Odtajené poselství v „Kruzích“ u Sychrova...(srpen 2013).

Alena Klímová 9 2013 Ostatní česky

Odtajené poselství v „Kruzích“ u Sychrova...(srpen 2013).

Na počátku letošního srpna jsem byla přivedena svoji nejmladší dcerou a její rodinkou k obilnému poli u Sychrova. Bylo nádherné letní poledne. Sluncem zalitá krajina s ultramarínovým nebem mne okouzlila. Nejsem však příliš zvědavá na záhady, dějí se mi opravdu zhusta, ale přesto jsem se zájmem hleděla, jak se dvě má vnoučátka – předškoláci, prodírají vysokými dozrálými klasy, uzounkou, místy vodou zalitou stezkou a v ručkách nesou veliké azurové krystaly. Prý, aby se jim v těch „Kruzích“ nabily tou správně působící energií. Já nesla v náručí roční bosonohé batolátko rodu mužského. První do podivně zapletených „Kruhů“ doběhl urostlý lovecký pes, Výmarák a uvolněně očichával a po psím způsobu značkoval zajímavé teritorium.

Máma batolátka posadila chlapečka do největšího z kruhů, do jakéhosi břicha piktogramu a odešla fotit. Za chvíli aparát odmítl poslušnost. Bylo mi samozřejmě jasné, že takovýto obří obrazec, s tak neuvěřitelnou složitostí a přesností znaků nemůže vytvořit člověk ze země, za pomoci jakýsi hrablí, či válcovaček a už jsem o tom dál nepřemýšlela. Nedovedu si však nějak představit, že bychom byli vesmírní jedináčci toho geniálního vesmírného táty, Architekta našich životů. Zvedla jsem tehdy usmívající se batolátko z obilného kruhu a náhle jsem vnímala jakousi podivuhodnou stejnorodost lidí, kteří se v piktogramu procházeli a kteří na dítě i na skotačící zvídavé předškoláky naší rodinky hleděli s úsměvem. Vnímala jsem lásku, přátelství, radostnost, svěží zájem o naše, tak složitě se projevující lidství, na nádherné planetě... na mámě Zemi. Tehdy se mozaika mého pochopení významu piktogramu počala skládat. Znovu jsem dítě na zpáteční cestě k autu pronášela úzkou stezkou ve vzrostlém obilí a zcela nepřipravenou mne zasáhl nezapomenutelný, ale mne z minulosti předobře známý výboj! Pocit - stav, kterému mystici i východní filosofové říkávají „Vnor“. Dosti přesně jsem to popsala v poetickém útvaru, který je součástí tohoto vyprávění.

O pár dnů později se mi dostaly do rukou obrázky tohoto nebývale velkého a krásného piktogramu „Kruhů“ u Sychrova a dostalo se mi stejným spirituálním transferem pomoci při jeho pochopení. Vlastně to bylo velmi jednoduché a radostné.

Co tedy nám, Pozemským bytostem, má být sděleno - připomenuto? Velmi závažné Poselství! Tři základní kruhy ve středu obrazce znázorňují tělo rodící Ženy. Ženy dnešní, ale snad i té věčné předlohy, té, kterou vnímali a uctívali jako Bohyni například i staří Keltové. Vnímali ji jako Velkou Matku, dárkyni a ochránkyni života na této planetě Zemi. Tyto tři základní kruhy (hlava, hruď a břišní část) jsou protnuty kružnicemi přibližně v oblasti sedmi základních tělesných energetických center, čaker... a vše je spojeno do jakéhosi kruhového obalu – vejce, stejného, jaké tvoří zářící aurické lidské pole. Pod nejspodnější – kořenovou čakrou je menší kružnice v níž je piktogram rodící se nové lidské bytosti – nového dítěte. Obklopeno ještě láskyplnou silou Matky, vchází do kružnice úplně nejnižší, symbolizující Zemi. Deset kruhů nad mateřskou „hlavou“ je jakási energetická koruna Matky, snad však značí též sedm základních čaker a tři spirituální na vrcholu koruny, kterými se můžeme prostřednictvím mozkového útvaru, zrnka epifýzy, ležícího za oblastí třetího oka, napojit na sdělnou energii Kosmu. Takže, co říci závěrem? Má- li tento piktogram hluboký smysl, a já o tom nepochybuji, proč jej nechápat jako připomenutí, že by měl být znovu objeven a obnoven kult Velké Matky. Ženy už duchovně zralé se všemi atributy moudrosti, cudnosti, věrnosti a obětavé služby bližním. Ženy milující, kosmem inspirované a stále ochotné zachovávat život na kamenném globu, jenž nás, tak dlouho a příjemně, veze na svých zádech. Velké moudré Ženy, která bude v budoucnu inspirovat muže k opuštění těch věčných a nesmyslných bojů za nefunkční –ismy a nová teritoria. K odklonu od zabíjení synů jiných matek, kteréžto vždy vyvolá nutně zabíjení synů jejích. Není pro matky lehké přivést dítě na tento svět a dobře je vychovat. Lehké je snad jen bezmezně potomstvo milovat. Ano, nastává už čas, kdy se lidstvo přestane prát o jediného a pro všechny od věků vždy stejného Boha. Toho věčného Hybatele a geniálního Architekta našich životů. Ti, kteří pro nás tento piktogram jistě s láskou a starostlivostí vytvořili, nám tímto říkají: „Dost naši drazí bratři a sestry! I máma Země vašimi činy trpí. A vy, Velké Matky této nádherné planety Země... rozpomeňte se znovu na svůj úkol, zastavte nesmyslené řádění, pokleslost morálky, přebujelou honbu za sexuálním požitkem i za bezcenným prožitkem moci a slávy za každou cenu. Buďte tedy jen, vy, muži i ženy této planety... života, jeho zachování a jeho oslavy hodní. Ve ztišení se z něho radujte po další tisíciletí!“ V duchu vyslovuji díky... Díky naši Bílí Bratři za Vaše sdělení i za můj nezapomenutelný prožitek i mé pochopení...!

