Arne Dahl: Evropské blues

Na křtu švédského thrilleru v pražském Luxoru bylo plno fanoušků severské krimi. Spisovatel Arne Dahl  se ve skutečnosti jmenuje Jan Arnald, je redaktorem a literárním kritikem. Pod svým pravým jménem píše novely, romány a poezii – to však neznáme. Je velmi vzdělaný a to dokládá také Evropské blues.

Redaktor Tomáš Dimter se pochlubil, že Mladá fronta má na obálce ze všech evropských nakladatelství největší autorovu fotografii. Mohu potvrdit, že i ve skutečnosti vypadá Arne Dahl velmi charismaticky.

Evropské blues má několik dějových rovin. Policejní tým A řeší: proč někdo hodil pod vlak metra kapesního zloděje, kam zmizely prostitutky z východní Evropy a kdo zabil v noci na židovském hřbitově stařičkého pana profesora. Pomalu se tyto případy splétají do jednoho příběhu jako pramínky dějů, které mají počátek až v nacistickém Německu. Pozor, není to však kniha, popisujících peklo 2. světové války. Některé zločiny se  staly mimo koncentrační tábory a viníci měli zcela volné ruce.

Začala jsem si číst už před příchodem autora. Už po třech stránkách jsem věděla, že v nejbližších dnech toho moc nenaspím, protože zvědavost mi nedá. Co jsem slyšela na křtu bylo však neméně zajímavé! Arno Dahl mj. prohlásil, že z Prahy už viděl židovský hřbitov a knihovnu, což obojí ho inspirovalo k dalšímu přemítání o tom, jestli je v našem životě ve vypjatých situacích nutné násilí. Jak se lidé vyrovnávají s problematikou pomsty – je to spekulativní zlo? Tolik už se o tom psalo!

Detektivní tým je podle autora pro čtenáře zajímavější, než sólo detektiv typu Colombo, Mason a další. Ti mají pevnou charakteristiku (většinou je to muž středního věku s lehkou nadváhu, s částečně podlomeným zdravím, sklonem k alkoholismu a kouření). V týmu sedmi lidí je možnost charakteristiky mnohem pestřejší, dominantní figury jsou vyváženy ostatními a ve vyšetřování nedochází k zásadním prodlevám. Lidé v Evropě si podle Dahlova mínění představují, že ve Švédsku je ráj, „ale tam taky prší“.

Zajímavé bylo zhodnocení situace za kontinentě: „Chtěl jsem zachytit změny nejen ve Švédsku, ale i v Evropě. ... Jsem sociálně zaměřený a zajímá mě, co znamená internet a další technika při rozvoji zločinnosti.“

Zvláštní uznání zasluhuje překladatelka Linda Kaprová. V textu je spousta vtípků a nezvyklých spojení. Nemohu posoudit, jak dalece zasahovala tvůrčím způsobem - čte se však báječně! A jak jsem poslouchala švédštinu, tak si myslím, že je to ten pravý jazyk pro thriller.

Vydala Mladá fronta

Venda Šebrlová