Slovo na leden

Eva Střížovská 1 2014 Slovo redakce česky

Začnu trochu více s osobními pocity.

Škoda, že skončil rok s třináctkou. Mám to číslo ráda. Třináctého května roku 1963 se mi narodila dcera a 13. února 1965 syn. (Druhý syn se chtěl taky dostat na svět 13. (ledna 1980), ale lékaři rozhodli, že musí ven už 11., tak mu pomohli s násilím, na které ani nechci vzpomínat…

A tenhle minulý celý rok byl pro mě tak pestrý jak je pestrý celý můj život. Nejdříve jsem se potěšila tím, že mi mojí třetí knížku Velké pláně pokřtila Jiřina Šiklová a do Městské knihovny přišlo na tu událost hodně milých lidí.

Poté jsem se léčila z pokročilé boreliózy.

Pak jsem vydala další knížku Mezi našimi v Austrálii, která byla ale pokřtěna až na podzim, neboť jsem léto po té náročné léčbě trávila ve stínu starých smrků na chatě a na podzim jsem prchla do Kalifornie, což jsem udělala moc dobře, neboť jsem po návratu opět ochořela. Tedy jsem tím krásně vyplnila období, které by se mohlo zvát mezichorobí.

Následoval tedy křest druhé knížky vyšlé v tomto roce a brzy poté i křest Českého kalendáře 2014. To se událo na večírku MČK, který každoročně slavíme 13. prosince, neboť v ten den v roce 1991 vyšlo první oficiální číslo Českého dialogu (předtím ještě v roce 1990 číslo tzv. nulté). Chtěla jsem tehdy celý náklad v počtu deseti tisíc výtisků naházet do Vltavy, o čemž jsem již psala a což bude také popsáno v jedné z mých dalších knížek Z deníčku vydavatelky.

Ale dost osobních dojmů a vzpomínek.

V roce 2013 také vyšel na světlo boží nový dokumentární film z dílny MČK A KAM Studia Kyjov, a to díky neúnavnosti i šikovnosti mé kolegyně Martiny Fialkové.

České kořeny ve Vídni – to je opravdu film velice podařený. Líbil se nejen na několikerém promítání v Praze a v Kyjově, ale diváci byli nadšeni i ve Vídni, kde se promítal několikrát. Snad se dostane i do České televize jako jeho předchůdci – dokumenty ze Švédska a Švýcarska.

Martina dokázala i při mnohých dalších úkolech uspořádat řádku krásných koncertů. Hovory – Hudba bez hranic už je také začíná být krásnou tradicí v činnosti MČK. Jeden nádherný, a to dokonce s mezinárodním obsazením, mj. zorganizovala k mým kulatinám. Díky, Martino!

A teď snad ještě pár vět z naší politické scény. Rok začal hrůzně – zločinnou amnestií Václava Klause. V devadesátých letech nechal republiku rozkrást a na konec svého prezidentování zločince nechal pustit z vězení a ty, co měli být za krádeže miliard odsouzeni, osvobodil. Poté následoval nástup nového prezidenta. Nemám vůbec chuť o něm psát, je stejně arogantní a sebestředný jako Klaus, snad jen s tím plusem, že slíbil, že nebude udělovat milosti. Jeho „virózou“ při slavnostním otevírání výstavy českých klenotů se bavil celý svět podobně jako při Klausově krádeži pera.

Pád vlády a nastolení vlády dočasné je už český folklór. V těchto dnech si rozdávají ministerská křesla noví „zástupci lidu“ zvoleni ve volbách řádných, kterých jsem se, jako už vícekrát, nemohla zúčastnit, protože jsem byla za mořem. Jestli na vybraná křesla usednou, ale není jisté, protože nový prezident do všeho zasahuje, neboť každým veřejným gestem na sebe zase upozorní média, což ho blaží. Jeho vánoční projev byl zase jen o něm samém.

A ještě jedna malá poznámka nakonec. Všude se mluví a píše o nutnosti růstu, rozuměj - o tom cpát se více jídlem a hromadit víc krámů a požitků. Já bych přála do roku 2014 lidem na celém světě něco úplně jiného – aby k sobě byli laskaví, chápaví, aby si pomáhali, užívali si krásné přírody a pečovali o ni, dokud ji ještě máme, aby byli šťastni proto, že jsou na světě a aby za to byli přiměřeně vděční a pokorní ať už věří v Boha nebo v sílu Vesmíru.

Takže krásný rok 2014!

K obr.: Kalifornie je krásná

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012