Doctor honoris causa putuje do Austrálie a Kanady

10 2013 Naši ve světě česky

V Austrálii k Janě Reichové

Přetiskujeme článek z magazínu Senior Tip, protože se týká i nám velmi dobře známé osobnosti, s níž redakce Českého dialogu také spolupracuje.

Redakce magazínu SeniorTip upřímně gratuluje naší autorce a krajance paní Janě Reichové z Austrálie k udělení čestného titulu doctor honoris causa na poli literatury a českého jazyka, který jí byl dne 2. října předán na půdě Univerzity Palackého v Olomouci. Současně s Janou Reichovou též byl oceněn univerzitou literární vědec Lubomír Doležel, zakladatel bohemistických studií na Torontské univerzitě.

Profesor Lubomír Doležel se zasloužil na univerzitě v Torontu o založení bohemistických studií a je známou vědeckou osobností v oborech filologie, literární teorie a české literatury. Patří k nejznámějším světovým autoritám.

Rektor Miroslav Mašláň zhodnotil laureáty slovy: “Oba, každý na jiné straně zeměkoule, reprezentovali českou kulturu a českou vědu.”

Hlavní náplní celoživotních aktivit Jany Reichové byla a je publicistika, literatura a kultura. Za svůj život našla, vydala a tím zpopulárnila řadu exilových autorů a jejich literárních děl. Po listopadových událostech v roce 1989 se zasloužila o navázání kontaktů s olomouckou univerzitou.

Ve svém projevu si Jana Reichová zavzpomínala na své začátky ve své krajanské činnosti v Austrálii a na samý závěr svou první doktorskou řeč zakončila recitací básně Jaroslava Seiferta – za což byla odměněna auditoriem dlouho trvajícím potleskem ve stoje.

Na závěr si dovolím odcitovat moudrá slova paní Jany a tím ji ještě více přiblížím naším čtenářům: „Nevím, co je smyslem lidského života, ale myslím, že by po každém člověku tady na zemi měl zbýt kus poctivé práce. Myslím si, že poctivá práce je vše, co se snažíme naučit a později proměnit v užitek pro rodinu a v užitek pro všechny, kterým to, co jsme se naučili, může prospět. Nemyslím, že poctivou prací se dá nazvat úsilí jednotlivců, kteří pomýšlejí jen na vlastní prospěch, kteří si svou činností jen staví pomníčky třeba i z ukradených materiálů, postávají u nich, okrašlují je, oprašují a stále upozorňují – vidíte mne!“

 

 

 

***

Jana Reichová v roce 1968 odešla s rodinou do emigrace. Usadili se v Sydney. Stala se jednou z hlavních postav Společnosti pro vědu a umění v Sydney a kulturního života českého exilu v Austrálii. V 70. letech se zapojila do činnosti českého kulturního sdružení Bumerang. Po vzniku kanadského exilového vydavatelství 68 Publishers úzce spolupracovala se Škvoreckými. V roce 1976 byla u začátků vysílání v českém jazyce v rádiu SBS 2EA pro krajany. Stala se hlavním hlasem a postavou českého vysílání v exilu. V devadesátých letech založila s manželem kulturní spolek Artspektrum (Czech-Australian Artspectrum Association), který se stal hlavním hybatelem v oblasti české kultury v Austrálii a Oceánii. Pro tuto organizaci vydávali umělecký a kulturní časopis Spektrum (1996–2002).

 

Zdroj: ŽurnálOnlineUniverzity Palackého

Zpracoval: Václav Židek Foto: Pavel Konečný

---------------------------------------------------

Milé Janě Reichové upřímně gratulujeme i za celou redakci Českého dialogu. Máme s ní i s jejím vynikajícím mužem a publicistou Zdeňkem dlouholetý přátelský kontakt. Také o ní máme psáno v naší knížce Mezi našimi v Klokánii, kde jsme ale nedopatřením zařádil tiskařský šotek. Nevyškrtli jsme omyl o tom, že Jana vydala Otův slovník naučný. Ale každý vzdělaný člověk ví, že to tak není, ale ocení, že Jana pomáhala při jeho aktualizovaném vydání v Austrálii.

Eva Střížovská - ČESKÝ DIALOG

 

------------------------------------------------------

A zde ještě příspěvek další naší autorky, spisovatelky Blanky Kubešové, k této události:

Čestný doktorát Univerzity Palackého v Olomouci

putuje do Toronta a Austrálie

Blanka Kubešová

Za slavnostostních fanfár v přítomnosti rektora a profesorů Univerzity Palackého a řady dalších čestných hostů byla 2. října t.r. oceněna dlouholetá práce hned dvou nositelů české  kultury v exilu. Literárnímu vědci, Prof. PhDr. Lubomíru Doleželovi, česko-kanadskému lingvistovi a literárnímu teoretikovi a nositelce, takříkajíc vyslankyni české kultury v Austrálii, paní Janě Reichové byl udělen čestný profesorský titul doctor honoris causa.

