Třicetiletá válka revisited

-red- 1 2014 Ohlasy a názory česky

Z Vídně přišel zajímavý ohlas na článek Dany Seidlové Osudy Popelčiny..

Toma Vašíčka, našeho vídeňského čtenáře, napadlo přirovnat období po Třicetileté válce, tak jak je popisuje autorka, k jinému období - a pro srovnání využil část jejího textu článku - viz níže. Pod ním pak následuje verze Toma Vašíčka, popisující období po r. 1968. Zamyslete se s námi: je ta podobnost situace čistě náhodná nebo dokazuje nepoučitelnost lidského pokolení či některých národů vlastními chybami?

 

Dana Seidlová ve svém článku píše:

Třicetiletá válka, národ na kolenou. Perpetuum silentium na tři sta let. Šlo o víru nebo o moc? Pokořen byl i český jazyk.

Vylidněna česká a moravská země, zpustošena k nepoznání: na 36.000 nekatolických rodin odešlo ze země, přemnozí vykrváceli v bojích, jiní uhynuli hladem, morem či epidemickou nákazou, která po válečných výbojích lidi kosila. Šlechta přestoupila dílem na katolickou víru, někteří rovněž opustili  zemi. Habsburk dosazoval na zkonfiskovaná panství cizince německé i jiné národnosti, často vysloužilé vojáky i cizí šlechtu. Lid, který zůstal, upadl v poddanství. Zemi opustit nesměl, protože pracovních sil se nedostávalo. Byl vystaven tvrdé katolizaci, někdy i pomocí mučidel. Nucen k poddanské robotě,  nesměl se ženit či vdávat ani dát děti do učení bez svolení vrchnosti, nesměl se stěhovat. A to že nebylo nevolnictví? A z druhé strany ho tisknul vyhladovělý stát, který vybíral kontribuci na své vojenské eskapády.

Protireformace. Nevýslovné ponížení českého lidu, jeho víry a jeho jazyka. Čeština se postupně vytratila z veřejného života, ze škol. Zbývaly jen školy jezuitské, které měly za úkol utvrdit chlapce v katolické víře, v latině, němčině. Vzdělanci zahynuli za války nebo odešli a nových nebylo a nebude. Ti, kteří zůstali, chřadnou útiskem, nedostatkem vzdělání a bídou.

 

Tom Vašíček reaguje:

Třicetiletá válka revisited

(studená, ale prodloužená na čtyřicet)

Budování socialismu, národ na kolenou. Perpetuum silentium na čtyřicet let. Šlo o ideu nebo o moc? Zneužit byl i český jazyk.

Znásilněna československá země, zpustošena k nepoznání. Na x-tisíc nekonformních občanů odešlo ze země, přemnozí zastřeleni na hranicích, jiní popraveni nebo uhynuli v Jáchymově či na Borech. V zemi pozůstalí podporovali dílem cizáckou demagogii. Někteří později rovněž opustili zemi. Bolševik dosazoval do vedení zkonfiskovaného majetku své nohsledy, často primitivní leč spolehlivé funkcionáře a vojáky i podle příkazů cizí mocnosti. Lid, který zůstal, upadl v poddanství. Zemi opustit nesměl, protože pracovních sil se nedostávalo. Navíc byl vystaven tvrdému ideologickému oblbování a nesměl seznat, jak je obelháván. Z nevěry podezřelí přinuceni pracovat podle umístěnek, často jako kopáči, metaři či pomocníci v hutích a dolech, zatímco jejich univerzitní diplomy zdobily jejich příbytky (pokud jim na ně v bytech přidělené velikosti zbylo místo). Jejich děti nesměly studovat bez svolení nové vrchnosti. Mnozí museli opustit místa svého bydliště, přenechat své příbytky politicky uvědomělým proletářům a táhnout do pokud možno vzdálených částí republiky.  A to že měli všichni, jak to povinně zpívali, to co chtěli, na věčné časy  přikloněni k onomu východnímu dubisku, gdě tak vólna dýšet čelavjék? Vyhladovělý stát je tlačil a určoval jim mzdy tak, aby se dostatečně vojensky posílil pro boj za mír.

 

Vláda KSČ. Nevýslovné ponížení českého lidu, jeho víry a jeho jazyka. Pochroumané páteře velké části obyvatelstva. Čeština zneuctěná ideologickými frázemi. Zbývaly jen školy centrálné řízené, které měly za úkol utvrdit mládež v bolševické víře, v  marxismu-leninismu, ruštině. Přemýšliví se stáhli, ale zanedlouho vystrčili růžky a nakonec ukázali, že vláda vychcánků a jimi zblblých nevzdělanců  nemůže trvat věčně. Amen.

 

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012