemii a po příchodu do USA ve studiu pokračovala. Byla nejlepší studentkou na univerzitě a dokonce z její fotky nechali udělat městští zastupitelé plakát a pověsit ho na tramvaj. Ona to nevěděla a byla v šoku, když viděla míjející tramvaj a na ní sebe. O Daniele chystám větší článek a i o dalších lidech, které jsem v domečku potkala.

Za necelý týden, v sobotu jsem tam byla znovu. Ale tentokrát se konalo setkání v Hall of Nations, což je budova hned vedle. Ale větší s prostorným sálem. Sešli se tam tentokrát na jakési výroční schůzi spíše starší Češi a Slováci, kteří už moc česky nemluvili. Ale nálada byla velmi příjemná, oběd chutný a v tombole jsem vyhrála taštičku s čokoládou. Já vždycky všude něco vyhraju, i když je mi to většinou trapné, protože tam přijdu jako cizí…

Když jsem odjela do Prahy, dostala jsem pozvánku do stejného domu na bál. Konal se ve stejnou dobu, 13. 12., kdy jsme v Praze měli tradiční vánoční večírek s Mezinárodním českým klubem. Ještě před tím však měli mikulášskou pro děti a ještě před tím táborák s opékáním buřtů a s písničkami u moře na pláži. Lidé z českého a slovenského domečku prostě nelení…

Měla bych také napsat o našich v San Francisku a v Los Angeles, ale to už jsem víceméně popsala v článku Slovo na listopad. Více bude v knížce…(a také v článku od Želmíry, který už mám připraven, jen ještě hledám patřičnou fotografii).

V domečku fotila Katka Dehningová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012