Klokánie byla pokřtěna

-red- 11 2013 MČK česky

 

Kniha Evy Střížovské Mezi našimi v Klokánii se konečně dočkala slavnostního křtu. Stalo se tak na další z našich klubových besed Hovory bez hranic, které jsou ovšem přístupné i nejširší veřejnosti a pořádáme je již 10 let. V době mezi vytištěním a pondělím 25. listopadu si totiž autorka odletěla na několikatýdenní návštěvu mezi krajany do Kalifornie.

 

Proto i křest byl nevšední: diváci v sále Městské knihovny se s Evou Střížovskou a moderátorkou Martinou Fialkovou nejdříve podívali na americký kontinent. Poslouchali vtipné vyprávění o cestě a podívali se i na pár desítek fotografií.

 

Kniha o krajanech v Austrálii měla dvě kmotry: herečku Evu Sitta, která v Austrálii prožila přes dvacet let, a dlouholetou redaktorku Českého dialogu Vendu Šebrlovou.

Novinářka pochválila Evu Střížovskou za nevšední koncepci. Ona sama od dětství miluje Austrálii (kde nikdy nebyla a už se tam nepodívá) a zná spoustu knih o ní. Tato je však jiná, protože vypráví o lidech, kteří Evu přijali do svých rodin. „Musím Evu pochválit za to, že umí nejen psát, ale také v textu škrtat! Já bych o tom napsala bichli, kterou by nikdo nedočetl. Eva umí vybrat to nejlepší a čtenáři se od toho nemohou odtrhnout.“

Herečka Eva Sitta žila v Austrálii tolik let a mohla posoudit, jak se od sebe liší Češi a Australané. Tam jsou lidé vstřícní, milí a spolehliví přátelé – vždycky usměvaví. Po návratu do Čech si musela zvykat na mrzuté obličeje od rána do večera. Proto se jí Evina kniha tolik libí: píše o báječných lidech, které tam pořád potkáváte.

Proč známá herečka odešla v osmdesátých letech do emigrace? Její manžel, zahradní architekt, měl tady politické problémy a tak emigrovali do Německa. Pak Eva Sitta řekla: když pryč, tak úplně! Austrálie byla v té době otevřenou zemí pro emigranty a vítala především vysokoškoláky z Evropy. Zrovna se tam se rodil úspěšný filmový průmysl, ona se prosadila nejen ve filmu, ale také v televizi a divadle. V současné době hraje v České republice pohádku Kouzelný les, inspirovaný Dvořákovou Rusalkou. Loutky v nadživotní velikosti mají mezi dětmi i dospělými velký úspěch. V Austrálii se také moc líbily!

Otázky diváků byly zajímavé. Třeba: jaký mají Australané vztah ke svému erbovnímu zvířeti klokanovi? „Mají je rádi, ale také je jedí. Protože tam žijí jako ostatní zvířata ve volné přírodě a jsou biopotravinou. To medvídkům koala nic nehrozí – jsou to mazlíčci! A někteří říkají, že páchnou!“  Z fotografií v knížce je vidět, jak je tam krásné počasí. Je to doopravdy tak? „V Austrálii je devět měsíců v roce nádherně. To samozřejmě platí o pobřeží, kde je spousta stromů a lidé se stěhují především tam. Vnitrozemí je vyprahlé a Evropan by tam nevydržel!“

Na titulní straně knihy „Mezi našimi v Klokánii“ je strom. Symbolizuje krásu kontinentu a láká k návštěvě. Kmotry pokřtily Klokánii voňavým bílým vínem.

(red)

Na fotografii autorka knihy, Eva Střížovská, během své cesty po Austrálii v tamním typickém kloboučku, který chrání proti dotěrnému hmyzu.

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012