Neklidná krása – Stanislav Podhrázský

Přestože Stanislav Podhrázský (1920–1999) nepatří k zapomenutým  autorům, až dosud nedošlo k odpovídajícímu zhodnocení jeho celoživotní tvorby.  Výstava ho představuje jako jednu z mimořádných, v čase prověřených osobností českého poválečného umění.

Jeho výjimečná schopnost tvořit se stejnou výrazovou intenzitou v monumentálním obrazovém formátu i ve formátu intimním, resp. miniaturním, vytváří přitažlivý výstavní kontrast.  Koncepce vychází z několika navzájem se protínajících hledisek. Zachovává jistou časovou posloupnost, cílem ale není vyložit autorovo dílo lineárně. Materiál vede spíše k vytváření obsahových celků, které odpovídají okruhům Podhrázského díla a které zároveň respektují členění Domu U Kamenného zvonu. Vedle malby a plastiky je pro Podhrázského tvůrčí založení výjimečně důležitá i kresba, která dostává ve výstavě velký prostor.

První patro je věnováno tvorbě z období od poloviny čtyřicátých let do počátku let šedesátých. Úvod naznačuje autorovu radikální surrealistickou etapu, která sice skončila zhruba v roce 1956, ale k níž lze vztáhnout i některé pozdější kresby. Podhrázský byl v jednotlivých, často od sebe krátce vzdálených časových úsecích hypnotizován jedním problémem, který zpracovával v mnoha variantách. Tak je v prvním patře představena kupř. skupina monumentálních figurálních kreseb z poloviny padesátých let s motivem rozbitého džbánu společně s pozdější reflexí tohoto námětu. Jinou kompaktní skupinu představuje série monumentálních figurálních kreseb taktéž z roku 1956, v nichž poprvé řešil vztah dvojice. Ve velkém sále prvního patra jsou umístěny dva monumentální kartony návrhů sgrafit pro lunety zámku v Litomyšli, na jehož sgrafitové obnově výzdoby pracoval v letech 1974–1988.

Fascinující kresby z rozsáhlé série dívčích aktů, zejména z let 1957–1959, otevírají druhé výstavní patro, kde jsou vystaveny práce z 60.–90. let. Zatímco pro ranější etapy Podhrázského tvorby byla mimořádně důležitá kresba, později výrazně vstoupila na scénu malba velkých koloristických a světelných kvalit. Tato část výstavy je koncipována v několika tematických souborech. Všechny se dotýkají hlubokých vrstev lidské emotivity, zatímco ale v prvním patře převažovala její divokost, v druhém patře dominuje Podhrázského hledání podob ráje. Nalézá ho ve splynutí ženy a krajiny, je ale rovněž ukryt v metaforických motivech ze zvířecí říše. Fragmenty ženského těla a zvířecí motivy vytvářejí vzájemně propojený emocionálně silný „bestiář“, jehož smysl spočívá v „řeči těla“, v odkrývání hlubokých živočišných, resp. původních vrstev lidské existence. Závěr tvoří soubor prací, v nichž umělec povýšil kaligrafické gesto na symbolickou tečku za svým dílem.

Členitosti díla, procházejícího několika etapami a přesto soustředěného k několika trvale přítomným tematickým okruhům, a v neposlední řadě vzhledem k jeho intimitě a určité hermetičnosti, odpovídá členění výstavního prostoru. Jeho podobu navrhl arch. Josef Pleskot.  Součástí výstavy je krátký film o Stanislavu Podhrázském, jehož autorkou je umělcova dcera Jana Chytilová. Nakladatelství Arbor vitae vydává k výstavě Podhrázského monografii.

Marie Klimešová