BO.-žena, „Spící básník“ (www.božena.majestat.cz)

Autentický záznam z jednoho srpnového poledne roku 2013

aneb mimozemský nález v Kruzích v obilí…

Stojím uprostřed zralého pšeničného lánu

Ležící klasy podivuhodného Obrazce

se proplétají v kolmých úhlech a jsou úhledně poskládány

jako kdyby vlasy na hlavě čokoládové krasavice

splétala zručná ruka africké kadeřnice

do elegantních cůpků…

Stébla také tvoří dokonalé kruhy snad o čemsi informující

Cítím lehké brnění v prstech a čísi fotoaparát kolabuje

Jakýsi polonahý muž s jasně rudě zářícími odřeninami na těle

přichází polem a zvědavě na mne hledí uprostřed Kruhů

Svými ranami, po nichž krev nestéká,

připomíná Krista právě sňatého z břevna kříže

Nemohu se na nic soustředit, myslím jen na Dítě!

Na nádherné batolátko, které sedí s bosýma nožkami

uprostřed největšího z Kruhů a radostně se usmívá…

Vypadá jako dlátem dokonale vyciselovaný výtvor

z božských rukou Michelangelových

když si pohrává s obřím achátovým krystalem

Zdvíhám ho do náruče a zvídaví lidé se začínají na nás usmívat

Podivuhodná radost z nové lidské bytosti

nás jemně propojuje v Obrazci z Kruhů…

Odcházím a nec

Kráčím zralým polem zpět a hledím do očí batolátka

Žertovně snímá nebesky modrý klobouček

z kučeravé hlavy a já náhle sleduji s údivem

hejnko kobaltově namodralých kolibříků, které nás oblétá

Polední srpnové Slunce nemilosrdně žhne,

klasy mne tisíci muřích nožek šimrají holé nohy

a nebe je nad zlatým polem ultramarinové…

Tíha dětského tělíčka mne zadýchává…

Cesta polem je dlouhá a VNOR do Nadreality náhlý a nečekaný

Necítím už své tělo, tíhu, dech

vnímám pouze výsostné lidské štěstí!

Slzy mi stékají a duhový lom světla v tom slzotoku

mění pole v podivuhodný prostor neoslňující Záře

Jsme dva a já smím batolátko pronášet

úchvatným Časoprostorem, kde vzlíná chlebem navoněná Boží Láska

Ach, nové dítě! Jsi jen Ty a já, ty, nový i staronový

Cítím bezbřehou radost, když se na mne usmíváš ústy otcovými

Tisknu Tě ke svému srdci a ochutnávám Nebe v Setkání…!

……

Vynořuji se… Procitám…

Stojím znovu na rozžhaveném asfaltu silnice

a na konci, či na začátku Pole stojí krásný Stařec

Pozoruje mne i batolátko v mém náručí

Přijímá a akceptuje můj nález mimozemšťánka v Kruzích

a v očích má zájem i světla radosti…

Jakoubkovi a těm, ke kterým nyní patří…

S velkým díkem za tento prožitek babí BO.-

Poblíž zámku Sychrov… 4.srpna 2013

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012