Slovo na listopad

Kocourkov před volbami byl strašidelný. Byla jsem ráda, že nevolím, protože jedu pryč. Dost lidí volilo topku jako nejmenší zlo, ódéeska nepřekvapila tím, že spadla notně dolů, socialisté a hned za nimi ANO, to slibuje zajímavé dění ve sněmovně, dobré je, že některá kabaretní seskupení se do parlamentu nedostala, nicméně to, co tam teď bude... netroufám si hodnotit, nejsem tam a nesleduji všechno.

Zrovna v hodinách, kdy se sčítaly hlasy, kdy volby tradovaly, jsem jela ze San Franciska do Los Angeles. Kolem poušť, později mandloňové sady, vinice a ke konci cesty kaňony, kde se točí westerny.

Uvnitř prostorného auta jsem měla možnost zpovídat další cestující – manžele Jančaříkovy a Jaru Dusatkovou, ale o nich více později.

Jeli jsme s naší milou redakční zástupkyní Želmírou Živnou a jejím manželem Milošem, kteří mi připravili turistický i pracovní program v San Francisku a okolí. Bylo to krásné i poučné. A taky chutné, vzpomenu-li na Želčin fíkový koláč či zeleninový salát s fíky a grepy. Většinou, kam v cizině přijedu, vařím guláš či bramboráky. Nic u nepřekonatelné kuchařky Želmíry, tam jsem směla maximálně jen prostřít stůl.

A jsme na místě. Nejprve schůze zástupců Sokola v Kalifornii a druhý den velká sokolská slavnost k výročí založení Československa. Účast byla značná – kolem 200 lidí. Na zahájení promluvil generální konzul Michal Sedláček. Hezky, věcně a krátce, nepotřeboval si řeč ověšovat prapory. Češi ze San Franciska mi říkali, už když jsem tam přijela, jaký má s nimi hezký přátelský a pracovní vztah. Ocenil mimo jiné, že tamější Sokol podporuje Českou školu čili naděje na omlazení – nezastírejme si – stárnoucího Sokola tu je. Navíc dívky, které českou školu vedou, jsou velmi aktivní, obětavé a nadšené pro svoji činnost i pro tuto spolupráci.

Yvonne Masopust připravila neobyčejně zajímavou přehlídku českých, moravských, slezský, slováckých a slovenských krojů. A nacvičila s krojovanými Sokoly i horehronský čardáš.

Prezidentka Sokola Lillian Roter byla zase tak laskava, že mi umožnila prezentovat před tímto báječně naladěným publikem Český dialog, Český kalendář i knížky.

Jen jedno se mi nepovedlo – stavit se v centru města v knihovně Jiřiny Fuchsové. Znám se s ní už léta, teď jsem byla tak blízko..., ale jaksi nebyla dopravní a časová možnost.

Musela jsem být večer v San Diegu a vlak tam jel 4 hodiny, a pak ještě cesta na místo určení – k velice zasloužilé dobrovolné redakční člence Českého dialogu a překladatelce mých knížek – k paní Marii Dolanské. Jdu s ní oslavit jejích 93 let a pak společně pojedeme do Domečku (viz starší texty v Českém dialogu), kde budu mít další prezentaci a kam taky přijde spisovatelka Katka Dehningová.

A taky u paní Marie uvařím bramboračku s houbami, které jsem pro ten účel riskantně pašovala do pytlíku od mouky a zabalené do prádla.

A pak ji požádám, zda by přeložila toto Slovo – byla dlouho nemocná, nepřekládala, a teď říká, že má do toho chuť. Tak jí držte palce.

Eva Střížovská