Oba dva, každý ve svém oboru, v jiném prostředí a po svém reprezentoval naši zemi, naši vědu a kulturu. O doktoru Doleželovi vím jen tolik, že coby profesor slavistiky a literarní teorie a zakladatel bohemistických studií na Torontské univerzitě patří ke světovým autoritám. Neobyčejnou houževnatostí se mu podařilo udržet pouta mezi Kanadou a  domovem. Po studiích bohemistiky a rusistiky na Filozofické fakultě UK působil na slavistickém oddělení univerzity v Torontě, kde byl posléze jmenován profesorem na katedře literatury. Později působil jako hostující pedagog na řadě amerických, evropských i českých univerzit. Včera se dostalo jeho práci uznání čestným doktorátem na jeho takříkajíc alma mater.

Jana Reichová odešla v r. 68 do Austrálie. Mám pocit, že se jednou zmínila o tom, že to bylo v září, přesně večer před sv. Václavem, kdy přistála s mužem a malým synem na sydneyském letišti. Prakticky ihned se zapojila do krajanské práce a coby spoluzakladatelka českého vysílání pro krajany se zasloužila o udržení českého jazyka. To se jí dařilo i během další patnáctileté práce coby hlasatelka a redaktorka etnické rozhlasové stanice, kdy neúnavně propagovatla český jazyk a českou literaturu. Protože vím, jak mnoho v cizí zemi znamená rodná řeč, dokážu si představit, že na její hlas na rádiových vlnách čekala spousta krajanů, kterým dodávala naději a odvahu. Mnozí autoři vděčí právě tomuto jejímu hlasu za to, že jejich díla vešla ve známost i na dalekém kontinentu u protinožců.

Jako aktivní členka pobočky Svazu vědy a  umění v Sydney organizovala Jana Reichová večery a setkání s českou kulturou a stala se tak její významnou propagátokou. Byla také dlouholetou dopisovatelkou do novin v českém a slovenském jazyce v Melbourne, do „Hlasu domova“ a následně do řady jiných periodik. Nevím, jak dalece ji ovlivnila skutečnost, že po matce pochází z rodu Jana Sladkého Koziny, vůdce chodského povstání, který symbolizuje odpor českého lidu proti útlaku v tzv. době temna po bitvě na Bilé hoře, ale jisté je, že podobně jako tento lidový hrdina i ona potřebovala ke své práci a prosazování ideálů a české řeči v cizině houževnatost a tvrdou hlavu.

Po „Sametu“ se Jana Reichová zasloužila o navázání kontaktu s Universitou Palackého, s níž dál spolupracuje a mapuje český exil v Austrálii. Je téměř nemožné v tak krátkém referátu shrnout všechnu její práci, kterou by asi nikdy nemohla dokázat bez vydatné a věrné pomoci svého muže a celé rodiny. Nyní tedy za slavnostních fanfár přijala z rukou rektora Miroslava Mašláně tu nejvyšší poctu, jakou může universita udělit. Její odlesk padá na všechny, kteří se – ať už doma nebo v cizině – snaží o dobrou práci.

Omlouvám se panu doktorovi Doleželovi, že vyšel v mé kusé zprávě trochu zkrátka. Je to tím, že mám k Janě Reichové dlouholetý osobní vztah, vždyť patřím k těm, kterým propůjčila svůj hlas, přednes a cit při čtení i mých provotin. Přiznávám, že i mne se zmocnil zvláštní pocit, když jsem ji viděla ve slavnostním černém taláru s kloboukem, když jsem poslouchala slavnostní řeč a se slzami dojetí sledovala celý slavnostní ceremoniál.

Jana Reichová pohnutým hlasem poděkovala za udělení čestného uznání, ale brzy zvládla své emoce a zdůraznila, že je chápe jako poděkování všem aktivním členům krajanské komunity v Austrálii a čestný doktorát přebírá za všechny, kteří v cizině udržují českou kulturu a tradici.

Připojuji se tímto k řádce gratulantů.

Poděkování zakončila J. R. básní Jaroslava Seiferta, Hora Říp. Její vystoupení a jímavý přednes byly odměněny burácejícím potleskem.

 

Viděl jsem hory plné ledu

však zpívat o nich nedovedu.

Jiskřily dálky nad hlavami

jak bledě modré drahokamy.

Jímala závrať při pohledu

zpívat však o nich nedovedu.

 

Když ale vidím na obzoru

uprostřed kraje nízkou horu,

na nebi mráček běloskvoucí

- přestane srdce chvíli tlouci.

Oblaka letí v klasech zralých

a koně dupou po maštalích.

 

V panácích jsou už všude snopy

a svatý Jiří zvedá kopí,

aby je vrazil ve chřtán dračí,

a motýl spěchá po bodláčí;

a jako krůpěj na prstenu

třpytí se drobná kvítka rmenu.

 

Tu nemohu se vynadívat

a všechno ve mně začne zpívat,

zpívat i plakat.

Maminko má,

jak je to hezké u nás doma!

 

 

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012