»Páni, dámy, Beseda začíná...«

Seminář »Páni, dámy, Beseda začíná...« aneb
víkendová akce ke 150. výročí České besedy a 100. výročí besedy Slezské
Ve dnech 16. a 17. listopadu 2013 se v historickém sále Sokola Pražského na Žitné ulici uskutečnil seminář tanců, které jsou pro starší generace neodlučitelně spjaty s plesy, lidovými zábavami a také se slavnostmi Sokolů.
Organizovala jej taneční škola Dvorana se svými vynikajícími lektory a tanečníky českých lidových tanců Jitkou Bonušovou a Janem Pumprem.
Zájemci ze všech koutů Čech a Moravy, kteří chtěli zažít atmosféru obrozeneckých bálů předminulého století, přijeli v sobotu 16. listopadu do Prahy. Dopoledne probíhala odděleně ve dvou sálech výuka České a Slezské besedy. Účastníci si mohli vybrat, kterou besedu si chtějí připomenout nebo naučit. Našli se i tací, kteří jen výuce tanečních cyklů se zájmem přihlíželi.
Večer se konal slavnostní pražský bál u příležitostí 150. výročí České besedy a 100. výročí besedy Slezské, na kterém bylo podmínkou oblečení z doby národního obrození nebo český či moravský lidový kroj. Obě besedy předvedli účastníci semináře. Česká beseda se tancovala na živou hudbu, tanečníkům hrála Smíchovská komorní filharmonie pod taktovkou Josefa Vondráčka. K tanci i poslechu také vyhrávala muzika folklórního souboru Kvítek z Hradce Králové. Během slavnostního večera předvedl taneční soubor Dvorana Moravskou besedu a zajímavé variace české polky.
Seminář pokračoval v neděli 17. Listopadu dopoledne. a byl slavnostně zakončen závěrečným předvedením nově nacvičené Hanácké besedy a opakováním besedy České a Slezské.
Osobně vysoce hodnotím úroveň a náplň semináře, organizátorům děkuji za přípravu a především trpělivost při výuce. Velké poděkování bych chtěla vyjádřit Pražskému Sokolu, který poskytl na víkend dva sály. Ty se skutečně staly důstojným prostorem pro nácvik i předvedení besed s atmosférou 19. stol. /pozn.: Konviktský sál, hlavní kulturním centrum Prahy z konce 18. a v 19. stol., kde byl v r. 1863 představen nový společenský tanec Česká beseda, je proměněn na moderní kino/. Odnesla jsem si hodně nových poznatků. Pocházím od Plzně, folklóru se věnuji od dětství. Přivedla mě k němu matka, učitelka zpěvu a vedoucí místního folklórního souboru. Na městských i vesnických školách, kde jsem později působila, všude jsem zakládala folklórní kroužky, v neposlední řadě i při svém nedávném působení v roli učitelky u krajanů na Ukrajině a Ruské federaci, kde jsem získala početnou řadu dětí i dospělých krajanů. Všichni s nadšením projevili zájem seznámit se s českým a moravským folklórem a především aktivně tancovat.
A nyní k besedám, které slaví v letošním roce výročí:
Tanec „Česká beseda“ vznikal v letech 1862 - 1863 z podnětu spisovatele Jana Nerudy. Učitelem charakteristických národních tanců byl Karl Link a hudbu k lidovým písním, které tyto tance provázely, sestavil hudební skladatel a pedagog Ferdinand Heller, spolumajitel hudební školy s Bedřichem Smetanou.
Tanec Česká beseda byl původně určený jako salonní tanec ve formě čtverylky pro čtyři páry stojící proti sobě. Tancují se v ní české národní tance např. polka, rejdovák, obkročák či kalamajka.
Poprvé tanec Česká beseda tancovalo 24 párů na plese v pražském Konviktu 11. listopadu 1863. Tanečníci, mezi kterými byli i Bedřich Smetana a Jan Neruda, byli odměněni hlučným potleskem. Českou besedu si obecenstvo oblíbilo a již o dva měsíce později /16. ledna 1864/ ji na Žofíně tančilo 140 párů. Pan Karel Link v témže roce vydal tiskem popis tance, který byl rychle rozebrán.
