Náš večírek

Eva Střížovská 12 2013 MČK česky

Kde ho uspořádat?

Koho pozvat a na nikoho nezapomenout…

Zajistit pohoštění a pití…

Připravit  program – vítání hostů, mluvení, promítání, hudba, křest knížek atd.

 

Ano, snažila jsem se a dva dny předtím jsem z toho měla mírné trauma. Kolegyně Martina Fialková, která opět domluvila místo konání večírku v krásné galerii Evy Jandejskové, kde jsme slavili už v roce 2011, měla v těch dnech i jiné povinnosti... nicméně jsme se dohodly, že napíši jakýsi program a pošlu jí ho a také vytisknu...

Ani jedno ani druhé se nestalo, jak se to někdy stává…Občerstvení donesli dle domluvy přátelé a spolupracovníci redakce a i další hosté přišli s něčím dobrým k snědku či pití. Hlavním nápojem večera však bylo – jako již tradičně – skvělé víno věnované proslulým vinařem Stanislavem Mádlem z Velkých Bílovic. A opět chutnalo báječně. Děkujeme do Bílovic! A pozvaných hostů přišlo letos tolik, že jsme se nejdříve až divili, a potom se všemi radovali, že si tolik lidí udělalo čas. A byli tu opravdu z různých stran, nejen z Prahy: Přijeli hosté z Brna, ale také až z Austrálie, ze Švédska a Švýcarska a ani nevím, odkud vlastně ještě…

Přišli jsme do Galerie paní Evy Jandejskové, která nám laskavě propůjčila k použití nádherné prostory plné svých krásných obrazů a keramiky (a také současně vystavujícího Jana Brabence – znáte také z akcí MČK i z Českých kořenů). Večírek začal jako velká improvizace.

Např. vstupem Jana F. Kroupy. Člověk, o kterém teď již mohu prozradit (dříve chtěl být utajen, ututlán), že se zasloužil o vydání knížky Mezi našimi v Klokánii.  Ten laskavý a hezký starší pán (v knížce Klokánie str. xy) mne svým nenápadným způsobem přinutil tu knížku dopsat a vydat a hlavně – on zaplatil tiskárnu! Ze své penze! Na začátku, asi před rokem, totiž vznesl otázku: paní Střížovská, před x lety jste psala o našich v Austrálii, proč jste tu knížku ještě nevydala? No, já na to - jaksi nemám peníze, víte? Ale, kolikpak by to stálo, on na to. No, asi tak a tak…počítala jsem tiskárnu a grafika atd. – Ale, jděte, tak to by neměl být problém, zase on na to. A sáhl do svých úspor a ty peníze poslal na účet! A tak vyšla Klokánie a následují dopisy a e-maily, jak se líbí. Mnozí lidé v Austrálii o sobě vědí, ale neměli čas se sejít, vždyť každý musel vydělávat na živobytí...a já jsem mezi nimi cestovala, jako štafetový kolík mne lidé posílali sem a tam (a pan Kroupa taky hodně pomohl, díky jemu jsem mohla prožít čas a potkat prima lidi v Tasmánii, což mi chtěla jedna osoba zhatit)) a mohla jsem to napsat. A lidé v Austrálii čtou moji knížku a radují se, že čtou o panu Novákovi, Horákovi, Kroupovi a mnohých dalších tam žijících Češích.

 

Ale nešlo jen o moji knížku, která byla pokřtěná už týden předtím v Městské knihovně. Šlo hlavně o knížku Lidky Lojdové s názvem Láskyplné horory. Její autorku, která s naší redakcí už léta spolupracuje, a knížku Láskyplné horory, jsme na večírku představili. Naše bývalá kolegyně Marina z ní dokonce kousek přečetla, a pro slzy smíchu skoro ani nedočetla… Knížka je mimořádná tím, že Lidka, která je kreslířka a malířka, napíše větu a v té větě je fantazie, legrace, snad smím použít slovo sranda, ale i moudrost vesmíru. Vždycky jsem záviděla výtvarníkům jejich nápady na obrázky, ale teď strašně moc závidím Lidce Lojdové její nápady na věty, které si labužníci budou číst znova a znova, tak jak si je čtu já. - Prostě a jasně - knížka Láskyplné horory je skvělá! Kdo ji ještě nemáte, napište si do naší redakce.

 

Večírek však nebyl jen o knížkách. Ve zkratce jsme si na řádce vybraných fotografií připomněli i uplynulých víc než 20 let našeho časopisu a klubu. Hodně se zpívalo a tancovalo. Kytarista a zpěvák a výtvarník Vladimír Pechar (jeho články i kresby najdete v Českém kalendáři) bohužel musel brzy odejít, ale bylo tam piano a k tomu se posadil nejdříve Láďa Vrchota a zpívala Maruška, které láskyplně říkám Marusja (to je na další článek a ten brzy bude). Pak se připojili i další a zpívalo a hrálo se o sto šest. Láďu za chvíli vystřídal u piana Jirka Hošek, náš význačný virtuóz na violoncello, který se ale neštítí ani „obyčejných“ písniček jako (zase další článek, čtěte Český dialog na webu), a všichni tančili a zpívali, bylo to krásné.

Jen od stolu, kde byla spousta dobrot, se ozývaly tak hlasné hlasy, že je musela Dr. Volfová trochu napomínat. No, nebylo divu, po mých věhlasných vánočních řízečkách z kuřecích prsíček (smažívám je tak tři, čtyři hodiny a dost u toho kleju, že jsem si to vymyslela a do tradice uvedla), bramborovém salátu od Jiřiny Hanzlové, jednohubek s pomazánkou od Fialky a dalších lahůdek slaných i sladkých, co lidé donesli. Chtěli si popovídat, když se tak dlouho neviděli…

Ovšem moje vnučka Eliška to hodnotila jako nekulturnost. A chopila se opět křtu nového Českého kalendáře.

Už se to také stává tradicí, i loni křtila, ale netušila, že křtít bude. Naše milá lidská i literární přítelkyně Barbara Semenov (její časopis Čechoaustralan si určitě najděte na webu a čtěte, stojí za to) ho bohužel z vážných rodinných důvodů  pokřtít nestihla, tak jsme hledali na poslední chvíli někoho jiného. Eliška! Napadlo mne, když jsem stála vedle té své krásné, najednou tak z maličké holčičky vyrostlé studentky a požádala ji o to. – Ale babičko, vždyť na to nejsem vůbec připravená, váhala.  Ale já na to – Eliško, to nic není, my ti řekneme, co máš dělat…   - A tak to ne, ona zase na to. Když už tak už, já si to řeknu sama. A všichni jsme jen zírali. Eliška pronesla řeč, jakou už jsem dlouho neslyšela a od ní bych ani nečekala. Vůbec jsem si nemyslela, že by věděla, co obsahuje knížka Český kalendář… mladé dívky zajímají přece úplně jiné knížky.

Ale ona zasvěceně, krátce a vtipně pohovořila o kalendáři i o mně pomalu jako o Boženě Němcové, na kterou je jako na babičku pyšná. No a teď? Vzpomenula na to, jak jsem jí jako pubertální holce říkala, že číst hloupé časopisy, kde se píše kdo s kým, jaké si koupil boty nebo šaty je ztráta času. A že mi nevěřila, ale po čase mi dala za pravdu…Nyní je jí dvacet a studuje na vysoké škole češtinu, literaturu, žurnalistiku atd. A až já k tomu nebudu schopná, má na hrbu nejen kalendář i ale i moje další plánované knížky a projekty. Není to krásné, když někdo pokračuje ve vašich plánech?

Nechtěla jsem se v tomto článku chlubit vnučkou Eliškou nebo mou rodinou, ale stalo se…a jestli Vám to vadí, tak promiňte.

Ještě musím ale promluvit (popsat) o úžasných lidech, kteří nám pomáhají….Venda Šebrlová, Jana Volfová, Lidka Lojdová, kterým jsme udělili pamětní medaili a poděkovali. Přišli i Milena Štráfeldová z Rádia Praha, Zdeněk Pressl z Univerzity Karlovy a mnozí další, s nimiž spolupracujeme...

Večírek byl letos obzvlášť povedený, jak se i mnoho účastníků vyjádřilo. Máme z toho radost a doufáme, že se podařilo vykouzlit spontánní a radostnou předvánoční pohodu...

 

Foto: ženská část hostů zpívala, mužská přihlížela a fotografovala...

 

……

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012