První generace Čechů v Americe:

10 2002 Dějiny česky
obálka čísla

Narodila jsem se v 11. ledna 1982 v městečku West v Texasu. Janu a Marcele (Thalové) Vaculík. Mám ještě mladšího bratra Jana Bohuslava. který se narodil 20. prosince 1984. Rodiče mých rodičů přišli z Liptovského Mikuláše na Slovensku a z Hluku na Moravě. Rodiče mé matky pocházeli z České Lípy, můj otec se narodil v Miloslavově na Slovensku a moje matka se narodila v Chomutově.

Moji rodiče i prarodiče nepřišli do USA ve stejnou dobu. Jejich cesta do Ameriky je jedna z mnohých, kdy poznávali co je pro ně těžké. Jiná země s jinou řečí, jiné zkušenosti...

Moje rodina by se nerada stěhovala z městečka West. Žijeme zde po celou dobu a poznala jsem, že Češi se opravdu neradi stěhují. Navštívila jsem Česko několikrát, a viděla jsem, že v jedné vesnici žije už několik generací. I když, mladí lidé jsou více nakloněni k tomu hledat si práci mimo svůj domov. Když jsem přišla v roce 1990 poprvé do Československa, brzy po Sametové revoluci, bylo mi osm let. Začínala jsem mluvit více anglicky než česky a proto se naše rodina rozhodla poslat mne do Československa s mou babičkou. To bylo poprvé, co jsem se seznámila s částí své rodiny v Evropě. Strávila jsem dva měsíce v domě, kde moje babička prožila své dětství, v Hluku na Moravě. Dům postavili mí praprarodiče Jan a Marie Šimčíkovi v roce 1928. Můj prapradědeček byl řezník a také měl hospodu. Jeho krám byl první ve vesnici. Dům jde z generace na generaci...

Protože naše americké prázdniny jsou o měsíc dříve než české a protože byl začátek června, babička mne poslala v Hluku do školy.

Je to trochu jiné než u nás. Žáci se například ve škole přezouvají. Mají respekt k učitelům. Když vstoupí učitel do třídy, žáci povstanou a pozdraví Dobrý den. Pak tiše sedí a nemluví, když mluví učitel. Také mají přestávky, kdy mohou sníst svačinu, mohou se procházet, bavit. Chvíli mi trvalo, než jsem si na takové novinky zvykla. Ale pomohly mi sestřenky...

V červnu také celé třídy jezdí na výlety. Moc se mi líbilo, že jsem mohla s nimi. Botanická zahrada, zámky a další krásy mi pomohly více poznat českou kulturu.

Také jsem se fotila na konci školního roku s celou třídou, byla jsem její součástí. Jako dárek jsem dostala učebnice pro třetí třídu. Byl to krásný zážitek.

Bylo to v roce 1990 a mí spolužáci byli zvědaví na všechno kolem USA. Byli úplně žizniví po informacích, které jim komunismus nedopřál.

Když jsem se vrátila domů do USA, byla moje čeština - po měsíci - moc dobrá.

Narodila jsem se jako první generace naší rodiny v Americe. Otec vždycky říkal, že jsme Moravané a doma se mluvilo moravsky. Než jsem šla do školy, vůbec jsem anglicky neznala. Ale pak jsem to začala míchat a doma jsem více a více na češtinu odpovídala angličtinou. Nebylo lehké býti ovlivňována dvěmi kulturami. Doma jsem byla Moravanka a pak osm hodin ve škole Američanka.

Můj několikaměsíční pobyt na Moravě byl úžasný. Mohla jsem se zúčastnit debat o přicházejících volbách, o tom, zda se má Československo rozdělit. Navštívila jsem Slovensko a poznávala kulturu, která hodně znamenala pro moji rodinu.

Miluji Spojené státy, Českou republiku a Slovensko. Jsou součástí mého života.

Podle článku v angličtině zkráceně napsala ES

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012