České kořeny - divná otázka

Martina Fialková 10 2013 Naši ve světě česky

Po premiéře třetího dokumentu z řady Českých kořenů mi kdosi položil divnou otázku:

Který z těch tří filmů mám nejradši?

Nemám zatím odstup od tohoto nového filmu, od Českých kořenů ve Vídni. Ale i když jej časem, po odeznění počáteční euforie po premiéře a pěkných prvních ohlasech získám, nelze na to odpovědět.

 

To je jako s dětmi. Kdyby se vás, rodičů zeptali, které ze svých tří dětí máte nejraději?

Prvorozené? Proto že bylo první? Nebo to druhé, protože jste už jako zkušení rodiče věděli, že do toho chcete jít znovu a těšili se na rozšíření rodiny? Anebo to třetí, nejmladší? Pro to velké dobrodružství rodičovství? Ale copak asi z mazánka vyroste? Je to vždy trochu překvapení.

Já sama mám sice jen dvě děti, ale dovedu si představit, i kdyby byly tři, a takto se někdo zeptal.

 

Každý z filmů mám ráda pro něco jiného. A myslím, že si všechny tři zaslouží pozornost publika. Otázka zněla hodně subjektivně, diváci mohou ve filmech najít jiné priority, nebo jim mnohé vytknout. Já jsem si ale pro sebe našla tuto odpověď:

 

První, České kořeny ve Švédsku, mám moc ráda proto, že je opravdu plný krásné hudby a samozřejmě pro to, že byl na začátku a my jsme ještě vůbec nevěděli, co způsobí. A že budeme pokračovat. Byl možná ještě trochu naivněji zpracovaný, ale upřímný.

Pro fantastické záběry, které se našemu kameramanovi a režisérovi podařily ve spojení s hudbou v Norrköpingu. Pro to, že jsme lidem doma otevřeli pohled do Švédska a oni zjistili, jak je to krásná země a kolik zajímavých Čechů tam je. Mnozí to o Švédsku netušili. A točili jsme s lidmi, o kterých jsem předem věděla, že mne s tímto nápadem nevyprovodí ze dveří, kteří mi dali důvěru, které jsem už předtím měla ráda a potom ještě více. A pro to překvapení nečekaného úspěchu.

 

Druhý, České kořeny ve Švýcarsku, mám ráda proto, že Švýcarsko bylo pro nás velké dobrodružství. Cestování, místní poměry, které jsem přeci jen tolik neznala jako ty švédské. Krásné objevy. Lidské i ty v krajině, která vždy, v každé zemi, lidi formuje. I Čechy ve Švýcarsku. Setkání s „Pirátkou z Curychu“, báječnou bytostí, skautkou duchem i v pětaosmdesáti. Péče naší „švýcarské maminky“ Majky Cron při natáčení o celý náš štáb. (Ale to se týkalo všech ostatních v tomto i v předchozím filmu, jen u Majky jsme strávili nejdelší čas a užili asi nejvíc legrace). Natáčení v horách. A opět hudba, která téma emigrace silně podtrhla – Bohuslav Martinů.

 

A proč mám ráda film třetí? Snad proto, že České kořeny ve Vídni vznikaly trochu těžce, z více důvodů – finančních i jiných, ale přesto vznikly. Pro krásné dny, kdy jsme natáčeli a cítili se trochu bohémsky, jako že už to umíme… i pro to celé velké vídeňské divadlo. Ano, tak jsem se tam cítila, jako mezi velkolepými kulisami, kde jsme byli spolu s Vídeňany, i s našimi českými osobnostmi všichni herci velkého spektáklu zvaného Vídeň. A podruhé i pro to skutečné české divadlo, které se tam doopravdy hraje už 130 let, a které vás chytí, jakmile vstoupíte do sálu. Máte chuť vylézt na pódium a hrát, tančit a zpívat s sebou, cítíte sílu vzájemnosti.

I pro tu složitost vídeňského českého podhoubí, která zároveň přitahuje. A zase nová přátelství a úžasné lidské objevy.

 

Na konec mých úvah si dovolím ještě jeden příměr. Vstoupili jsme už třikrát do podobné řeky, a snad ani v jednom případě se divák nenudil. Alespoň zatím to tak vypadá, i když obavy z určitého opakování hrozily. Ale ukazuje se, že jinakost prostředí a výjimečnost každé osobnosti či rodiny, s kterou jsme natáčeli, nabízí možnosti dalších pokračování. Mám radost ze všech tří filmů a budu se s kolegy snažit, aby nacházely uplatnění i nadále. Jsou, doufáme, do značné míry nadčasové. Děkuji za nás všechny spoluautory všem, kdo nás jakkoli při všech natáčeních podpořili – třeba i jen dobrou radou, tipem, doporučením. A děkuji též za poznámky i kritiku, která vždy posouvá kupředu a koriguje další práci. A abych text uzavřela trochu lehčím stylem: Mám radost, když si uvědomím, že všechny ty, s nimiž jsme natáčeli, mám už napořád schované. Hezky zakonzervované – nejen v té filmové krabičce, ale i v srdci.

Martina Fialková – produkce Českých kořenů

Foto: Tým Českých kořenů na vídeňském Spittelbergu

Více o filmech najdete na www.ceskekoreny.cz

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012