Česká beseda byla velmi dobrým pomocníkem v boji za národní uvědomění v době Bachova absolutismu. Ze salonního tance se stal tanec lidový. Tancoval se i během obou světových válek a hlavně jako výraz radosti po jejich ukončení. Na VII. sokolském sletu v r. 1920, který byl oslavou nové republiky a na tribuně sledoval vystoupení T.G. Masaryk, jej tancovalo několik stovek párů v národních krojích, a to nejenom z Čech a Moravy, také krajanů z Chorvatska, Slovinska, Polska, Francie, Ameriky a Kanady.
Osobně pamatuji šedesátá léta minulého století, kdy nás Českou besedu učili v tanečních. Název „Česká beseda“ převzaly i krajanské spolky v zahraničí a mnoho z nich, hlavně v Americe, tento název stále užívá.
Tanec „Slezská beseda“ je z roku 1913
Vznikl pod vlivem úspěchů České a Moravské besedy. Jejím autorem je Eduard Bartoníček, národní buditel, český hudební skladatel a sbormistr, který upravil lidové slezské písně a tance pod názvem Slezská beseda. Jak nám řekla paní Jitka Bonušová, k vytvoření ho vedla obava, že slezské národní tance by mohly být časem zapomenuty z důvodu germanizace v moravském Slezsku na počátku 20. století. Tance znali jen starší lidé a chyběla možnost, kde se původní tance naučit a tančit je. Tance jsou opět ve čtverylkové formě a jsou upraveny, aby odpovídaly tanečnímu stylu 19. století a aby (stejně jako u České besedy) se Slezská beseda tančila hlavně ve městech a byla vnímána jako obohacení tanečních zábav.
Poznali jsme, že naučit se tančit Slezskou besedu je poměrně obtížný úkol. Beseda obsahuje celou řadu tanců, tedy tanečních kroků a variací.
Za všechny účastníky z řad sokolských žup a početnou skupinu zájemců o folklór
Mgr. Eva Řezníčková, Brno
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Amerika II. aneb z deníčku vydavatelky
Tato kniha vzniká nyní na mém počítači. A je to bomba! Pracuji na ní jen chvílemi (což ovšem obnáší hodiny), protože hlavně denně dělám Český dialog. Ale oba tyto, jak by se dnes módně řeklo – projekty, jsou pro mne moc důležité. Časopis se snažím zlepšovat, přibyli v poslední době dobří autoři, přibývají čtenáři po celém světě…
A kniha? Bude o téměř třiceti letech časopisu, který jako jediný vydávaný z ČR vede léta dialog s Čechy doma i ve světě. Byly všelijaké pokusy jiných zdejších periodik ujmout se tohoto tématu, ale všechny ztroskotaly. Český dialog vytrval a to přes veškeré, a někdy opravdu velmi těžké překážky. Především v prvních ročnících, kterými nyní listuji a vybírám z nich perly, jsou velmi cenné články od autorů věhlasných jmen jako je Josef Škvorecký, Jaroslav Strnad, Alexander Tomský, Jiří Ješ aj., či neznámých, ale kteří napsali ze světa, kde žijí, zajímavé postřehy, ohlasy či názory. První ročníky byly opravdu mimořádně živé a dynamické. Po mé první cestě do daleké Austrálie v roce 1997 se začala českou společností šířit „blbá nálada“ a i ta je zde velmi plasticky vylíčena.
Kromě politiky jsou zde samozřejmě i moje cesty do světa za krajany. Napsala jsem o nich sice už pět knížek, ale ne o všem…tady to pokračuje. Například New York, Kanada, Jižní Amerika, Švédsko aj. A na webových stránkách budu ráda uveřejňovat některé ukázky a vy je, doufám, budete rádi číst. Budou nejspíš v rubrice OSTATNÍ, ale ještě před tím, než tam spadnou, tak na stránce hlavní.
Jestli budete mít o knížku zájem, už se můžete hlásit, promítnu do množství tištěných výtisků.
Eva Střížovská
Pište na cesky-dialog@seznam.cz
nebo volejte na tel. 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad